Jan Graubner
Jeho Excelence Mons. Jan Graubner | |
---|---|
37. arcibiskup pražský 25. primas český Velkopřevor magistrální delegace Řádu Božího hrobu v ČR | |
![]() | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Arcidiecéze | pražská |
Jmenování | 13. května 2022 |
Uveden do úřadu | 2. července 2022 |
Předchůdce | Dominik Duka |
Heslo | „Quod dixerit vobis, facite“ „Co vám řekne, učiňte“ |
Znak | (c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5 |
Svěcení | |
Jáhenské svěcení | 1973, Olomouc světitel Josef Vrana |
Kněžské svěcení | 23. června 1973 světitel Josef Vrana |
Biskupské svěcení | 7. dubna 1990 Olomouc světitel František Vaňák 1. spolusvětitel Vojtěch Cikrle 2. spolusvětitel Karel Otčenášek |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Osobní údaje | |
Země | ![]() |
Datum narození | 29. srpna 1948 (74 let) |
Místo narození | Brno, Československo |
Národnost | Česká |
Rodiče | Ludmila Graubnerová-Michálková (matka) a Jan Graubner (otec) |
Ovlivněn | Antonínem Šuránkem |
Alma mater | Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého |
Řády a ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka ![]() |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Bosco Graubner (* 29. srpna 1948, Brno) je katolický biskup, od roku 2022 37. arcibiskup pražský a 25. primas český. V letech 1992–2022 sloužil jako 14. arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. V letech 2000 až 2010 byl předsedou České biskupské konference a znovu jím byl zvolen 28. dubna 2020. Dne 13. května 2022 byl jmenován pražským arcibiskupem. Intronizován byl 2. července 2022.[1]
Olomouckou arcidiecézi převzal v roce 1991 po smrti arcibiskupa Vaňáka nejprve jako pomocný biskup, kterým byl od roku 1990, rok poté jej pak papež Jan Pavel II. jmenoval sídelním arcibiskupem.
Je považován za reprezentanta konzervativního křídla katolické církve. Sám se ale za konzervativce nepovažuje.[2]
Biografie
Rodina a vzdělání
Narodil se v Brně, vyrostl ve Strážnici jako jeden z pěti sourozenců (má dvě sestry a dva bratry).[3] V roce 1967 zde vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu a poté rok pracoval v Gottwaldově jako dělník, aby získal „dělnický původ“. V roce 1968 zahájil v Olomouci studia teologie, na kněze byl vysvěcen 23. června 1973.
Kněz
Mezi lety 1973 a 1982 působil jako kaplan ve Zlíně a ve Valašských Kloboukách. Od roku 1982 do března 1990 byl farářem ve Vizovicích, zároveň působil jako administrátor excurrendo v Provodově (Malenisku) a Horní Lhotě.
Biskup
Dne 17. března 1990 byl jmenován titulárním biskupem tagarijským a pomocným biskupem olomouckým. Vysvěcen byl 7. dubna téhož roku arcibiskupem Vaňákem a biskupy Otčenáškem a Cikrlem. Za biskupské heslo si zvolil větu Quod dixerit vobis facite (česky: Co vám řekne, učiňte).
Biskupská genealogie
Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[4] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.
- kardinál Scipione Rebiba
- kardinál Giulio Antonio Santorio
- kardinál Girolamo Bernerio, OP
- arcibiskup Galeazzo Sanvitale
- kardinál Ludovico Ludovisi
- kardinál Luigi Caetani
- kardinál Ulderico Carpegna
- kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
- papež Benedikt XIII.
- papež Benedikt XIV.
- papež Klement XIII.
- kardinál Marcantonio Colonna
- kardinál Giacinto Sigismondo Gerdil, B
- kardinál Giulio Maria della Somaglia
- kardinál Carlo Odescalchi, SJ
- kardinál Costantino Patrizi Naro
- kardinál Lucido Maria Parocchi
- papež Pius X.
- papež Benedikt XV.
- papež Pius XII.
- arcibiskup Saverio Ritter
- arcibiskup Josef Beran
- arcibiskup Josef Karel Matocha
- kardinál František Tomášek
- biskup Antonín Liška
- arcibiskup František Vaňák
- Jan Graubner
Arcibiskup olomoucký
Po smrti Františka Vaňáka převzal jako pomocný biskup správu diecéze a posléze byl 28. září 1992 jmenován arcibiskupem olomouckým, správu diecéze převzal 7. listopadu 1992. Pokračoval ve snaze svého předchůdce obnovit diecézní struktury a instituce zlikvidované v průběhu komunistického útlaku. V rámci obnovy církevního školství založil či obnovil celou řadu církevních škol, např. tehdejší Cyrilometodějské gymnázium (1992), VOŠS Caritas (1995), Stojanovo gymnázium (2001). Inicioval vznik Tříkrálové sbírky.[2]
V období od 25. ledna 2000 do 24. března 2010 byl předsedou České biskupské konference (ČBK),[5] od 24. března 2010 byl jejím místopředsedou. Dne 28. dubna 2020 byl do pozice předsedy ČBK zvolen po kardinálu Dominiku Dukovi podruhé.[6] Zároveň je jejím delegátem pro charitativní činnost.
