Jan Jiří Bendl

Jan Jiří Bendl
Narození	1620 Švábsko
Úmrtí	27. května 1680 (ve věku 59–60 let) Praha České království České království
Povolání	sochař a řezbář
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Jiří Bendl (asi 1610^? Švábsko – 27. května 1680 Praha) byl nejvýznamnější český raně barokní sochař. Jeho dílem byly například sochy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Fragmenty tohoto díla jsou dnes uloženy v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti. Významným dílem jsou také dřevěné vyřezávané sochy apoštolů z kostela Nejsvětějšího Salvátora v Klementinu. Z jeho dílny pochází i kamenné sochy umístěné na průčelí tohoto chrámu. Je autorem vinařského sloupu se sochou sv. Václava u protějšího kostela sv. Františka na Křižovnickém náměstí u Karlova mostu v Praze a sochy sv. Václava na starém proboštství na 3. nádvoří pražského hradu.

Jeho otec Jiří byl truhlářem a pocházel ze Švábska.^[1] Podle vlastních slov se on sám vyučil u svého otce. Další školení zřejmě prodělal v jižním Německu. Roku 1657 podnikl studijní cestu do Itálie. První zprávy o jeho působení v Praze pochází z roku 1630.^[2] Oficiálně se měšťanem Starého Města pražského stal v roce 1651. V té době zároveň vstoupil do cechu sdružujícího malířství i řezbářství. Mezi těmito dvěma skupinami docházelo k častým sporům. Donucen nekončící rivalitou nakonec společně s dalšími řezbáři požádal městskou radu o povolení založit samostatný řezbářský cech. Roku 1661 jim magistrát povolil ustanovení vlastního cechu.^[3]

Zemřel v roce 1680 asi ve věku šedesáti let zřejmě vinou velké morové epidemie, jež tou dobou zasáhla Prahu.^[2]

Využíval nejen kámen, ale také dřevo. Jeho díla byla ovlivněna nizozemským severským pojetím, ale také je v nich patrná znalost sochařských prací římských manýristů.^[4] Mísí tedy motivy tradičních gotických prvků, jako jsou sevřené obrysy a kaskádovité lemy, s novějším, později nastupujícím pojetím v gestech rukou, rotačním oživením či spádem bohatých rouch. Vynikal svou realistickou modelací nažin.^[5] Nebyl pouze vzorem svých současníků, ale hledali u něj inspiraci i sochaři mladší generace jako Ferdinand Maxmilián Brokoff.^[6]

Jeho řezby představují vlastní autentickou práci bez dílenské deformace, jakou najdeme u větších kamenných soch.^[7] Zpočátku tuto jeho tvorbu provází expresivní tendence. Nejpočetnější a nejvýznamnější prací ze dřeva je skupina soch vytvořena pro zpovědnice jezuitského kostela sv. Salvátora v Praze. Jeho dřevěná plastika tedy nejen umělecky, ale také množstvím převyšuje práci z kamene.^[6]

• Sv. Petra a Pavel, 1648, lipové dřevo, 160 cm, kostel Panny Marie před Týnem, Praha
• Sv. Václav, 1650, lipové dřevo, 240 cm, kostel sv. Jindřicha, Praha
• Sv. Gerard a sv. Ubaldeska, 1651, lipové dřevo, 200 cm, kostel Panny Marie pod řetězem, Praha
• Archanděl Gabriel a anděl strážný, lipové dřevo, po 1650, 176,5 a 173,5 cm, Muzeum hlavního města Prahy
• Sv. Řehoř a Augustin, lipové dřevo,1655, 45 cm, Muzeum hlavního města Prahy
• Sv. Vít a Zikmund, kolem 1660, lipové dřevo, 161 a 163 cm, Muzeum hlavního města Prahy
• Sv. Prokop a Vojtěch, 1664, lipové dřevo, 162 cm, Kostel Panny Marie před Týnem, Praha
• Sv. Jan Křtitel a Jan Evangelista, 1665, lipové dřevo, 142 a 143,5 cm, Kostel Pany Marie před Týnem, Praha
• Dvojice andělů, 1664 – 68, lipové dřevo, 150 cm, kostel Nanebevzetí a sv. Jakuba, Praha-Zbraslav
• Soubor řezeb apoštolů z lipového dřeva pro kostel sv. Salvátora v Praze, listopad 1673–1675
  • Sv. Petr, 133 cm
  • Sv. Pavel, 136 cm
  • Sv. Ondřej, 134 cm
  • Sv. Jakub větší, 137 cm
  • Sv. Jan, 138 cm
  • Sv. Tomáš, 132 cm
  • Sv. Jakub menší, 132 cm
  • Sv. Filip, 131 cm
  • Sv. Bartoloměj, 137 cm
  • Sv. Matouš, 133 cm
  • Sv. Šimon, 134 cm
  • Sv. Matěj 103 cm
  • Sv. Ludmila, 180 cm
• Sv. Isidor, 1678 – 80, lipové dřevo, 165,5 cm, Národní galerie v Praze (zapůjčil farní úřad v Budeničkách z kostela sv. Isidora
• Miniatura Maxmiliána Emanuela Bavorského, před 1680, slonovina, Národní muzeum v Praze.

