Jan Chmelař

Reverendus Dominus Jan Chmelař
diecézní kněz
R.D. Jan Chmelař při mši svaté
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Znak	(c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5
Zasvěcený život
Institut	premonstráti (terciář)
Svěcení
Jáhenské svěcení	7. srpna 1993 světitel Josef Koukl
Kněžské svěcení	31. července 1999 světitel Josef Koukl
Osobní údaje
Datum narození	31. ledna 1931
Místo narození	Kletečná, Československo Československo
Datum úmrtí	5. ledna 2011 (ve věku 79 let)
Místo úmrtí	Praha, Česko Česko
Místo pohřbení	hřbitov Zákupy
Národnost	česká
Povolání	římskokatolický duchovní
Alma mater	Univerzita Karlova
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Chmelař (31. ledna 1931, Kletečná – 5. ledna 2011, Praha-Řepy), římskokatolický kněz, byl politický vězeň komunistického režimu. V závěru života byl v letech 1999–2011 farním vikářem v České Lípě.

Narodil se v Kletečné na Vysočině. Od základní školy byl v kontaktu s pozdějším želivským opatem Bohumilem Vítem Tajovským, který jej vyučoval náboženství. Na jeho popud v roce 1949 ukončil studia na gymnáziu a vstoupil do premonstrátského řádu (při obláčce 29. září 1949 přijal řeholní jméno Stanislav Kostka). K vykonání noviciátu byl poslán do kláštera v Nové Říši na Moravě. Zde také prožil zábor klášterů (Akce K). Následně byl se spolubratry internován v Broumově.^[1] Z internace byl propuštěn v létě roku 1951.

V letech 1951–1952 pracoval jako dělník,^[1] rok poté absolvoval kurz pro rentgenové laboranty^[2] a začal pracovat v nemocnici v Brezně na Slovensku. V letech 1953–1955 absolvoval vojenskou prezenční službu. Po jejím skončení začal pracovat v nemocnici v Jihlavě (zde navázal kontakty s pozdějším knězem Ladislavem Kubíčkem, které trvaly až do Kubíčkovy smrti v r. 2004). V roce 1958 byl zatčen a odsouzen za „podvracení republiky a spolčování za tím účelem“ (jako „spolčování“ byla hodnocena jeho příslušnost k premonstrátskému řádu) ve skupinovém procesu Voves a spol.^{[3][pozn 1]} V roce 1959 byl tři měsíce před vypršením ročního trestu propuštěn s podmínkou na osm let.^[2]

Po propuštění z vězení nějaký čas pracoval jako stavební dělník. Později získal místo rentgenového laboranta v nemocnici v České Lípě.^[2] Česká Lípa byla pro něj tehdy zcela neznámým prostředím,^[2] ale mohl zde alespoň uplatnit své vzdělání. Mezitím vypršela doba jeho časných řeholních slibů a navíc ztratil možnost kontaktu se spolubratry. V roce 1966 se oženil. Jeho manželka pracovala jako chemická laborantka ve vodárně. Měli spolu dvě děti – dceru a syna, který ve 22 letech tragicky zahynul.^[1][4] Své manželství později hodnotil také jako přípravu na budoucí praktickou pastoraci, neboť měl možnost osobně zažít radosti i starosti "obyčejného" manžela a otce rodiny.^[1][2]

V nemocnici pracoval Jan Chmelař až do odchodu do důchodu. Po roce 1990 dálkově studoval teologii na KTF UK a 7. srpna 1993^[2] byl vysvěcen na trvalého jáhna a začal se podílet na pastorační službě v České Lípě. V roce 1998 ovdověl, a poměrně záhy na popud některých kněží požádal biskupa Josefa Koukla o vysvěcení na kněze.^[2] O to, aby se stal knězem, a pokud možno se vrátil do premonstrátského řádu, jej žádala i jeho manželka před svou smrtí.^[1] V lednu 1999 se u něj projevila rakovina tlustého střeva. Po operaci a další nutné rekonvalescenci jej biskup Koukl 31. července 1999 vysvětil v basilice Všech svatých v České Lípě na kněze. Na druhý den slavil Jan Chmelař v témže kostele primiční Mši svatou.

Po vysvěcení měl být původně ustanoven na poutní místo ve Filipově u Rumburka,^[2] ze zdravotních důvodů se jej biskup Koukl rozhodl ponechat v České Lípě, kde byl ustanoven jako farní vikář^[5] a působil zde celý zbytek života. Dojížděl sloužit bohoslužby také do Dubé, Volfartic a Zákup. Přispíval do diecézního časopisu Zdislava, v jejíž redakční radě také působil. Po několik let v něm vedl rubriku recenzí nových knih, občas přispíval také články na jiná témata. Vedení knižní rubriky se vzdal na jaře roku 2004. S knižní rubrikou se rozloučil svérázným článkem, zakončeným slovy "vzpomínejte na mě v dobrém".^[6] Ač se snažil o návrat do premonstrátského řádu, nebylo mu to umožněno. Stal se proto alespoň premonstrátským terciářem (terciářské jméno si vzal podle opata Tajovského – Vít). S želivskými premonstráty udržoval časté kontakty až do své smrti. I jako kněz zůstával bydlet v panelovém bytě na českolipském sídlišti Sever, odkud denně docházel na faru v centru města. Vedle aktivní pastorace zde vypomáhal s matrikami a dalším vedením farní agendy. Velmi pečlivě si také připravoval (písemně) promluvy ke Mším svatým. Tyto předpřipravené promluvy měl obvykle i opatřeny v poznámce zdroji z nichž čerpal.

V roce 2009 začal trpět vleklými zdravotními komplikacemi a často býval hospitalizován. Přesto pokud mu to zdraví dovolovalo, sloužil bohoslužby a zpovídal. Musela mu být amputována větší část pravé nohy. Od roku 2010 pobýval střídavě v Kněžském domově ve Staré Boleslavi a u sester boromejek v Praze-Řepích. Zde také dopoledne 5. ledna 2011 zemřel.

Pohřební Mše svatá se konala v basilice Všech svatých v České Lípě 15. ledna 2011. Hlavním celebrantem byl litoměřický biskup, Mons. Jan Baxant, s nímž koncelebrovalo 16 kněží a u oltáře asistovali čtyři jáhnové. Želivské premonstráty na pohřbu zastupoval tehdejší převor kanonie, P. Jindřich Zdík Zdeněk Charouz. Po pohřebních obřadech byl P. Chmelař pohřben na městském hřbitově u děkanského kostela v Zákupech. Hrob se nachází přímo naproti vchodu do tohoto kostela.

• PIKL, N. V.: Katalog členů premonstrátského kláštera v Želivě, Želiv, 1977, nepublikovaný tisk
• VLČEK V. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. Olomouc : Matice cyrilometodějská, 2004. 597 s. ISBN 80-7266-179-5.

• Bohumil Vít Tajovský
• Klášter Želiv
• Římskokatolická farnost-děkanství Česká Lípa - in urbe

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Chmelař na Wikimedia Commons
• Litoměřicko24^{[nedostupný zdroj]}
• Rozhovor s P. Chmelařem
• Vzpomínky P. Chmelaře na Akci K a internaci^{[nedostupný zdroj]}
• Ráj neznabohů? Česká Lípa – http://www.josefhurt.cz
• DVOŘÁK, Martin: Želivský klášter ve 40. a 50. letech 20. století, Diplomová práce, Teologická fakulta, Jihočeská univerzita, 2011