Jan II. Ernušt
| Jan II. Ernušt | |
|---|---|
 Erb rodu Ernuštů z Čakovce | |
| Narození | Desetiletí od 1460 |
| Úmrtí | 1528 |
| Děti | František Ernušt Kašpar Ernušt |
| Rodiče | Jan I. Ernušt |
| Funkce | bán Chorvatska |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan II. Ernušt Čakovecký (chorvatsky Ivan II. Ernušt Čakovečki, latinsky Ioannes Ernusth, maďarsky II Ernust János, ?–1531) byl uherský (maďarský a chorvatský) šlechtic židovského původu, syn slavonského bána Jana I. Ernušta. V letech 1508–1509 byl spolu s Jiřím Kanižským chorvatským bánem.
Životopis
Byl synem Jana I. Ernušta, bána celé Slavonie. Podařilo se mu rozšířit rodové statky o hrady Đurđevac, Prodavić (dnes Virje) a Koprivnica a obdržel osvědčení o nároku na statky v Mezimuři. Stejně jako jeho otec požíval přízně králů Matyáše Korvína (1458–1490) a Vladislava II. (1490–1516), jimž poskytl potřebné finanční prostředky. [1]
V roce 1493 se Jan II. se stal nejvyšším mistrem královských jezdců (agazonum regis magister) a v roce 1508 jej král Vladislav II. společně s Jiřím Kanižským jmenoval do úřadu chorvatského bána a kapitána Senje. Bývalí báni Marko Mišljenović a Andrija Bot z Bajny se však svého úřadu nechtěli vzdát, proto Janova moc zůstala omezena pouze na Slavonsko, což postupně vedlo k anarchii v Chorvatsku.
Po bitvě u Moháče v roce 1526, v níž zahynul mladý uherský a chorvatský král Ludvík, nastalo období bojů o následnictví. Jan II. Ernušt stál na straně Jana Zapolského. 5. listopadu 1527 pak složil přísahu věrnosti Ferdinandovi I. coby svému králi, aby se však poté vzbouřil a znovu podporoval Jana Zapolského. Později se opět vrátil k Ferdinandovi, což mu vyneslo zisk majetků záhřebského biskupa Šimona Erdődyho, stoupence Jana Zapolského.[1]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan I. Ernušt na chorvatské Wikipedii.
Externí odkazy
| Předchůdce: Ondřej Bot z Bajny |  | Chorvatský bán 1473–1476 | | Nástupce: Jan Česmický z Panonie |
Média použitá na této stránce
Historic coat of arms of (central) Croatia, white square first. For the version with the first red square, see this file. (In heraldry the first means the rightmost in reality (where your right arm points). Description (blason) is checquy argent and gules (NOT gules and argent). For the majority of time the order were as stated here. When applying the rule of the right hand we can always repeat the same pattern. In cases where the number of the squares (of every row) is even starting (rightmost) square would be white and ending (leftmost) square would be red. When odd number of squares is in question we have either white rightmost and white leftmost or red rightmost and red leftmost square. There is even a testimony of Nikša Stančić that he has ommited that rule to the first president of Croatia (after the fall of the Berlin wall) in order not to make difficult the choice to then president Franjo Tuđman (which decided that the modern CoA would have first and fifth square red).)
A csáktornyai Ernuszt család címere