Mezi rané práce patří štuková výzdoba kupole jezuitského kostela sv. Salvátora. Pro průčelí této stavby vytvořil 13 soch světců, šest na balustrádu, pět a dvě sochy na tympanon, svůj nejpočetnější figurální soubor.^[8] Pro jeho sochy je typická rozmanitost postojů, u některých barokní rotace, schéma zdvižené a podepřené paže, někdy také násilné vybočení nohy či ne zcela zvládnuté tělesné proporce.^[9] Ke sklonku života již nedokázal zvládat hmotný charakter kamenného bloku, což se snažil nahradit pečlivým pojednáním v detailech.^[10]

(c) Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

• Praha, kostel sv. Salvátora – soubor prací pro kupoli (1648–1649) a sochy (1655–1660) na průčelí jezuitského chrámu
  • Štuková výzdoba v kupoli
  • Kristus Spasitel a čtyři evangelisté (sv. Lukáš, Jan, Marek a Matouš) – nad tympanonem na vrcholu průčelí
  • Jezuitští svatí Ignác z Loyoly a František Xaverský – na bočních křídlech štítu
  • Panna Maria Immaculata – ve výklenku uprostřed štítu
  • Sv. Kliment a sv. Vojtěch a čtyři církevní otcové (sv. Augustin, Řehoř, Ambrož, Jeroným) – na balustrádě (originály tří v depozitáři v Lapidária
• Praha, původně Staroměstské náměstí, Mariánský sloup (1650) – oddělená hlava a trup Panny Marie, torza v Lapidáriu
• Praha, Klementinum, předsíň letního refektáře (nyní Všeobecné studovny Národní knihovny): kašna s anděly (1660)
• Příbram, Panna Maria Svatohorská, nejstarší dochovaný Mariánský sloup v Česku (1661), Svatá Hora
• Pražský hrad, sv. Václav (1662) – na nároží Starého proboštství
• Louny, Panna Maria Immaculata (1673) na Mírovém náměstí
• Praha, Křižovnické náměstí, vinařský sloup se sv. Václavem (1676) – na nároží kostela sv. Františka
• Praha, Královská zahrada, Herkules zdolávající Kerbera (1670)
• Praha, původně křižovatka Koňského trhu a Jindřišské ulice, jezdecká socha sv. Václava (1680) – nyní v Lapidáriu Národního muzea, kopie na Vyšehradě ve Štulcových sadech

• BLAŽÍČEK, Oldřich J. Jan Jiří Bendl, pražský sochař časného baroka. Praha: Archeologická komise, 1937. 
• BLAŽÍČEK, Oldřich J. Jan Jiří Bendl : výběr řezeb pražského sochaře raného baroku. Praha: Národní galerie v Praze, 1982. 
• Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 34. 
• SOCHOROVÁ, Anna. Jezdecký pomník sv. Václava od Jana Jiřího Bendla v Praze. Brno: Masarykova univerzita, 2008. Dostupné online. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 371–372. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Jiří Bendl na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Jiří Bendl
• Jan Jiří Bendl v informačním systému abART
• ČT, 2012, dokument Jan Jiří Bendl: Sv. Izidor Madridský