Jan Janča

Jan Janča
Rodné jménoJohann Janča
Narození13. září 1866
Vlčnov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. ledna 1928 (ve věku 61 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánínovinář, spisovatel, šéfredaktor a prozaik
ChoťZdenka Soldánová-Jančová-Vrlová
DětiOlga Vojáčková-Jančová
RodičeFrantišek Janča, Anna Jančová-Mikulecká
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Janča (13. září 1866 Vlčnov[1] – 20. ledna 1928 Brno[2][3]) byl moravský spisovatel, hájící práva české menšiny v Dolních Rakousích a usilující o povznesení moravských Slováků.

Život

Narodil se ve Vlčnově v rodině rolníka Františka Janči (* 1834) a jeho manželky Anny, rozené Mikulcové (1844–1921). Měl bratra Josefa (1869–1930). V lednu 1892 se zasnoubil se Zdenkou Vrlovou, dcerou prostějovského tiskaře a novináře Josefa Vrly,[4] se kterou se 23. srpna téhož roku v Prostějově oženil.[5] Měli spolu dceru Olgu Vojáčkovou (* 1897). Podle zápisu v matrice narozených ho v roce 1912 adoptoval uherský státní příslušník z Prešpurku Andreas Morgosy; Janča změnil své příjmení na Janča-Morgosy.[1] V roce 1920 se se Zdenkou rozvedl[5] a roku 1921 se v Brně oženil s Augustou Bělohlávkovou.[6]

Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, v letech 1889–1891 začal v Praze studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ale studium nedokončil.[7] Jan Janča přivedl okolo roku 1893 do Vlčnova svého přítele malíře Jožu Uprku a nalezl mu zde ubytování. Ve Vlčnově pak Uprka mezi jiným začal práci na své Jízdě králů.[8]

Do první světové války pracoval Janča v regionálním tisku v Olomouci (Našinec a Náš domov), Kolíně (Polaban), Uherském Hradišti (Slovácké noviny a Slovač) a od roku 1895 v Prostějově (Slovan). V roce 1896 přesídlil do Vídně a přenesl tam i Slovan. Po zániku Slovana se stal redaktorem Vídeňského deníku. Ve Vídni byl též nakladatelem Vídeňské laciné ilustrované knihovny.[9]

V době, kdy Janča pobýval ve Vídni, pracovalo a žilo v Dolních Rakousích zhruba 400 000 Čechů a Moravanů, jejichž postavení nebylo rovnoprávné s německy mluvícími Rakušany. Patřil mezi bojovníky za práva této menšiny, zejména za její jazykovou rovnoprávnost a za české školství.[7]

V průběhu první světové války vážně onemocněl a zanechal novinářské činnosti. V roce 1917 se vrátil na Moravu, kde se v Olomouci stal redaktorem Selských listů, později v Brně Hlasu republiky a deníků Svoboda a Ruch.

Byl funkcionářem Syndikátu československých novinářů, členem Klubu žurnalistů v Brně, členem a pokladníkem Moravského kola spisovatelů. Přispíval do řady časopisů a deníků jako Lumír,[10] Zlatá Praha[11] a mnoha dalších. Ve svém díle používal též pseudonymy Jaja a Verus (ve Vídeňském deníku). V Brně bydlel na adrese Kiosk 7 (nyní Moravské náměstí).

Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Dílo

Spisy

  • Paprsky a stíny: obrazy ze Slovenska – Praha: Václav Řezníček, 1892
  • Na poušti života: obrázky, črty a fejetony – Olomouc: vlastním nákladem, 1893; Karel Wolf, 1896
  • Z města a venkova: novely – Praha: Jan Otto, 1899
  • Orfanův románek a jiné novelly – Praha: Edvard Beaufort, 1904
  • Život a jiné vídeňské novelly – Praha: J. Otto, 1910
  • Ottův Průvodce po Vídni – Praha: J. Otto, 1914
  • Vichřice: vídeňské povídky a novely – ilustroval Viloš Hemerka. Vídeň: v. n., 1915
  • U nás pod Karpaty: povídky ze Slovače – Olomouc: Romuald Promberger, 1916
  • Satan: román – Olomouc: R. Promberger, 1922
  • V dravém proudu: vídeňský román z dob předválečných – Brno: Ruch, 1925
  • Chceme, aby vše bylo lepší: z ankety "Ruchu" 1926 práce odměněné cenami – Brno: Ruch, 1926

Divadelní hry

  • Olga Žilinská: drama o 1 jednání dle Jana Janči – Fráňa Francl. Praha: v. n., 1914
  • Plagiát
  • Olympie
  • Ústup silného

Posmrtná připomínka

  • Ke 150. výročí Jančova narození se v roce 2016 konala ve Vlčnově výstava "Jan Janča (1866-1928), vlčnovský novinář a spisovatel".[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matrika 12334, sn. 123 [online]. MZA [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matrika 17208, sn. 60 [online]. MZA [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ Redaktor Jan Janča zemřel (nekrolog). S. 3. Národní listy [online]. 28. 1. 1928 [cit. 2020-05-19]. S. 3. 
  4. ↑ Oznámení zasnoubení. Našinec [online]. 10. 1. 1892 [cit. 2020-05-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Matrika 9547, sn. 143 [online]. MZA [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ Matrika 17869, sn. 32 [online]. MZA [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b HÁJKOVÁ, Alena. Jan Janča. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 450–451.
  8. ↑ HALUZICKÝ, B. J. Uprka ve Vlčnově. S. 7. Lidové noviny [online]. 31. 3. 1940 [cit. 2020-05-26]. S. 7. 
  9. ↑ Vídeňská ilustrovaná laciná knihovna. S. 5. Moravská orlice [online]. 17. 4. 1915 [cit. 2020-05-26]. S. 5. 
  10. ↑ JANČA, Jan. Páni nedovolili. S. 74–75. archiv.ucl.cas.cz [online]. 1. 3. 1890 [cit. 2020-05-26]. Roč. 1890, čís. 7, s. 74–75. Dostupné online. 
  11. ↑ JANČA, Jan. Knihkupectví Ottovo ve Vídni. S. 276. Zlatá Praha [online]. 24. 2. 1911 [cit. 2020-05-26]. Roč. 1910-1911, čís. 23, s. 276. Dostupné online. 
  12. ↑ Jan Janča (1866-1928), vlčnovský novinář a spisovatel. Web Jízdy králů [online]. Klub sportu a kultury Vlčnov, 6. 9. 2016 [cit. 2020-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-23. 

Literatura

  • KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 303.
  • HÁJKOVÁ, Alena. Jan Janča. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 450–451.
  • Redaktor Jan Janča zemřel (nekrolog). S. 3. Národní listy [online]. 28. 1. 1928 [cit. 2020-05-19]. S. 3. 
  • Dívčí půček – Jan Janča. Český Marat: výbor z tvorby a životní cesty moravského novináře – Jiří Jilík, Marta Kondrová. Uherské Hradiště: Jiří Jilík, 2008.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jan Janča.jpg
Jan Janča (1886-1928), moravský novinář