Jan Hrušínský
Jan Hrušínský | |
---|---|
Jan Hrušínský (2023) | |
Narození | 9. června 1955 (69 let) Praha Československo |
Alma mater | Pražská konzervatoř |
Choť | Miluše Šplechtová |
Děti | Kristýna Hrušínská Barbora Hrušínská Nikola Stojanov (nevlastní) |
Rodiče | Rudolf Hrušínský Eva Hrušínská |
Příbuzní | Ondřej Červíček (prapradědeček) Anna Červíčková (praprababička) Václav Červíček-Budínský (pradědeček) Rudolf Hrušínský (dědeček) Hermína Červíčková-Hrušínská (babička) Rudolf Hrušínský mladší (bratr) Rudolf Hrušínský nejmladší (synovec) Matěj Balcar (zeť) |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Hrušínský (* 9. června 1955 Praha) je český herec a divadelní ředitel.
Život
Je synem herce Rudolfa Hrušínského. Divadlo hraje od dětství, po studiu Pražské konzervatoře začínal hrát v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Zde se potkal se svojí budoucí manželkou herečkou Miluší Šplechtovou. K nejlepším inscenacím tohoto období patří např. Čechovovy Tři sestry (baron Tuzenbach) v překladu Leoše Suchařípy nebo Porubjakova Goldoniáda v režii Ivana Rajmonta a Crommelynckova Vášeň jako led v režii Jana Grossmana. V letech 1984–1990 byl členem pražského Realistického divadla, poté působil v Divadle Na zábradlí a pravidelně hostoval v několika dalších pražských divadlech, např. v Divadle v Řeznické, v Národním divadle a dalších.
Za komunistického režimu v roce 1977 podepsal tzv. Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77.[1] Před sametovou revolucí v roce 1989 podepsal dvě petice za propuštění Václava Havla z Ruzyňské věznice a prohlášení Několik vět z června 1989.[zdroj?] Kvůli těmto podpisům byl v září 1989 vyslýchán na Stb v Bartolomějské ulici. Čtyřhodinový výslech popsal a text byl uveřejněn na podzim 1989 v samizdatových Lidových novinách. (LN, ročník II, č. 11/1989)
V roce 2004 založil Divadlo Na Jezerce; o dva roky dříve Divadelní společnost Jana Hrušínského.
Od února 2017 píše eseje pro magazín Sabiny Slonkové Neovlivní.cz, poskytl několik větších rozhovorů např. Jiřímu Kubíkovi či Martinu Veselovskému a Filipu Horkému.
Se svým bratrem Rudolfem ml. měl dlouho napjaté vztahy kvůli sporu o dědictví po otci Rudolfu Hrušínském, ale usmířili se.[2]
Názory a postoje
Jan Hrušínský často vyjadřuje svoje postoje k současnému dění, například:
- V dubnu 2014 v reakci na anexi Krymu podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a potrestání všech příslušníků ruské menšiny v Čechách, kteří měli ruské občanství, konkrétně „okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace od 1. ledna 2015, zmrazení kont ruských občanů v ČR s cílem prověřit legálnost těchto vkladů, zastavení vstupu ruského byznysu a kapitálu do ČR“. Podle Hrušínského „ve světě zrovna mají převahu Chamberlainové a jemu podobní zachránci míru.“[3]
- V rozporu se svým postojem vůči Rusům v Česku podepsal Jan Hrušínský v roce 2017 petici proti „xenofobii a lhostejnosti“ s názvem Češi pomáhají, kterou byla česká vláda vyzvána, aby se zavázala přijmout 1500 uprchlíků z Blízkého východu a Afriky.[4]
- V rozhovoru pro Aktuálně.cz z listopadu 2018 na dotaz, zda neškodí svému divadlu tím, že odrazuje diváky, kteří jsou příznivci prezidenta Miloše Zemana, premiéra Andreje Babiše nebo Tomia Okamury, prohlásil: „Do divadel chodí v České republice asi pět procent obyvatelstva. A předpokládám, a teď se nechci nikoho dotknout, že mají určitou úroveň danou vzděláním nebo rodinnou výchovou. Nemyslím, že právě ti jsou většinově z elektorátu Miloše Zemana.“[1] Hrušínský kritizoval bývalého prezidenta Václava Klause, protože „jezdí do Německa podporovat“ protiimigrační stranu Alternativa pro Německo, která má podle Hrušínského „blízko k neonacismu“, a jeho syna Václava Klause mladšího, který zpochybňuje českou účast ve válce v Afghánistánu a „pomáhá si lživými argumenty“.[1]
