Jan IV. Osvětimský

Jan IV. Osvětimský
Jan IV. Osvětimský
Narození	Desetiletí od 1420
Úmrtí	28. října 1495
Povolání	feudál
Nábož. vyznání	katolicismus
Děti	Helena of Oświęcim
Rodiče	Kazimír Osvětimský a Anna Zaháňská
Rod	Piastovci a těšínská větev Piastovců
Příbuzní	Přemysl II. Osvětimský a Václav I. Zátorský (sourozenci)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jan IV. Osvětimský (Hanuš IV. Osvětimský, 1426/1430 – 1495/1497)^[1] byl 1433/34–1457 kníže Osvětimského knížectví, které v roce 1457 prodal polskému králi. V letech 1465–1482 byl knížetem hlivickým.^[2] Pocházel z těšínské větve slezských Piastovců .

Životopis

Janovi rodiče byli Kazimír Osvětimský a Anna Zaháňská, dcera vévody Jindřicha VIII. Hlohovského.^[3]

V roce 1465 se Jan oženil s neznámou Kateřinou. Po její smrti se roku 1475 znovu oženil s Barbarou Krnovskou.^[4] Spolu měli jedinou dceru Helenu (*1478/80).

Když jeho otec zemřel v roce 1433/34, Jan a jeho bratr Přemysl II. Osvětimský byli v dětském věku, převzal do opatrovnictví jejich dědictví starší bratr Václav I. Zátorský. V roce 1445 při dělení dědictví připadlo Janovi Osvětimské knížectví.

Z důvodu tolerance útoků na polské obchodníky na území Osvětimského knížectví Janem, a také jeho vlastními nájezdy na Malopolsko a Krakov vyprovokovaly konflikt s polským králem Kazimírem IV. Jagellonským. Jeho vojska zaútočila na Osvětim v roce 1453 a obléhala ji. Byl to pravděpodobný důvod, který vedl k nucenému pozdějšímu prodeji Osvětimského knížectví polskému králi. Teprve v roce 1462 dal český král Jiří z Poděbrad souhlas s prodejem českého léna Osvětim Polskému království. Následně bylo Osvětimské knížectví vyjmuto ze Slezska a začleněno do Polska. V roce 1465 koupil Jan vévodství Hlivice od svého bratra Přemysla.

Po smrti české krále Jiřího z Poděbrad podporovali Jan a jeho bratr Přemysl zvolení Vladislava II. Jagellonského. Spolu ho doprovázeli na jeho cestě do Prahy, při zpáteční cestě byl zatčen v Opolském knížectví, které bylo součástí území pod vládou uherského krále Matyáše Korvína. Po propuštění byl nucen v roce 1475 prodat polovinu Hlivického knížectví. Po smrti Jana IV. Krnovského získala jeho druhá manželka Barbora Krnovská, která byla sestrou bývalého krnovského knížete, od Matyáše Korvína příslib k navrácení Krnovského knížectví. Toho se částečně domohla až po smrti uherského krále v roce 1490. Český král Vladislav II. Jagellonský však Krnovské knížectví daroval jako odúmrť nejvyššímu kancléři Janu II. ze Šelmberka a tento spor se vyřešil až svatbou dcery Jana IV. Heleny Osvětimské s Jiřím ze Šelmberka.^[5] Poslední roky života strávil v Krnově se svou manželkou a dcerou.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann IV. (Teschen-Auschwitz) na německé Wikipedii.

↑ Genealogie opavských Přemyslovců. heraldikus.wz.cz [online]. [cit. 2020-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-29.
↑ KOZÁK, Petr. Skon Barbory Opavské a Ratibořské, posledního zástupce rodu Přemyslovců na krnovském knížecím stolci / Das Ableben der Barbara von Troppau und Ratibor, der letzten Repräsentantin des Geschlechts der Přemysliden auf dem Jägerndorfer Herzogsstuhl. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2020-03-08]. (anglicky)
↑ Johann IV. von Teschen-Auschwitz. geneee.org [online]. [cit. 2020-03-08]. Dostupné online.
↑ Knihovna Krnov. www.knihkrnov.cz [online]. [cit. 2020-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-04.
↑ STARÝ, Marek. STARÝ, Marek. „… pojav k svatému manželství jich sestry dceru“. Marginálie ke genealogii slezských knížat a k osudům Krnovska na přelomu 15. a 16. století. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2020-03-08]. (anglicky)

Literatura

Historická komise pro Slezsko (ed. ): Historie Slezska. Svazek 1: Ludwig Petry, Josef Joachim Menzel, Winfried Irgang (ed. ): Od pravěku do roku 1526. 5., revidované vydání. Thorbecke, Sigmaringen 1988, ISBN 3-7995-6341-5, s. 190, 203, 206, 215, 217 f., 224 a 227 (jako Johann (es) III., Ed. Von Teschen-Auschwitz).
Hugo Weczerka (ed. ): Příručka historických míst . Svazek: Silesia (= kapesní vydání Kröners) . Svazek 316). Kröner, Stuttgart 1977, ISBN 3-520-31601-3, str. XLIX, L a 124, jakož i rodokmen na str. 598–599.
Rudolf Žáček: Dějiny Slezska v datech. Nakladatelství Libri, Praha 2004, ISBN 80-7277-172-8, s. 104, 112, 415, 425, 441 a 451.