Jan Buchar (spisovatel)

Jan Buchar
Narození14. dubna 1895 nebo 1895
Mříčná
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. března 1988 nebo březen 1988
Jilemnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
matriční zápis o narození a křtu Jana Buchara (matrika N 1870-1905 Mříčná (SOA Zámrsk))

Jan Buchar (14. dubna 1895, Mříčná19. března 1988, Jilemnice) byl český řídící učitel ve výslužbě, lidový vypravěč, znalec krkonošského nářečí a spisovatel poudaček – knih v tomto nářečí.

Vzdělání

Základní (národní) školu vychodil Jan Buchar v rodné Mříčné, na chlapeckou měšťanskou školu v blízké Jilemnici nastoupil v roce 1906 a na reálné gymnázium v Jičíně v roce 1909, odmaturoval roku 1913. Zajímavostí jistě je, že v Jilemnici i v Jičíně byl jeho spolužákem další český regionální spisovatel, a sice Jaroslav Havlíček.

Praxe

Po maturitě byl Jan Buchar povolán na vojnu a odvelen na srbskou frontu I. světové války. Po návratu z války složil doplňovací zkoušky a od roku 1919 byl učitelem ve své rodné Mříčné, a to až do roku 1940, kdy byl zatčen gestapem, vězněn a internován v několika koncentračních táborech (v době II. světové války se totiž mnoho mříčenských aktivně účastnilo protinacistického odboje a na území obce operovala partyzánská jednotka Nikolaj). Na svobodu se dostal roku 1943 se zákazem pedagogické práce, poté pracoval na rodinném statku. Po osvobození se stal řídícím učitelem v Jilemnici, učil ale jen do roku 1950, kdy odešel do penze. I v důchodu zůstal velmi aktivním.

Kulturní činnost

Po mnoho let se Jan Buchar věnoval například těmto činnostem:

  • herec a dramaturg mříčenského a později jilemnického ochotnického divadla
  • hráč jilemnické dechové kapely
  • člen pěveckého sdružení Krkonošští učitelé
  • člen estrádního souboru Osvětové besedy v Jilemnici, vypravěč nářečních kerkonošských poudaček
  • regionální spisovatel
  • knihovník místní Lidové knihovny ve Mříčné

Za bohatou kulturní činnost byl roku 1977 poctěn čestným titulem Zasloužilý pracovník kultury, který převzal z rukou ministra kultury Milana Klusáka dne 4. října 1977.[1]

Na spisovatelskou dráhu nastoupil velmi pozdě. Až v jeho 78 letech mu vyšla prvotina Co se kdy u nás šustlo (1977), ve které shromáždil několik desítek originálních historek („poudaček“) v původním kerkonošskym nářeči. Jan Buchar následně sám sebe označil za „nejstaršího začínajícího spisovatele“. Další povídkové knížky následovaly s několikaletým odstupem, šlo o tituly Co se šustlo taky jinde (1980) a Bylo hůř a lidi nechválili (1984); všechny vydalo královéhradecké nakladatelství Kruh. Čtvrtý sborník Starý kantor vzpomíná se knižního vydání nedočkal. Některé povídky vyšly také v časopise Krkonoše, který od roku 1963 vydává Správa Krkonošského národního parku.

Vypravěčské umění Jana Buchara bylo podle pamětníků srovnatelné i s populárním moravským lidovým vypravěčem Zdeňkem Galuškou. Nikdy se však nepodařilo zorganizovat veřejnou nahrávku z jeho vyprávění, natož aby podle jeho tří povídkových knížek natočila tehdejší normalizační Československá televize jakýkoliv seriál.

Na sklonku života Jan Buchar trpěl problémy s pohyblivostí, od roku 1983 již téměř nemohl chodit a o to více si zval přátele a známé na kus řeči do své mříčenské „dědkouny“. Přes zdravotní obtíže ho do poslední chvíle neopouštěl humor a optimismus. Jedno z jeho posledních prohlášení, už na nemocničním lůžku, znělo: „A co bych se bál do Semil, vždyť tam nebudu sám, bude nás tam víc.“ (na vysvětlenou: v Semilech je krematorium). Se světem se rozloučil větou, kterou již předtím použil v knížce: „A až příde ta Ančka s kůsou, a řekne ,Tak Jene, dopi, dokuř a dem´, no tak půjdu.“ Stalo se tak v březnu 1988.

Knihy

  • Co se kdy u nás šustlo (1977)
  • Co se šustlo taky jinde (1980)
  • Bylo hůř a lidi nechválili (1984)
  • Starý kantor vzpomíná (1987, knižně nevydáno)

Odkazy

Reference

  1. Zasloužilý pracovník kultury. Krkonoše. 1977, čís. 06/77, s. 5. 

Literatura

  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun-By. Praha: Libri, 2007. 225-368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 294. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zápis narození Jan Buchar spisovatel nar.1895.jpg
matriční zápis o narození a křtu Jana Buchara (matrika N 1870-1905 Mříčná (SOA Zámrsk))