Jan Hus Tichý
| Jan Hus Tichý | |
|---|---|
.png) Jan Hus Tichý (časopis Národní divadlo, 1955) | |
| Základní informace | |
| Narození | 8. září 1921 Žamberk  Československo |
| Úmrtí | 25. prosince 2000 (ve věku 79 let) |
| Místo pohřbení | Chříč |
| Povolání | hudební skladatel, dirigent a překladatel |
| Manžel(ka) | Milada Šubrtová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Hus Tichý (8. září 1921, Žamberk – 25. prosinec 2000) byl český dirigent, hudební skladatel a překladatel libret.
Život
Po maturitě na gymnáziu v Pardubicích nastoupil na Pražskou konzervatoř. Zde studoval klavír u profesora Otto Háši a sborový zpěv u profesora Vojtěcha Bořivoje Aima. Po absolvování konzervatoře v roce 1943 pokračoval ve studiu na mistrovské škole u profesora Václava Štěpána.
V roce 1945 se stal korepetitorem Divadla 5. května v Praze. Zde poprvé rovněž dirigoval v roce 1946 Offenbachovu operu Hoffmannovy povídky. Po zrušení tohoto divadla se stal v roce 1948 dirigentem opery Národního divadla, kde působil až do roku 1986. Pohostinsky spolupracoval s operami v Českých Budějovicích, Ostravě, Bratislavě, Lublani, Bukurešti a Parmě. Na zájezdech opery Národního divadla řídil představení Rusalky ve Wiesbadenu (1963), v Edinburghu (1964), v Lausanne (1970) a v Sofii (1971).
Jako dirigent nahrával pro Československý rozhlas, Československou televizi i pro značku Supraphon. Pohřben společně s manželkou Miladou Šubrtovou[1] na místním hřbitově[2] ve Chříči.[3]
Dílo
Překlady libret
- 1952 Gustav Albert Lortzing: Car a tesař
- 1962 Carl Maria von Weber: Čarostřelec
Nahrávky pod vedením Jana Husa Tichého
- 1964 Antonín Dvořák: Jakobín, osoby a obsazení: Hrabě Vilém z Harasova (Richard Novák), Bohuš z Harasova, jeho syn (Jindřich Jindrák), Julie, Bohušova manželka (Milada Šubrtová), Filip, purkrabí (Karel Berman), Adolf z Harasova, synovec hraběte Viléma (Antonín Švorc), Benda, učitel (Antonín Votava), Terinka, jeho dcera (Helena Tattermuschová), Jiří, Terinčin milý (Oldřich Spisar) a Lotinka, klíčnice (Marie Ovčačíková). Pěvecký sbor Čs. rozhlasu v Praze, Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu a Pražský rozhlasový orchestr. Nahrávka Československého rozhlasu.[4]
- 1976 Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách (nahrávka Supraphon)[5]
Odkazy
Reference
- ↑ OPERAPLUS, Redakce. Milada Šubrtová (1924-2011) | OperaPlus. operaplus.cz [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Milada Šubrtová - Oficiální stránky Obce Chříč a Lhota. www.chric.cz [online]. [cit. 2022-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Archiv ND - Jan Hus Tichý. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. Národní divadlo [cit. 2022-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-24.
- ↑ Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2018-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Smetana: Braniboři v Čechách. Opera o 3 dějstvích - komplet [online]. Supraphon [cit. 2018-03-18]. Dostupné online.
Literatura
- WEIMANN, Mojmír. Dvě dirigentská jubilea: Jan Hus Tichý a Jan Štych. Opera+ [online]. 2015-12-24 [cit. 2018-03-18]. Dostupné online. ISSN 1805-0433.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Hus Tichý
- Jan Hus Tichý v databázi Archivu Národního divadla
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Icon of a sunset photograph
Jan Hus Tichý (Národní divadlo magazine, 1955)