- Rusy označil za mistry lživé propagandy nesoucí odpovědnost, kromě mnoha jiných věcí, také za zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a za vystoupení Británie z EU.[1] Prohlásil, že díky jejich údajné vazbě na Zemana, Babiše, Okamuru a české komunisty mají, podle jeho názoru, blízko k ovládnutí Česka.[1][5] Označil „zemanovce“ za „skoro Rusy“ a napsal, že čeští odpůrci imigrace naloží s muslimy, uprchlíky ze Sýrie a malými syrskými sirotky stejně jako němečtí nacisté s Židy za protektorátu.[6]
- Dne 10. března 2020 reagovala vláda ČR na pandemii covidu-19 v Česku zákazem akcí s více než 100 lidmi. Hrušínský z pozice ředitele soukromého Divadla Na Jezerce, které muselo až do odvolání zrušit představení, vyjádřil ostré nesouhlasné stanovisko s takto plošně koncipovaným zákazem a nákazu covid-19 označil za onemocnění s „příznaky lehké chřipky“, kterým se nakazilo v Česku jen málo lidí.[7] Po silné kritice ze strany kolegů i veřejnosti se za svá slova později omluvil.[8]
Filmografie, výběr
Film
- Dívka na koštěti (rež. Václav Vorlíček)
- Panter čeká v 17.30 (Josef Pinkava)
- Kdo hledá zlaté dno (Jiří Menzel)
- Sarajevský atentát (Veljko Bulajič)
- Můj brácha má prima bráchu (Stanislav Strnad)
- Jak se budí princezny (Václav Vorlíček)
- Brácha za všechny peníze (St. Strnad)
- Pasiáns (Vladimír Čech)
- Lásky mezi kapkami deště (Karel Kachyňa)
- Galoše štěstí (Juraj Herz)
- Straka v hrsti (Juraj Herz)
- Hadí jed (František Vláčil)
- Mág (František Vláčil)
- Zastihla mě noc (Juraj Herz)
- Vážení přátelé, ano (Dušan Klein)
- Konec starých časů (Jiří Menzel)
- Ceremoniář (Jiří Věrčák)
- Jezerní královna (Václav Vorlíček)
- Ro(c)k podvraťáků (Karel Janák)
- Kráska v nesnázích (Jan Hřebejk)
- Želary (Ondřej Trojan)
- Habermannův mlýn (Juraj Herz)
- Řachanda (Marta Ferencová)
- Pánský klub (herec + koproducent filmu) (Matěj Balcar)
Televize
- Babička (rež. Antonín Moskalyk)
- Lítost (Evald Schorm)
- Případ Mauritius (Jaroslav Balík)
- Muž, který se spustil (Vít Hrubín)
- Básník, služka a král (Vít Hrubín)
- Škola za školou (Josef Platz)
- O Háderunovi a víle Elóře (Jaromil Jireš)
- Člověk v závěsu (Viktor Polesný)
- Zn. Na dožití (Hynek Bočan)
- Paní Pipperová zasahuje (Zdeněk Zelenka)
- Ideální manžel (Zdeněk Zelenka)
- Tři králové (Karel Kachyňa)
- Bubáci a hastrmani (Václav Vorlíček)
- Brouk v hlavě (Zdeněk Zelenka)
- Polední žár Zdeněk Zelenka)
- Stín viny (Zdeněk Zelenka)
- Kožené slunce (Karel Kachyňa)
- Úsměvy Jana Hrušínského
- Smrt pedofila (Ivan Pokorný)
- Boháč a chudák (Zdeněk Zelenka)
- Slečna guru (Zdeněk Zelenka)
- Zrozen bez porodu (Filip Renč)
- Pražské jaro 1968 (Rakouská televize ORF, rež. Michael Kreihsl)
- Čapkovy kapsy (Jan Těšitel)
- Místo v životě (Jiří Chlumský)
- Místo v životě II (Jiří Chlumský)
- Mazalové (Bořivoj Hořínek)
- Duch nad zlato (Zdeněk Zelenka)
- První republika (Biser Arichtev)
- 13. komnata Jana Hrušínského
- Na plovárně s Markem Ebenem
- Uchem jehly - s Pavlem Klineckým
- Moje místa (TV Seznam 2017 a 2022 - Blanka Kubíková)
- Docent I. a II. (Jiří Strach)
- Odznak Vysočina II. - Krmítko" (Andy Fehu)
- Specialisté (Ondrej Hraška)
Divadlo
- Tři sestry (rež. Ivan Rajmont)
- Goldoniáda (Ivan Rajmont)
- Vášeň jako led (Jan Grossman)
- Dobové tance (Ivan Rajmont)
- Troilus a Kressida (Ivan Rajmont)
- Cesta na parníku Lanna 8 (Jan Grossman)
- Komedie masopustu (Jan Kačer)
- Obraz z dějin (Ivan Rajmont)
- Foxtrot (Ivan Rajmont)
- Neběhej tady nahá (Přemysl Rut)
- Dantonova smrt (Ivan Rajmont)
- Merlin (Miroslav Krobot)
- Aucassin a Nicoletta (Karel Kříž)
- Nebezpečné křižovatky (Jaromír Pleskot)
- Richard II. (Karel Kříž)
- Figarův rozvod (Karel Kříž)
- Asanace (Karel Kříž)
- Je světlý však můj žal (Karel Kříž)
