Jan Harrach (1904–1945)

Jan Nepomuk Anton Karl Leonard Otto Bonaventura Maria Kleophas z Harrachu, Rohrau a Thannhausen
Jan Antonín Harrach před rokem 1945
9. držitel jilemnického velkostatku
Ve funkci: 1935 – 1945
Předchůdce	Otto Nepomuk z Harrachu
Nástupce	velkostatek zkonfiskován
Narození	25. září 1904 Prugg Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. května 1945 (ve věku 40 let) Bad Kreuznach Francouzská okupační zóna Německa
Místo pohřbení	neznámé
Občanství	rakouské
Choť	(1940) Stephanie von Elz (1917–2011)
Rodiče	Otto Nepomuk z Harrachu (1863–1935) a Karolina Oettingen-Wallerstein (1873–1959)
Děti	Ferdinand Harrach Johanna Harrach
Náboženství	římskokatolické
Commons	Jan Harrach (1904)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Nepomuk Antonín z Harrachu, německy Johann Nepomuk Anton Karl Leonhard Otto Bonaventura Maria Kleophas Graf von Harrach zu Rohrau und Thannhausen (25. září 1904 Prugg^[1] – 12. května 1945 Bad Kreuznach) byl rakouský šlechtic z rodu Harrachů a poslední majitel rozlehlého harrachovského panství.

Narodil se 25. září 1904 na rakouském zámku Prugg v Bruck an der Leitha^[1].^[2] Jeho otcem je Otto Nepomuk Harrach a jeho matkou Karolína Oettingen-Wallerstein. V Praze studoval lesní inženýrství.^[3] Po smrti svého otce zdědil obrovské harrachovské panství, velkostatky Strkov – Planá nad Lužnicí, Jilemnici a Sadovou.

Na svém panství v Čechách příliš nepobýval, zámek Hrádek u Nechanic používal pouze jako letní sídlo a jinak bydlel ve Vídni nebo na rakouském zámku Rohrau.^[4] Na Hrádku u Nechanic však každoročně pořádal rozsáhlé hody, na které zval ostatní šlechtice.

Po Mnichovské dohodě přijal německé občanství. Doposud není vyjasněno, zda to udělal kvůli snaze ochránit svůj majetek na severu Čech nebo zda skutečně tíhnul k nacismu. 16. listopadu 1940 se v alpském městě Altaussee oženil s německou hraběnkou Stephanií von Eltz. Od 1. listopadu 1942 byl členem NSV (Nationalsozialistische Volkswohlfahrt – Nacionálně socialistická lidová sociální péče), což byla organizace založená nacisty při NSDAP a která byla i této straně podřízená.^[2]

Po válce (červen 1945) vstoupil do účinnosti dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů a zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, který se vztahoval i na majetek rodu Harrachů. Z důvodů, že v této době byl Jan Harrach nezvěstný, požádala jeho žena Stefanie o udělení výjimky z konfiskace. Tato žádost byla opakovaně zamítnuta a konfiskace byla definitivně potvrzena pravomocným výměrem dne 31. března 1947.

V tu dobu už bylo jasné, že poslední majitel harrachovského panství zemřel 12. května 1945 v americkém zajateckém táboře Bad Kreuznach^[5] stále jako příslušník Wehrmachtu a rakouský občan německé národnosti.^[6]

Po Harrachově smrti a konfiskaci harrachovského majetku se ovdovělá Stephanie odstěhovala z Hrádku u Nechanic do Rakouska na rakouské sídlo Rohrau. Jeho dědicem se nejprve stal jeho syn Ferdinand, po jehož brzké smrti při automobilové nehodě však přešla dědická práva na Janova bratrance Ernesta, který se po roce 1989 domáhal restitucí harrachovských majetků.

Se svou manželkou Stephanií von Eltz měl dvě děti.

• Ferdinand Harrach (18. listopadu 1941 – 25. srpna 1961)
• Johanna Harrach (* 10. července 1944)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Antonín z Harrachu na Wikimedia Commons