Jan Jindřich

Jan Jindřich
Tyrolský hrabě, moravský markrabě
Portrét
Jan Jindřich v katedrále sv. Víta
Doba vládyTyrolský hrabě: 13351341,
Moravský markrabě: 13491375
Úplné jménoJan Jindřich
Narození12. února 1322
Mělník
Úmrtí12. listopadu 1375
Brno
PředchůdceV Tyrolech: Jindřich Korutanský,
na Moravě: Karel IV.
NástupceV Tyrolech: Markéta I. a Ludvík,
na Moravě: Jošt, Prokop a Jan
ManželkyI. Markéta Pyskatá
II. Markéta Opavská
III. Markéta Habsburská
IV. Alžběta Oettingenská
PotomciJošt Moravský, Alžběta Moravská, Jan Soběslav Lucemburský, Prokop Lucemburský, Kateřina Lucemburská, Jan z Moravy a Anna Moravská
RodLucemburský
DynastieLucemburkové
OtecJan Lucemburský
MatkaEliška Přemyslovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Jindřich Lucemburský (12. února 1322, Mělník12. listopadu 1375, Brno) byl moravský kralevic, moravský markrabě v letech 1349–1375 a vévoda tyrolský v letech 1335–1341. Byl to druhorozený syn Jana Lucemburského z prvního manželství s Eliškou Přemyslovnou a mladší bratr Karla IV.

Korutanské dědictví

Roku 1327 byl mladší syn krále Jana, pojmenovaný po otci a dědovi, poslán do Tyrolska jako budoucí manžel (16. září 1330) Markéty, dcery Jindřicha Korutanského z rodu Menhardovců a jeho dědičky.

Po smrti Jindřicha Korutanského (1335) vznikl spor ohledně nástupnictví v jeho državách. Tehdy rod Habsburků uzavřel smlouvu s císařem Ludvíkem Bavorským, která zbavovala Jana Jindřicha a jeho manželku Markétu dědičného práva. Tuto smlouvu Jan Lucemburský roku 1339 potvrdil. Proti tomuto ujednání se postavil jak Jan Jindřich, jeho bratr Karel IV., tak i české stavy.

Markéta se s Janem Jindřichem rozvedla kvůli jeho údajné impotenci. Vzápětí se provdala za braniborského markraběte Ludvíka, syna císaře Ludvíka Bavora.

O navrácení Tyrolska usiloval pro svého bratra Karel IV. v roce 1347, avšak neuspěl. Nakonec Janu Jindřichovi udělil jako léno Moravské markrabství 26. prosince 1349 s tím, že se potomci jeho bratra nebudou domáhat českého trůnu, pokud budou živi potomci Karla IV. Bylo ostatně přáním Jana Lucemburského, aby se jeho mladší syn stal moravským markrabětem.

Moravský markrabě

Jan Jindřich na dobové miniatuře (Gelnhausenův kodex)

Jan Jindřich se po rozluce s Markétou Pyskatou (1349) oženil s Markétou Opavskou (1349/50), dcerou vévody Mikuláše II. Opavského, s níž pak měl šest dětí. Po její smrti v roce 1363 se oženil ještě dvakrát.

6. nebo 26. února 1364 s Markétou Habsburskou (1346–1366), dcerou rakouského vévody Albrechta II. a trochu paradoxně vdovou po Menhardu Bavorském, synovi první manželky Jana Jindřicha Markéty Korutanské (Pyskaté). Počtvrté se Jan Jindřich oženil zřejmě v roce 1366 s Alžbětou Oettingenskou.

Všichni jeho legitimní potomci pocházejí z druhého manželství, kromě toho se stal otcem nemanželského syna Jana, pozdějšího litomyšlského biskupa a aquilejského patriarchy.

Po dobu asi jednoho roku udržoval Jan Jindřich skandální vztah s kněžnou Alžbětou Těšínskou, bývalou jeptiškou, která kolem roku 1363 opustila cisterciácký klášter ve slezské Trzebnici. Na základě dopisu papeže Urbana V. z 20. února 1364 měl vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé přesvědčit Alžbětu k návratu do kláštera. Nemanželské soužití Jana Jindřicha a Alžběty Těšínské bylo definitivně ukončeno sňatkem Jana Jindřicha s Markétou Habsburskou.[zdroj?]

Jan Jindřich působil jako oddaný diplomat ve službách svého bratra. V Praze na Starém Městě vlastnil palác čp. 158/I v dnešní Husově třídě, který byl v době barokní zastavěn do Clam-Gallasova paláce). Za své sídelní město si však vybral Brno, kde oživil, rozvinul a dobudoval moravský lucemburský dvůr a nechal pěstovat vinnou révu pod hradem, což přispělo k rozvoji moravského vinařství. Zde také založil augustiniánský klášter, který se měl stát místem posledního odpočinku všech příslušníků moravské rodové větve, nakonec je zde ale pohřben jen jeho nejstarší syn Jošt. Karel IV. mu také daroval byzantsko-italský obraz Madony Svatotomské, který je dodnes umístěn na hlavním oltáři baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Na druhou stranu ovšem Brno značně zadlužil (často ve prospěch staršího bratra) a město se dlouho z dluhů vzpamatovávalo. 13. srpna 1375 založil Jan Jindřich s Alžbětou Oettingenskou a svými syny kartuziánský klášter v Králově Poli.

Dědicem Jan Jindřich ustanovil svého nejstaršího syna Jošta, majetek ovšem rozdělil i mezi další dva syny, Prokopa a Jana Soběslava. Jeho synové brzy rozpoutali vleklé spory o dědictví.

Jan Jindřich v literatuře

Německý spisovatel Lion Feuchtwanger napsal v roce 1923 historický román o Janově manželce Markétě Pyskaté, který nazval Ošklivá vévodkyně (Die häßliche Herzogin). Vystupuje zde i Jan Jindřich, v autorových představách jako slabá figura.

Potomci

Všichni legitimní potomci Jana Jindřicha pocházeli z manželství s Markétou Opavskou:

Nelegitimní potomci:

Odkazy

Literatura

  • BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310–1402. Praha: Paseka, 2003. 694 s. ISBN 80-7185-501-4. 
  • BOBKOVÁ, Lenka; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310–1402. Praha: Paseka, 2003. 583 s. ISBN 80-7185-551-0. 
  • BOBKOVÁ, Lenka; ŠMAHEL, František, a kol. Lucemburkové : česká koruna uprostřed Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 886 s. ISBN 978-80-7422-093-7. 
  • ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1310–1378. Lucemburkové na českém trůně I. Praha: Libri, 1999. 287 s. ISBN 80-85983-73-7. 
  • ČECHURA, Jaroslav; ŽŮREK, Václav. Lucemburkové : životopisná encyklopedie. České Budějovice: Veduta, 2012. 260 s. ISBN 978-80-86829-69-2. 
  • MEZNÍK, Jaroslav. Lucemburská Morava 1310–1423. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 562 s. ISBN 80-7106-363-0. 
  • ŠTĚPÁN, Václav. Moravský markrabě Jošt (1354–1411). Brno: Matice moravská, 2002. 828 s. ISBN 80-86488-05-5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Moravia.svg
Moderní verze historického znaku Moravy.
Busta Jan Jindrich face.jpg
Autor: Packare, Licence: CC0
Joannes Henricus, marchio Moraviae, frater Caroli IV. Ecclesia cathedralis S. Viti Pragae, ante AD 1378.
Blason Comtes de Tyrol.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 3.0
JanJindrichGelnhausen.jpg
Jan Jindřich Lucemburský na miniatuře v Gelnhausenové kodexu