Jan Dostálek

Jan Dostálek
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1925 – 1939
Ministr veřejných prací
Ve funkci: 1929 – 1934
Předchůdce	Franz Spina
Nástupce	Ludwig Czech
Ve funkci: 1935 – 1938
Předchůdce	Ludwig Czech
Nástupce	František Nosál
Ministr průmyslu, obchodu a živností
Ve funkci: 1934 – 1935
Předchůdce	Josef Matoušek
Nástupce	Josef Václav Najman
Stranická příslušnost
Členství	Str. katolického lidu Katol.-nár. str. konzerv. ČSL SNJ ČSL
Narození	28. dubna 1883 Šedivec Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. března 1955 (ve věku 71 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Choť	Antonie Schneiderová
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Profese	spisovatel, novinář a politik
Commons	Jan Dostálek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Dostálek (28. dubna 1883 Šedivec^[1] – 21. března 1955 Praha^[2]) byl československý politik, meziválečný ministr československých vlád a poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Po roce 1948 politicky pronásledován a vězněn.

Vystudoval osmiletou c. k. vyšší státní průmyslovou školu a v červnu 1904 se po předchozí stavební praxi stal zaměstnancem pražského magistrátu. Začínal jako pomocný kreslič. V letech 1907–1909 studoval jako mimořádný student zeměměřičství na české Vysoké škole technické v Praze. Studoval rovněž na akademii umění ve Vídni. První světovou válku prožil coby písař na vojenském velitelství v Praze. Po válce se vrátil na magistrát, kde působil až do roku 1939 ve funkci stavebního ředitele.^[3][1] Od roku 1919 byl členem zastupitelstva města Prahy, kde předsedal klubu lidoveckých zastupitelů. Byl činný i jako publicista. V letech 1919–1921 byl redaktorem revue Mír a týdeníku Pražský obzor.^[1]

Jeho politická kariéra začala v roce 1904, v roce 1906 byl zvolen zapisovatelem nově vzniklé Strany katolického lidu. Vstoupil i do jiných katolických organizací a za svou činnost získal od papeže Pia X. řád Pro Ecclesia et Pontifice. V roce 1911 stál u zrodu Katolicko-národní strany konzervativní a stal se jejím jednatelem. Od roku 1919 náležel k vedoucím činitelům Československé strany lidové (k roku 1928 uváděn jako člen předsednictva ČSL a její župní starosta v Praze^[1]). Ve 30. letech působil v čele pražské župy a tiskové komise ČSL. Přispíval do katolických periodik. Byl vyznamenán mnohými řády: Řádem rumunské koruny, papežským Řádem sv. Řehoře Velikého. Byl rytířem Řádu Božího hrobu.^[4]

V parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen za lidovce do Národního shromáždění. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do formálního zrušení parlamentu roku 1939,^[5] přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.^[6] V roce 1928 je uváděn jako místopředseda poslanecké sněmovny.^[1]

Kromě postu poslance zastával i ministerská křesla. V druhé vládě Františka Udržala, první vládě Jana Malypetra, druhé vládě Jana Malypetra, třetí vládě Jana Malypetra, první vládě Milana Hodži, druhé vládě Milana Hodži a třetí vládě Milana Hodži, tedy v letech 1929–1938 zastával nepřetržitě ministerské funkce. Střídal posty ministra veřejných prací a ministra průmyslu, obchodu a živností.

V roce 1938 hlasoval stejně jako jeho stranický kolega Jan Šrámek a jako ministr za Národní sjednocení František Ježek proti přijetí anglo-francouzského ultimáta, které tlačilo na Československou republiku, aby přijala požadavky nacistického Německa.^[7]

Profesí byl ředitelem stavebního úřadu. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze.^[8]

Po válce se krátce angažoval v ČSL, ale nesouhlasil s jejím sbližováním s KSČ. Po únoru 1948 byl vyloučen ze strany. V červenci 1954 byl zatčen příslušníky StB v rámci příprav vykonstruovaného procesu s „vedením ilegální protistátní skupiny Křesťansko-demokratické strany“.^[4] Zemřel v roce 1955 v pankrácké věznici, kam byl uvržen komunistickým režimem.^[9]

Dne 13. září 2018 byla v Kostelci nad Orlicí na domě v Mánesově ulici, kde se dnes nachází mateřská škola, umístěna pamětní tabulka Janu Dostálkovi v rámci projektu Poslední adresa, který připomíná památku obětí komunistického režimu.^[10]

• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 252. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 335–336. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Dostálek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Dostálek
• Projev Jana Dostálka v Národním shromáždění roku 1937
• Jan Dostálek na filmovém záběru v pořadu Hledání ztraceného času]