Jan I. Bretaňský

Jan I. Bretaňský
Narození	1217 Dreux
Úmrtí	8. října 1286 (ve věku 68–69 let) Marzan
Potomci	Alix Bretaňská a Jan II. Bretaňský
Otec	Petr I. Bretaňský
Matka	Alice z Thouars
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan I. Bretaňský (fr. Jean le Roux (1217/1218^? – 8. října 1286, Fréhel)^[1] byl vévoda bretaňský, hrabě z Richmondu, účastník poslední kruciáty Ludvíka IX. a autor dvorské poezie.^[2]

Život

Jan se narodil jako prvorozený syn Petra Mauclerca, bratrance francouzského krále a bretaňské dědičky Alix. Matka zemřela při porodu třetího potomka a ovdovělý Mauclerc se stal poručníkem malého Jana, budoucího bretaňského vévody.^[3] Po smrti Ludvíka VIII. byl Mauclerc jedním z nespokojených buřičů, jež organizovali vzpoury proti regentské vládě královny vdovy.^[4] Jako vévoda popudil své vazaly hrabivostí a snahou o změnu dosavadních místních zvyklostí a roku 1230 se dočkal vzpoury. Odbojní vazalové nakonec přísahali, že podpoří právo Mauclercova prvorozeného na bretaňské vévodství.^[5]

Jan se svého dědictví ujal roku 1237^[6] a zůstal věrný politice svého otce. Vůči šlechtě a církvi se choval sice stejně, ale poněkud taktičtěji a postupně se mu podařilo se svými nepřáteli smířit nebo je porazit na bitevním poli^[6] jako se to stalo Petrovi z Craonu. V letech 1240–41 se rozhořel spor mezi vévodou a nespokojeným Hervém z Léonu a poté pětiletý konflikt s Oliverem z Clissonu a Eudem z Pontchâteau. Roku 1257 se vévoda pomstil Alanovi z Avagouru na městě Dinan, které vyplenil.^[7] Bylo jeho zvykem využívat finanční neschopnosti svých odbojných vazalů a získával tak jejich majetky pro sebe či své příbuzné. Roku 1240 nechal z Bretaně vyhnat Židy a bojoval proti lichvě.^[8]

Zúčastnil se tuniské kruciáty krále Ludvíka IX. a podařilo se mu z válečného dobrodružství vyváznout ve zdraví. Ovšem dluhy, které nadělal společně se svými vojáky, nebyly splaceny ještě roku 1312.^[9] Po králově skonu se přidal k výpravě anglického prince Eduarda a dostal se s ním do Svaté země. Do Bretaně se vrátil roku 1273.

Rodina

Jan Bretaňský se 16. června 1236^[1] oženil s prvorozenou^[10] dcerou navarrského krále Theobalda I. S rukou nevěsty měl Jan případně získat i navarrské království. Dva roky^[11] po svatbě se však narodil Theobaldovi vytoužený syn a Jan Bretaňský se roku 1254 za úplatu 3 tisíc livrů vzdal svého nároku na navarrský trůn.^[1]

Zemřel v pokročilém věku po téměř padesáti letech vlády a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Prières, jehož byl fundátorem.^[12] Díky štědrému mecenášství^[13] vévodova otce Petra Mauclerca ke katedrále v Chartres, se pod jižní rozetou dochovala vitráž s bretaňským erbem a idealizovanou podobou Jana, jeho rodičů a sestry.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan I. Bretaňský na Wikimedia Commons
• Jan se sestrou na vitráži pod jižní rozetou katedrály v Chartres^{[nedostupný zdroj]}
• Erb bretaňských vévodů (vitráž v Chartres)^{[nedostupný zdroj]}
• Jižní rozeta katedrály v Chartres
• Klášter Prières^{[nedostupný zdroj]} (francouzsky)

Předchůdce: Petr I.

Bretaňský vévoda 1237–1286

Nástupce: Jan II.