Byl předsedou přípravné komise Plenárního sněmu katolické církve v České republice.
17. května 2015 koncelebroval se Stanisławem kardinálem Dziwiszem v bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce slavnostní vzpomínkovou mši k 20. výročí návštěvy sv. Jana Pavla II. a jeho setkání s mládeží. Shromáždění věřících, při němž byl do ostatkové skříňky poblíž oltáře sv. Viktora uložen relikviář s ostatkem – krví – sv. Jana Pavla II., pozdravil prostřednictvím televizního přenosu z Říma Svatý Otec papež František.
V době koronavirové epidemie roku 2020 několikrát celebroval mši svatou v Kapli Telepace v Ostravě, v přímém televizním přenosu TV Noe.[7] Na podzim 2020 koronavirem onemocněl, byl hospitalizován a podle jeho vlastních slov byl jeho stav velmi vážný: „Ocitl jsem se na prahu věčnosti“ . Po několika týdnech hospitalizace se uzdravil.[8]
Arcibiskup pražský
Dne 13. května 2022 jej papež František jmenoval 37. arcibiskupem pražským, přestože mu v té době bylo téměř 74 let.[9][10] V okamžiku svého jmenování se Jan Graubner stal administrátorem olomoucké arcidiecéze, a byl jím až do 2. července 2022, kdy se ujal úřadu pražského arcibiskupa.[11]
Akademická činnost
Od roku 1999 do roku 2021 byl předsedou správní rady Univerzity Palackého v Olomouci,[12] na jejíž Cyrilometodějské teologické fakultě působil z titulu svého arcibiskupského úřadu jako její Velký kancléř.
Názory
Jan Graubner v roce 2021 kritizoval počínání kontroverzní radní Hany Lipovské v Radě České televize, oznámil rovněž, že vyzval Hanu Lipovskou k rezignaci. Hana Lipovská tuto výzvu neuposlechla, později však byla odvolána poslanci. Hana Lipovská byla do Rady ČT původně navržena Českou biskupskou konferencí, její následné působení označil Graubner za „citelné ponaučení“ pro Českou biskupskou konferenci.[13]
Kritika
Arcibiskup Graubner byl v některých médiích opakovaně kritizován, mimo jiné v rámci aféry kolem arcibiskupských vinných sklepů a případu údajného Graubnerova krytí pohlavního zneužívání dětí farářem Františkem Mertou (trestní oznámení v této věci, zřejmě trestný čin nadržování, policie odložila jako bezpředmětné).[14] Bohoslovec Václav Novák († 2018), který opakovaně na kauzu faráře Merty arcibiskupa Graubnera upozorňoval a shromáždil písemná svědectví řady obětí, napsal o Graubnerově postoji knihu Křičí hlasem zrady. Částí veřejnosti byla kritizována též jeho účast na Sudetoněmeckých dnech v roce 2002.[15]
Ocenění
- V roce 2002 mu byl udělen Evropský prsten Dr. Aloise Mocka. Tato cena se uděluje jen osobnostem či institucím, jejichž působení stojí na evropských hodnotových představách o lidských právech, lidské důstojnosti a demokracii, a které se zasloužily o duchovní, kulturní, politické, hospodářské a společenské sjednocení Evropy v jejích nových geografických hranicích.[16]
- V roce 2003 mu ministr obrany udělil Záslužný kříž I. stupně.
- Byl mu také udělen Řád čestné lilie v trojlístku Zlatého stupně za vynikající zásluhy o skautské hnutí a službu skautským myšlenkám.
- V roce 2003 mu byl jako výraz ocenění za mnoholetou obětavou práci udělen Řád sv. Floriana Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska.
- 3. dubna 2008 převzal cenu „Anděl 2007“ v kategorii Cena prezidenta APH za nejvýznamnější charitativní počin v roce 2007 a to jako zakladatel projektu Tříkrálová sbírka, kterou každý rok v lednu pořádá Charita Česká republika.
- 28. října 2008 mu prezident Václav Klaus „za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva“ propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. Při udělování ceny byl Graubnerův přínos ústy prezidentského kancléře popsán slovy: „Mons. Jan Graubner patří k čelným představitelům římskokatolické církve naší země. Jako arcibiskup olomoucký a primas moravský [pozn. 1] se zasloužil o obnovu církevního života v naší zemi. Ve funkci předsedy České biskupské konference se aktivně angažuje ve veřejném životě, důraz klade především na dialog nad současnými problémy společnosti. Stál u zrodu mnoha vzdělávacích a charitativních organizací a institucí. V letošním roce oslavil 60. narozeniny.“
Fotogalerie
Jan Graubner (2011)
Uprostřed: Jan Graubner (Hradec Králové, červen 2011)
Odkazy
Poznámky
- ↑ Zde je chybně uvedeno primas moravský - tato pozice neexistuje, je pouze primas český. Pravděpodobně mělo být zmíněno metropolita moravský.
