Jan Josef z Thun-Hohensteinu

Jan Josef hrabě z Thun-Hohensteinu
Tajný rada
Císařský komoří
Narození	2. července 1711 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	24. května 1788 (ve věku 76 let) Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Hraběcí hrobka na městském hřbitově v Děčíně, od roku 1835 Thunská rodinná hrobka pod kaplí sv. Jana Nepomuckého v (Děčíně)-Chrástu, od roku 1995 krypta kostela Povýšení svatého Kříže v Děčíně
Titul	hrabě
Choť	I. (1733) Marie Kristýna z Hohenzollern-Hechingenu (1715–1749) II. (1751) Marie Alžběta Kolonicsová z Kollegrádu (1732–1754) III. (1756) Marie Anna z Wildenstein-Wildbachu (1734–1766) IV. (1767) Alžběta Hennigerová ze Seebergu (1729–1800)
Rodiče	Jan František Josef z Thun-Hohensteinu (1686–1720) a Marie Filipína z Harrachu (1693–1763)
Děti	František Josef (1734–1800) Prokop Josef (1735–1798) Václav Josef (1737–1796) Marie Kristýna, provdaná z Ditrichštejna-Proskau-Leslie (1738–1788) Jan Nepomuk (1742–1811) Marie Walburga, provd. Clary-Aldringenová (1743–1795) Marie Terezie, provd. Czerninová (1746–?) Leopold Leonhard (1748–1826) Antonín Josef (1754–1840)
Příbuzní	vnuk: Josef Jan Křtitel z Thun-Hohensteinu (1767–1810) švagr: František Václav z Clary-Aldringenu (1704–1788) švagr: František Oldřich Kinský (1726–1792) švagr: Evžen Václav Bruntálský z Vrbna (1728–1789) sestra: Marie Josefa Klára z Thun-Hohensteinu, provd. Mansfeldová (1714–1740) švagr: Jindřich Pavel II. z Mansfeld-Vorderortu (1712–1780) snacha: Marie Vilemína z Ulfeldu (1744–1800) snacha: Marie Anna Libštejnská z Kolowrat (1750–1828) zeť: Karel Jan z Ditrichštejna-Proskau-Leslie (1728–1808) zeť: Leopold Kašpar z Clary-Aldringenu (1736–1800) zeť: Jan Vojtěch Czernin z Chudenic (1746–1816) snacha: Marie Terezie Wratislavová z Mitrowicz (1766–1851)
Profese	sběratel
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jan Josef František Antonín hrabě z Thun-Hohensteinu (německy Johann Joseph Franz Anton Graf von Thun und Hohenstein; 2. července 1711, Praha – 21. května 1788 tamtéž) byl český šlechtic, c. k. tajný rada a komoří z českého šlechtického rodu Thun-Hohensteinů. Přes padesát let spravoval rozsáhlý majetek v severních a východních Čechách (Děčín, Klášterec nad Ohří, Benešov nad Ploučnicí, Choltice, Žehušice), vlastnil také dva paláce v Praze, proslul jako kulturní mecenáš. V roce 1785 rozdělil svůj majetek mezi syny, kteří založili čtyři nové rodové linie.

Narodil se v Praze jako Jan Josef František Antonín Kajetán Maria hrabě z Thun-Hohensteinu, jako jediný syn hraběte Jana Františka z Thun-Hohensteinu (1686–1720), matka Marie Filipína (1693–1763) byla dcerou neapolského místokrále Aloise Tomáše z Harrachu. I když se v rodině Thunů během 17. století vyskytoval dostatek mužských potomků, v první čtvrtině řada z nich zemřela v mládí a bez potomstva. Po předčasné smrti svého otce se tak Jan Josef stal v roce 1720 jediným žijícím potomkem české linie Thunů a v devíti letech zdědil obrovský majetek v různých částech Čech a dva paláce v Praze.

