Jan Evangelista Nečas

Jan Evangelista Nečas
Jan Evangelista Nečas
Narození	25. prosince 1849 Studnice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	30. ledna 1919 (ve věku 69 let) Brno Československo Československo
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	překladatel, básník, soudce a spisovatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Evangelista Nečas (25. prosince 1849 Studnice^[1] – 30. ledna 1919 Brno^[2][3]) byl český právník a soudce, básník a překladatel.

Jan Evangelista Nečas (někdy též Neczas) se narodil ve Studnicích u Nového Města na Moravě; na domě čp. 21 má pamětní desku^[4].

Oženil se s Adelhaid, dcerou Josefa Krupky. - Stal se otcem: Marie (* 19. srpna 1878 ve St. Bohumíně - + 22. srpna ve St. Bohumíně), Wladimira Josefa (* 29. června 1880 ve St. Bohumíně, čp. 3 - + 1882 v ?), ...

Od roku 1878 pracoval jako soudní adjunkt v Bohumíně, později se stal okresním soudcem ve Vyškově, Strážnici a Telči. V letech 1897–1904 byl radou zemského soudu v Těšíně, pak v Brně^[5].

Při své soudcovské praxi byl literárně činný: překládal (zejm. z polštiny) a psal básně. Používal též pseudonymy Jan ze Studnic a J. Čas. Nepomíjel však ani tvorbu v oblasti práva. Šlo mu jednak o popularizaci práva, jednak o povznesení právnické jazykové kultury, a to obzvláště v čase, kdy se česká právní věda a praxe vymaňovala z nadvlády a tíživého vlivu němčiny.^[6] Jan Evangelista Nečas na tomto poli přispíval k obnově nebo vytvoření české právní terminologie, zejm. svou Terminologií, ale také svými příspěvky v časopise Právník, např. v rubrice Fukar (ročník 1892).

Zemřel v roce 1919 v ústavu choromyslných v Brně ve věku 69 let.^[2]

Z poezie Jana Evangelisty Nečase lze uvést:

• 30 básní lyrických (1884) ^[7]
• Pohledy do dějin (1886) – 60 básniček ^[8]
• Biblické příběhy a legendy ze zemí východních (1888) ^[9]
• Na poli krve (1905) ^[10]
• Žně smrti (1905), soubor básní reagujících na Rusko-japonskou válku;
• Od srdce k srdci : padesát projevů : řada milostných veršů na dopisnice a do památníků (1911).^[11]
• 100 písní k dobré duši (1911) ^[12]

Svých veršů používal i v boji za češtinu v oblasti práva. Časopis Právník otiskl přinejmenším dvě jeho krátké básně.

• Versus memoriales k jurisdikční normě a civ. řádu soudnímu (1897).

Některé jeho verše jiní autoři zhudebnili, např.:

• Ty mocný, silný, veliký (1905), dnes pod č. 905 součást Kancionálu. Společného zpěvníku českých a moravských diecézí; nápěv vytvořil Karel Eichler.

• Pernštýn a poříčí Svratky z Tišnova ku pramenům (1903) ^[13]

• O právních poměrech kontribučenských fondů na Moravě od jich zákonitého zřízení před 100 lety až na naše časy (1788-1888) (1889) ^[14]
• Rádce pro poručníky a opatrovníky (1889);
• Čím a jak ochrániti rolnictva? (1890) ^[15]
• Sekvestrace (1891) – dle zákonův i četných rozhodnutí nejvyššího soudu pro potřebu praktickou ^[16]
• Vzorce protokolů, rozsudkův a výměrů soudních k řízení spornému i nespornému (1892);
• Deutsch-böhmische juridische Terminologie = Německo-české názvosloví právnické (1893), recenzi profesora Miřičky je v časopise Právník (1892, str. 574), dále v Právníku (1893, str. 693 a 732);^[17]
• Praktické porady a pokyny právní (1894), zde [Nečas] chce rozšířiti v lidu nejelementárnější vědomosti o právu a správě spravedlnosti. Způsobem každému snadno pochopitelným vysvětluje, jak zřízeny jsou soudy, kdo jest oprávněn sepisovati právní spisy, co se děje se spisy k soudu podanými, jaké následky má zmeškání stání nebo zanedbání lhůty, jak zřízeny jsou knihy pozemkové aj.^[18];
• Naše nové řízení bagatelní před soudy okresními a živnostenskými (1898);
• Německo-české názvosloví právnické (1900); * Německo-české názvosloví právnické (1900) ^[19]
• Kytička humoru z praxe právnické (1904) ^[20]
• Malá čítanka právnická (1907);
• Čítanka o našem právu : pro náš lid (1911).

• Názvosloví právnické (1890, str. 831);
• Fukar (1892, str. 71, 144, 179 a 215);
• K češtině právnické (1893, str. 811);
• v ročníku 1894, str. 672 Nečas brojí proti užívání neosobních obratů na způsob „obecní úřad se žádá“, „strany a svědkové se volají“, „důkaz se připouští“ a navrhuje za ně konkrétní náhrady jako „soud povoluje, povoleno jest, máte povoleno“, místo „o tom uvědomují se“ navrhuje „věztež o tom“, dnes „na vědomí“;
• v ročníku 1896 Nečas referuje o nových českých překladech nových rakouských zákonů. Na str. 599 pak např. kritizuje překlad německého Bekämpfung (eines Anspruches...) jako „porážení“ a místo tohoto příliš drsného, hrubou sílu připomínajícího překladu navrhuje „příhodnější obraz od stromu vzatý: mocně působícími důvody mohou býti nárok, tvrzení, odvolací důvody vyvráceny“, jak je zvykem říkat dnes;
• Spravedlnost základ říší! (1905, str. 674), báseň k neutěšeným jazykovým poměrům ve Slezsku;
• Sbírej, kdo jsi české řeči ctitel! S germanismy roztrhl se pytel! (1907, str. 108), brusičsky laděná báseň.

Z překladů lze uvést:

• Antoni Malczewski: Marie: pověsť ukrajinská (1882);
• Básně Miriamovy: (Zenona Przesmyckého z Varšavy) (asi 1886);
• Tři básně Julia Słowackého (1882).
• Tři pověsti (1883) ^[21]
• Vybrané bajky Aesopovy i Phaedrovy (1888) ^[22]

• Biblické příběhy a legendy ze zemí východních (1888) ^[23]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Evangelista Nečas na Wikimedia Commons
• Autor Jan Evangelista Nečas ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Evangelista Nečas
• Digitalizovaná díla Jana Evangelisty Nečase v Národní digitální knihovně.
• Jan Evangelista Nečas v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Jan Evangelista Nečas - Digitalizované knihy dostupné online