Reference
- ↑ CHENEY, David M. Archbishop Jan Graubner [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2020-07-06 [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ a b Arcibiskup Graubner slaví šedesátiny. Christnet.eu [online]. Česká tisková kancelář, 2008-08-28. Dostupné online.
- ↑ 13. květen - Události | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky)
- ↑ MLÉČKA, Pavel. 10. výročí jmenování olomouckého arcibiskupa. www.cirkev.cz [online]. tiskové středisko ČBK, 2002-09-25. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-08-30.
- ↑ ČTK. Novým předsedou České biskupské konference se stal Graubner. Nahradil po deseti letech Duku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-04-28 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online.
- ↑ Přímý přenos TV Noe, 25. října 2020, 10:15-11:15
- ↑ GRAČKA, Jiří. Arcibiskupství olomoucké [online]. 2021-01-08 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online.
- ↑ KLIMENTOVÁ, Monika. Novým pražským arcibiskupem byl jmenován J. Exc. Jan Graubner. Česká biskupská konference [online]. 2022-05-13 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online.
- ↑ Rinunce e nomine. press.vatican.va [online]. 2022-05-13. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Olomouckou arcidiecézi povede arcibiskup Graubner do 2. července. ado.cz [online]. 2022-05-13. Dostupné online.
- ↑ Správní rada Univerzity Palackého. www.upol.cz [online]. [cit. 03-06-2022]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11-03-2021.
- ↑ Vyzvu paní Lipovskou, aby abdikovala, chápu obavy veřejnosti, píše arcibiskup Jan Graubner. FORUM 24 [online]. Forum 24 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online.
- ↑ Arcibiskupství vyslovilo politování nad jednáním kněze Merty. www.transgender.cz [online]. [cit. 2008-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05.
- ↑ Sudetoněmecké dny 2002. Radio Prague International [online]. 2002-05-20 [cit. 2022-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Mons. Jan Graubner. www.ado.cz [online]. [cit. 2017-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
Literatura
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 229.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 161.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 185–186.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 375.
- GRAUBNER, Jan - Modlitba arcibiskupa olomouckého Jana Graubnera v době pandemie koronaviru - https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200315modlitba-arcibiskupa-olomouckeho-jana-graubnera
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Graubner na Wikimedia Commons
Osoba Jan Graubner ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Graubner
- Stručný životopis k šedesátinám podle ČTK
- Filmové nahrávky s J. Graubnerem na TV-MIS
- Jan Graubner Dokument ČT z cyklu Cesty víry, 29.6.2008
- "Nikdy jsem nelitoval toho, že jsem knězem," říká Jan Graubner Osobnosti na ČT24, 6.11.2008
- Vánoční setkání v Janíkově stodole Archivováno 4. 12. 2010 na Wayback Machine. Novinky.cz, 2.12.2010
- Rozhovor v Katolickém týdeníku 34/2018
- Stručný životopis a některé projevy na stránkách české magistrální delegace Řádu Božího hrobu
Předchůdce: František Vaňák | ![]() | 14. arcibiskup olomoucký 1992–2022 | ![]() | Nástupce: neobsazeno |
Předchůdce: Miloslav Vlk | ![]() | 2. předseda České biskupské konference 2000–2010 | ![]() | Nástupce: Dominik Duka |
Předchůdce: – | ![]() | 1. velkopřevor magistrální delegace Řádu Božího hrobu v ČR od r. 2015 | ![]() | Nástupce: dosud ve funkci |
Předchůdce: Dominik Duka | ![]() | 4. předseda České biskupské konference od r. 2020 | ![]() | Nástupce: dosud ve funkci |
Předchůdce: Dominik Duka | ![]() | 37. arcibiskup pražský a 25. primas český od r. 2022 | ![]() | Nástupce: dosud ve funkci |
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Erb olomoucké diecéze
Autor: Michal Maňas , Licence: CC BY 3.0
Jan Graubner, arcibiskup olomoucký. Drží hůl, kterou vytvořil sochař Otmar Oliva v roce 1994.
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy – Česká republika (od roku 1994).
Autor: Vojtěch Slovák, Licence: CC BY 3.0
Mons. Jan Graubner celebruje mši svatou o hlavní pouti 8.8.2010 na mariánském poutním místě v Provodově - Malenisku, při příležitosti výročí 300 let od přinesení obrazu Panny Marie kojící na toto poutní místo a 260 let od posvěcení kostela.