Jan Dědina

Jan Dědina
Malíř Jan Dědina
Malíř Jan Dědina
Narození1. září 1870
Straky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. ledna 1955 (ve věku 84 let)
Tatobity
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Akademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř a ilustrátor
DětiJeanno Dědina
Jaroslav Dědina
Ivo Dědina
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Dědina (1. září 1870 Straky[1]14. ledna 1955 Tatobity) byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor žánrových obrázků v časopisech, autor spisů o umělcích.

Mistr Jan Dědina

Život

Narodil se na statku č. 3 ve Strakách v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny[1]. Vzdělával se v Pokračovací řemeslnické a obchodní škole v Mladé Boleslavi, kam ho přivedla množnost kreslit. Jeho výtvarným ambicím nedostačovala. Absolvoval studia malby v Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíška, a na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel roku 1893 narukovat do rakouské armády. Z Lince byl převelen do Tridentu, odkud v roce 1895 dezertoval přes Itálii do Francie[2]

1895–1909
Uprchl do Paříže ke svému bratrovi, rytci a sochaři Václavovi (jako naturalizovaný Francouz znám pod jménem Wenceslas Dédina). Zpočátku žil u bratra, posléze se osamostatnil, získával umělecké zakázky a rozvíjel důležité kontakty. Například díky Maroldovi získal zakázky na ilustrace v časopisech Le Monde Illustré a La Revue Illustrée. Usadil se v Paříži a roku 1898 se zde oženil s Francouzkou Jeanne Marií Anceaux (*1880). Snáze tak pronikal do francouzské společnosti. Kolem roku 1904 přemístil rodinu do Bretagne, jezdil ji navštěvovat a posílal jí peníze. Při pobytu na venkově kreslil své děti, manželku, bretaňské mořské pobřeží, zvířata a další každodenní náměty.[3] S Jeanne Marií měli sedm dětí.

Stal se oblíbeným portrétistou akademického verismu období Belle époque (od konce 19. stol. do vypuknutí první světové války 1914) a secese. Účastnil se pařížských Salonů roku 1903 a 1910.[pozn. 1] Pracoval s Albertem Besnardem na výzdobě stropů výstavního pavilónu Malého paláce poblíž Champs-Élysées a v budově Comédie-Française, asistoval u tehdy již populárního Mihály Munkácse. Dále se věnoval kresbě a akvarelu. Osvojil si pařížský styl lehce malovaných nebo načrtnutých portrétů a figurálních studií, motivů různých žánrů od podobizen přes velkoměstský život až po exotiku.[pozn. 2] Mimo jiné ilustroval pařížský módní časopis Monde illustré a kreslil plakáty. Vděčil za tyto zakázky Luďku Maroldovi; stýkal se také s Alfonsem Muchou a přes ně se sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem, jemuž pomohl zorganizovat pražskou výstavu v roce 1909. Uhlazená malířská tvorba z období 1897–1910 je v posledních letech v aukcích velmi ceněna.[pozn. 3][4].

1909–1941
Do Čech se Dědina s rodinou vrátil po patnácti letech na základě amnestie v roce 1909. Krátce bydleli v Nymburku, brzy se usadili v Praze–Bubenči v novostavbě domu v Dobrovského ulici čp. 1078/VII.[5] Nejstarší syn Abel a dcera Helène se brzy osamostatnili a tíhli k Francii, mladší děti Ludmila (* 1904), Jan (* 1906), Lubor (*1909) a Ivo Gabriel (*1922) vyrostli v Čechách. Dědina se stal členem Jednoty výtvarných umělců, zapojil se do národněobrozenecké tematiky akademické malby, ve které ustrnul[pozn. 4] a podobně jako Alfons Mucha již nesdílel nástup malířské moderny. Patřil k pilným ilustrátorům časopisů (Zlatá Praha, Světozor, Ženské listy aj.) a ilustrátorům knih, často z nakladatelství Eduarda Weinfurtera.

1942–1955
Po razii gestapa v pražském bytě Dědinových a po smrti manželky Jeanne Anceaux v roce 1943 se malíř trvale usadil v Tatobitech v Českém ráji, kde měl dům s ateliérem a velkou zahradou; okolí se mu stalo inspirací pro mnohé jeho obrazy.

