Jan Damascén Charvát

Jan Damascén Charvát OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Slibypřed rokem 1740
Svěcení
Kněžské svěcení1736
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • kvardián kláštera v Uherském Hradišti a v dalších konventech
Osobní údaje
Datum narození1712
Místo narozeníŠardice
Datum úmrtí19. březen 1789
Místo úmrtíUherské Hradiště
Povolánílektor filozofie a teologie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Damascén Charvát OFM (1712-1782), též Joannes Damasus Charvath nebo Jan Damašský Charvat, byl moravský nebo slovenský literárně činný františkán. Narodil se v roce 1712, kněžské svěcení přijal roku 1736. Pobýval v klášteře v Uherském Hradišti, jistou dobu jako místní představený (kvardián) a zřejmě též jako lektor filozofie.[1] Dalším jeho působištěm byla nedaleká Skalica, kde vyučoval na klášterní škole církevní právo a snad již též teologii. V tamější klášterní knihovně byl uchováván objemný rukopis Charvátovy učebnice Introductio ad jus universum canonicum psaný ve Skalici roku 1763.[2] Tento úvod do kanonického práva obsahuje přehledný výklad k první knize Dekretů Řehoře IX. sestavený z vícero starších i novějších pramenů a autorů. Rozebírá církevní soudnictví, pozice v církvi, trestní případy, cenzuru i církevní tresty. Posléze působil jako lektor teologie na klášterních studiích, i jako kvardián dalších františkánských konventů.[3] Přinejmenším od roku 1756 byl Charvát definitorem uherské františkánské provincie Sv. Salvátora, v roce 1763 pak již definitorem habituálním (doživotním).

Tiskem byla vydána Charvátova příručka vykládající Řeholi sv. Františka z Assisi: Fractio panis in Refectionem Fratrum Minorum, neb Lámánj Chléba k Požjwánj Bratrůw Menssých, to gest Krátký Wýklad na Regulu Bratrůw Menssích… vytištěná v Skalici v tiskařské dílně Josefa Antonína Škarnicla v roce 1765.[4] Lidový jazyk, v němž byla spirituální příručka vydána, naznačuje její předurčení k formaci a podpoře duchovního života františkánských řeholníků, včetně bratří laiků. Takto se rovněž dílo nacházelo ve vícero klášterech české i uherské františkánské provincie, kde kromě klášterních knihoven bylo uloženo v noviciátech nebo přímo v celách pro osobní užívání řeholníky.[5] Drobný kapesní formát knížky (17x11 cm) ji přímo předurčoval pro snadné používání v skromných řeholních celách i přenášení na cestách. Při tvorbě díla jistě spolupracoval se spolubratrem Antonínem Preslem, který byl rovněž autorem v místním nářečí psaných výkladů františkánské řehole spirituality. Téměř společně je nechali vytisknout i skalického tiskaře Jana Antonína Škarnicla, který již v svém dřívějším působišti v Olomouci tiskl františkánům jejich knihy a v této praxi pokračoval i po přesunu do Uher.[6]

Damascén Charvát zemřel 19. března 1789 v Uherském Hradišti jako jubilant (50 let) řádových slibů i kněžství.[7]

Reference

  1. ↑ Srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 30.7..2014]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 555 (kapitola „Uherské Hradiště, klášter františkánů“). Dostupné online. Další informace o D. Charvátovi viz Zakony franciszkańskie w Polsce. Częsć 1, Franciszkanie na ziemiach polskich. Příprava vydání Jerzy Kłoczowski (ed.). Kraków: Prowincjałat OO. Franciszkanów Konwentualnych Prowincji św. Antoniego i bł. Jakuba Strepy, 1983. S. 254. 
  2. ↑ 522 stran, formát 8°. Pokračování titulu: „...Hac praemissa incipit compendiosa declaratio in librum I. decretalium Gregorii IX. Ex diversis authoribus concinnata per reverendum p. Charvat Damasce-num definitorem hab. lectorem generalem et ss. canonum actualem inchoata et religiosae juventuti praelecta in conventu Sakolcensi ad B. M. dolorosam. Anno 1763 die 13. Januarii.“ Dochováno v Slovenskej národnej knižnici, Matica slovenská, Literárny archív: RHKS 361 / MS-Ba E 62. Viz ŠARLUŠKA, Vojtech. Inventár rukopisov Literárneho archívu Matice slovenskej. Rukopisy historických knižníc na Slovensku I. [online]. Martin: Matica slovenská, 1992 [cit. 2011-12-01]. S. 93. Dostupné online. 
  3. ↑ KAŠPAR, Jan. Výklad řehole sv. Františka v češtině od Jana Damasa Charváta. In: Historia Franciscana : katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštery Panny Marie Sněžné v Praze (1604-2004). Praha: Provincie bratří františkánů, 2004. S. 52 (č. 44/3).
  4. ↑ 612 stran, formát; 8° (cca 17cm). Podrobnější popis knihy viz Knihopis č. 3299 nebo KAŠPAR, Výklad řehole sv. Františka v češtině… (cit.). VOBR, Jaroslav. České tisky Moravské zemské knihovny v Brně a jihomoravských klášterních knihoven z let 1501-1800. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2005. Č. 1066. .
  5. ↑ VOBR, České tisky... (cit.) uvádí exempláře z kláštera v Dačicích nebo Kroměříže (zde v noviciátu). Další výtisky se dochovaly v knihovně kláštera u P. Marie Sněžné v Praze (signatura O c 23-25), svazky původem z bechyňského a jindřichohradeckého konventu jsou v Jihočeské vědecké knihovně, pobočka Zlatá Koruna (signatury Be 402, Be 2199, JH 1567). Exempláře z klášterů v uherském (dnes rumunském) městě Căpleni (Kaplau) a slovenském Fiľakove uvádí MAGYAR, Arpád; ZVARA, Edina. A Kaplonyi Ferences rendház könyvtárának régi állománya : katalógus = Altbücherstand der Bibliothek des Franziskanerklosters in Kaplau. Budapest: Országos Széchényi könyvtár, 2009. a MARTÍ, Tibor. A Füleki Ferences rendház könyvtárának régi állománya : katalógus = Fond starých kníh františkánského kláštora vo Fiľakove. Eger: Esterházy Károly Föiskola, 2012. . Další svazky ze slovenských klášterů údajně uchovává Slovenská národná knižnica – Matica slovenská (viz Knihopis).
  6. ↑ BAJGER, Matyáš Franciszek. České františkánské knihovny od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355, zde s. 324. BAJGER, Česká františkánská knižní kultura (cit.) , s. 419 (kapitola „Olomouc, klášter františkánů u chrámu Neposkvrněného početí P. Marie“) Více o tiskařském působení Škarniclů v Skalici viz ŠPETKO, Jozef. Dejiny Škrniclovskej kníhtlačiarne v Skalici. Martin: Matica slovenská, 1958. 
  7. ↑ Nekrologium české františkánské provincie – hradišťský klášter totiž byl patentem císaře Josefa II. z roku 1785 přiřazen zpět k české provincii.

Média použitá na této stránce