- Res publica I (20. léta)
- Res publica II (60. léta)
- Travestie (Karel Kříž)
- Malý pogrom v nádražním bufetu (Arnošt Goldflam)
- Pokoušení (Jan Grossman)
- Don Juan (Jan Grossman)
- Silná v zoologii (J. A. Pitínský)
- Racek (Petr Lébl)
- Hello, Dolly! (Oto Ševčík)
- Polská krev (Oto Ševčík)
- Jak jsem vyhrál válku (Milan Schejbal)
- Ženitba (1979 – Ivan Balaďa a 2009 Lukáš Hlavica)
- Charleyova teta (Milan Schejbal)
- Večer tříkrálový (Milan Schejbal)
- Taková spoušť (Juraj Herz)
- ''Zahraj to znovu, Same'' (Ondřej Sokol)
- Mein kampf (Jana Kališová)
- Takový žertík (Lukáš Hlavica)
- Petrolejové lampy (Juraj Herz)
- Mandragora (Lukáš Hlavica)
- Nadílka (Lukáš Hlavica)
- Prokletí nefritového škorpiona (Ondřej Sokol)
- Kumšt (Jan Hřebejk)
- Darda (Arnošt Goldflam)
- Práskni do bot (Jan Hřebejk)
- Komedianti (Arnošt Goldflam)
- Je úchvatná! (Jan Hřebejk)
- Res publica III (Jak bychom nechtěli zažít budoucí léta)
- “Občan první jakosti” (Matěj Balcar)
- “After Life” (Jan Hřebejk)
- “Bylo nás pět - tenkrát” (Petr Vacek)
Divadelní režie
- Charleyova teta
- Večer tříkrálový
- Othello
- Jeppe z vršku
Ocenění
- Cena městské části Praha 4 (2010)
- Čestné občanství Prahy 4 (2014)
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e Jan Hrušínský: Vládcům už nestačí krást peníze. Kradou nám i svobodu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 1. listopadu 2018. Dostupné online.
- ↑ Bartošová a spol: Války v rodinách celebrit. sedmicka.tyden.cz [online]. 1. října 2013. Dostupné online.
- ↑ Herec Hrušínský, signatář výzvy k sankcím proti Rusku: Proti agresi musí protestovat každý slušný člověk. Parlamentnilisty.cz [online]. 18. dubna. Dostupné online.
- ↑ Českem koluje petice za přijetí syrských uprchlíků. Mezi signatáři jsou i známé osobnosti. Info.cz [online]. 14. srpna 2017. Dostupné online.
- ↑ Hrušínský: Ester má zlato. A na Hradě sedí spojenec Rusů Zeman. Taky sjezdař. Hrdina sjezdu KSČM. Aktuálně.cz [online]. Economia, 26. března 2018. Dostupné online.
- ↑ Jan Hrušínský: Sto let od vzniku Československa. Čehona dostane medaili. FORUM 24 [online]. Forum 24, 20. října 2018. Dostupné online.
- ↑ PETŘÍK, Lukáš. Vláda zakázala kulturní akce s více než 100 lidmi. Jan Hrušínský z Divadla Na Jezerce považuje její postup za likvidační pro divadla. Literární noviny [online]. 10. 3. 2020 [cit. 11.3.2020]. Dostupné online.
- ↑ Jan Hrušínský se omluvil za nesprávná slova. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-03-19 [cit. 2020-03-22]. Dostupné online.
Literatura
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 444–446.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 316.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 223.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 248.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 525.
- Marie Valtrová. Divadlo s rodokmenem - Divadlo Na Jezerce / vydalo nakladatelství Brána, 2010.
- Marie Valtrová. Kronika rodu Hrušínských / vydal Odeon, 1994, druhé, rozšířené vydání Brána, 2012.
- Nikola Hrkľová, Jan Hrušínský, Jan Balcar. RUDOLF HRUŠÍNSKÝ - 100 ROZMARNÝCH LÉT / vydalo Divadlo Na Jezerce, 2020
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Hrušínský na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky Divadelní společnosti Jana Hrušínského
- Jan Hrušínský v databázi Archivu Národního divadla
- Jan Hrušínský v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jan Hrušínský ve Filmové databázi
- Jan Hrušínský na Kinoboxu
- Jan Hrušínský v Internet Movie Database (anglicky)
- Jan Hrušínský na Dabingforum.cz
- Stránky na serveru TISCALI.CZ
- Jan Hrušínský na stránkách Divadla Na Jezerce
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: David Sedlecký, Licence: CC BY-SA 4.0
Miluše Šplechtová a Jan Hrušínský, čeští herci