Potomci

  • syn Jan Dědina (1906–1980)[6], historik, autor několika středoškolských učebnic dějepisu.
  • syn Ivo Gabriel Dědina (1922 Praha – 1999 Amsterdam), v cizině známý jako Yvo Gabriel Dédina d'Anceaux, hudební skladatel, filozof a ekolog.

Pozůstalost

Pozůstalost tvoří osobní fond a je uložena v Archivu Národní galerie v Praze. Obsahuje mj. rukopis rodinných vzpomínek dcery Ludmily.

Galerie

Poznámky

  1. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 1., A–M 1995, s. 122 mu připisuje čestné uznání na Salónu roku 1900, podle jiných pramenů tam byl oceněn jeho bratr Václav.
  2. Například akvarel Vojáci v Alžíru. Černobílá reprodukce s názvem Z Alžíru in Světozor. 25. 3. 1898, roč. XXXII, č. 20, s. 221, ISSN 1805-0921. Dostupné z: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/ontheflypdf_PGetPdf?app=11&id=964421&start=5&end=6
  3. Například podobizna děvčete, https://ustar.cz/cz/eshop-item/dedina-jan-1870-1955/2147483828
  4. Například portrét manželky, v aukci: https://www.galerie-narodni.cz/cs/predmet/5879-detail/

Odkazy

Reference

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti Všejany
  2. MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014. 42 s. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/
  3. MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014, s. 9–10, 15, 21, 37. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/
  4. Lot 87. Jan Dědina (1870–1955). Dáma. In: Arthouse Hejtmánek [online]. 2018 [cit. 3. 4. 2023]. Dostupné z: https://www.arthousehejtmanek.cz/cs/vystavy-a-aukce/zahradni-aukce-2018-17/seznam-del/dama-5425/
  5. /Pobytová přihláška Pražského policejního ředitelství
  6. Parte[nedostupný zdroj]

Literatura

  • ČERNÝ, Jiří a kol. Kniha osobností a organizací města Nymburka: od založení města do roku 2011. Nymburk: Pro město Nymburk vydal Ivan Ulrych, 2011, s. 52. 417 s. ISBN 978-80-87275-49-8.
  • DĚDINA, Jan. Moji přátelé umělci: vzpomínky. Praha: Karel Voleský, 1940. 86 s.
  • DOLANSKÝ, Pavel. Neznámý Jan Dědina. Lidová demokracie. 2. 9. 1980, s. 5.
  • HORÁKOVÁ, M.: Malíř Českého ráje. Naše rodina, 1980, č. 35, s. 13.
  • HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl. 1.], A–M. Praha: Academia, 1995, s. 122–123. 546 s. ISBN 80-200-0536-6.
  • JINDRA, Martin, ed. a SLADKOWSKI, Marcel, ed. Biografický slovník Církve československé husitské. Praha: Církev československá husitská, 2020, s. 640. 639 s. ISBN 978-80-7000-167-7.
  • MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014. 42 s., dokumentace, obr. příl. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D., oponent prof. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.muni.cz/th/z259w/
  • PÝCHA, Josef. Jan Dědina a jeho rodné Straky. Polabí. 1970, č. 3–4, s. 43.
  • ŘEHOUNEK, Jan. Připomeňme si jednoho z nejslavnějších rodáků. Polabské listy. 2000, roč. 3, č. 34, s. 4.
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. I., A–K. 3., značně rozšíř. vyd. V Praze: Rudolf Ryšavý, 1947, s. 153. 605 s.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Malířova zahrada v Tatobitech 15.JPG
Autor: Hadonos, Licence: CC BY-SA 4.0
Malířova zahrada v Tatobitech, památník malíře Jana Dědiny.
Dědina Jan - signatura.jpg
Dědina Jan - signatura
Malířova zahrada v Tatobitech 04.JPG
Autor: Hadonos, Licence: CC BY-SA 4.0
Malířova zahrada v Tatobitech, památník malíře Jana Dědiny.
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 – Jan Dědina.jpeg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Bedřich Bendelmayer
Jan Dědina (1870-1955).jpg
Jan Dědina (1870-1955), český akademický malíř a ilustrátor
Mistr Dědina v Lomnic nad Popelkou.jpg
Mistr Dědina v Lomnic nad Popelkou
Z atelieru malíře Jana Dědiny.jpg
Z atelieru malíře Jana Dědiny