Jan Habarta
| Jan Habarta | |
|---|---|
| Narození | 15. listopadu 1919 Kunovice  Československo |
| Úmrtí | 16. prosince 1989 (ve věku 70 let) Uherské Hradiště Československo |
| Místo pohřbení | hřbitov v Mařaticích |
| Povolání | sochař a učitel |
| Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda  (1973)Zasloužilý umělec (1979) Národní umělec (1985) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Habarta (15. listopadu 1919 Kunovice – 16. prosince 1989 Uherské Hradiště) byl český sochař a pedagog.
Život
V letech 1939–1943 studoval sochařství na zlínské Škole umění, absolvoval u profesora Vincence Makovského. V letech 1947–1952 vyučoval kamenosochařství na Střední uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně (postátněné Škole umění) a poté do roku 1980 na Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti.
Z jeho rané tvorby je známo několik dětských portrétů (včetně tzv. Pískajícího chlapce, 1946, což je portrét Josefa Abrháma, syna mecenášů).[1] Později se zabýval veřejnou monumentální sochou (Matka Vysočiny) a pomníkovou plastikou, přičemž většina realizací se nachází v Jihomoravském kraji. Zejména monumentální tvorba byla rozeznána vládnoucím režimem (byl několikrát oceněn, včetně titulu národní umělec roku 1985).
Dílo
- 1946 Pískající chlapec, portrét
- 1947 Pomník obětem II. světové války, Kunovice
- 1950 Památník padlých na hřbitově, Hodonín
- 1955 Pamětní deska obětem II. světové války, Tišnov
- 1958 Památník osvobození, Uherské Hradiště
- 1959 domovní znamení Dívka s motyčkou, Zlín
- 1959 F. X. Richter, portrét (busta), Holešov
- 1960 Květ, Uherské Hradiště
- 1963 Čtenářka, Uherské Hradiště
- 1965 Dívka s holubicí Otrokovice
- 1967 Ráno, Uherské Hradiště
- 1972 Památník družby, Prostějov (architekt Jan Palacký)
- 1973 Památník padlým a umučeným, Staré Město
- 1975 kašna se skulpturou Leknín, Prostějov (architekt Jan Palacký, realizace František Dufka)
- 1977 Pomník Vladimíra Iljiče Lenina, Prostějov (další autor M. Toušek)
- 1978 Lidový hudec, Uherské Hradiště
- 1979 Symbol geodézie, Zlín
- 1980 - socha B. Šmerala na sídlišti Nové Dvory v Třebíči, v současné době v depozitáři Muzea Vysočiny Třebíč
- 1982 Chlapec s kohoutkem, Uherské Hradiště
- 1986 Hudec, Uherské Hradiště (hlavní autor Vlastislav Michna)
- 1986 Matka Vysočiny, Velké Meziříčí
- 1988 funkční žulová plastika — prameník — v areálu Sovětského technického střediska v pražských Stodůlkách
Ocenění
- 1973 Státní cena Klementa Gottwalda
za sousoší Památníku družby v Prostějově.[2] - 1979 Zasloužilý umělec
- 1985 Národní umělec
Odkazy
Reference
- ↑ Herec Josef Abrhám v Galerii Slováckého muzea
- ↑ Vyznamenání k 1. máji. Rudé právo. 60. 4. 1973, s. 3. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Habarta na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Habarta
- Jan Habarta v informačním systému abART
- Jan Habarta v informačním systému Sochy a města
- Jan Habarta v informačním systému Vetřelci a volavky
- Habarta, Jan na CoJeCo.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Statni cena KG, stužka
Autor: Jiří Sedláček, Licence: CC BY-SA 4.0
Celkový pohled na sochu Matka Vysočiny ve Velkém Meziříčí, okr. Žďár nad Sázavou.