Jan Evangelista Urban

Služebník Boží
PhDr. Jan Evangelista Urban OFM
kněz
Datum narození20. února 1901
Místo narozeníPraha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí7. ledna 1991 (ve věku 89 let)
Místo úmrtíNespeky
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Svátekurčen po blahořečení
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributykněžský oděv

Jan Evangelista Urban (20. února 1901, Praha7. ledna 1991, Nespeky) byl římskokatolický kněz a františkán, jeden z předních českých teologů a filosofů 20. století.

Život

Narodil se v rodině železničáře a pradleny jakožto Josef Urban (Jan Evangelista je řádové jméno). Studoval na gymnáziu, v roce 1918 vstoupil do řádu františkánů. Studoval na františkánském institutu v Bolzanu a filosofii a teologii v Praze, na kněze byl vysvěcen v roce 1924. V roce 1927 založil řeholní institut sester Apoštolátu III. řádu sv. Františka (lidově „urbanky“), jehož posláním byl laický apoštolát, katecheze a sociální a charitní služby. V roce 1930 získal doktorát filosofie na FF UK (disertační práce Universalie u sv. Bonaventury). V letech 19331948 byl šéfredaktorem časopisu Serafínský prapor. V roce 1937 založil Studium catholicum (ústav pro teologické vzdělávání laiků) a byl ustanoven jeho rektorem. Mimo to se soustředil na pastorační a sociální práci na pražské periferii. V letech 19381941 byl provinciálem řádu, po druhé světové válce byl jedním z vážných kandidátů na úřad pražského arcibiskupa.

V březnu 1950 byl zatčen a počátkem dubna odsouzen v monstrprocesu Machalka a spol. s představiteli řádů ke 14 letům vězení. Urban byl v tomto procesu obviňován ze spolupráce s gestapem.[1] Vězněn byl na Mírově a ve Valdicích. Ve vězení onemocněl tuberkulózou a jelikož mu byla odepírána nutná léčba, trpěl v důsledku toho doživotními následky. Po propuštění (na amnestii v roce 1960) se mohl k duchovní službě vrátit až v roce 1968; v roce 1974 mu však byl státní souhlas znovu odebrán. V době pádu komunistické diktatury byl už vážně nemocen. V současné době[kdy?] je zkoumána možnost jeho svatořečení.

Dílo

  • K Bohu. Průvodce duchovního života katolické inteligence (1933)
  • Zásady života (1936)
  • Cesty k víře (1946)
  • Duchovní život (1946)
  • Učení víry pro vstup dospělých do Církve Kristovy (1946)
  • Dnešní přístup k teologii. Křesťan v současném světě (1969)
  • Velká obnova. O kontemplaci (1991)
  • Vzrůst ke Kristu (2 svazky, 1993).

Odkazy

Reference

  1. Vatikán usiloval o přeměnu klášterů v střediska spiknutí proti republice. Rudé právo. 4. 4. 1950, s. 4. Dostupné online. 

Literatura

  • Vojtěch Vlček: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2004, ISBN 80-7266-179-5, str. 175-176
  • Václav Ventura: Jan Evangelista Urban. Život a dílo. Sonda do dějin české a moravské spirituality. Brno: CDK, 2001. ISBN 80-85959-77-1.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“