Poručnickou správu po dobu jeho nezletilosti vedla matka Marie Filipína, rozená Harrachová, která si jako hospodářka nevedla nijak dobře, v roce 1731 ale přikoupila panství Choltice, které již předtím Thunům patřilo. Jan Josef v letech 1730–1731 podnikl kavalírskou cestu, která začala na jaře 1730 v Římě. Poté pobýval v různých německých městech a krátce studoval na univerzitě v Leidenu. V roce 1731 strávil čtyři měsíce ve Francii, kde se o něj staral císařský vyslanec Štěpán Vilém Kinský. Ten také Thunovi zprostředkoval audienci u Ludvíka XV. a účast na královském honu. Dalšími zastávkami kavalírské cesty Jana Josefa byly Štrasburk, Frankfurt nad Mohanem a Řezno, odkud se v prosinci 1731 vrátil do Prahy.

Patřil k osobním přátelům císaře Františka Štěpána Lotrinského, s nímž se seznámil během kavalírské cesty. Vzhledem k postavení rodiny a obrovskému majetkovému zázemí měl nejlepší předpoklady ke kariéře ve státních službách. Tyto ambice ale Jan Josef neměl a spokojil se s čestnými tituly císařského tajného rady a komořího, jinak se věnoval správě majetku a žil na svých sídlech v Čechách nebo v Praze. Průběžné stavební úpravy vyžadoval zámek v Děčíně, který jako strategický bod na hranicích trpěl během dynastických válek 18. století častými průchody císařských i nepřátelských vojsk. Na děčínském panství nechal v letech 1734–1735 postavit lovecký zámek Kristin Hrádek pojmenovaný po jeho první manželce. Oproti tomu na zámku v Klášterci nad Ohří probíhaly jen drobné udržovací práce.

V dalším centru thunovského majetku v Žehušicích byl na náklady Jana Josefa postaven kostel sv. Marka. Jan Josef proslul také jako mecenáš umění, v Děčíně položil základy zámecké knihovny.^[1] Podporoval také hudební skladatele a Wolfgang Amadeus Mozart mu věnoval svou symfonii č. 36 provedenou poprvé v roce 1783 v Linci. Známé jsou aktivity Jana Josefa Thuna v oblasti pražského divadla. Divadelním společnostem propůjčoval svůj palác ve Sněmovní ulici, v divadelních představeních také osobně účinkoval. Doložená je jeho účast na představení dvou francouzských her v roce 1754 za přítomnosti Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského.

Jan Josef byl celkem čtyřikrát ženatý a se svými manželkami měl dohromady 24 dětí. Poprvé se oženil v roce 1733 s hraběnkou Marií Kristinou Hohenzollernsko-Hechingenskou (1715–1749), dcerou císařského polního maršála Heřmana Bedřicha Hohenzollerna (1665–1733). Marie Kristina během patnácti let manželství porodila dvanáct dětí, z nichž pouze dvě zemřely v dětském věku. Z dcer se Marie Terezie (1746–1810) provdala za nejvyššího lovčího hraběte Jana Vojtěcha Černína z Chudenic.

• František Josef (14. září 1734 Děčín – 22. srpna 1801 Vídeň), zakladatel klášterecké větve rodu, manž. 1761 Marie Vilemína Korficová z Ulfeldtu (13. června 1744, Vídeň – 18. května 1800, tamtéž)
• Prokop Josef (14. listopadu 1735 – 30. ledna 1798)
• Václav Josef (6. února 1737, Praha – 15. prosince 1796, tamtéž), zemský velitel v Českém království 1792–1795, manž. 1768 Marie Anna Libštejnská z Kolovrat (22. ledna 1750, Praha – 24. srpna 1828)
• Marie Kristina (28. dubna 1738, Praha – 4. března 1788, Vídeň), dvorní dáma arcivévodkyně Marie Alžběty, manž. 1764 Karel Jan z Ditrichštejna (27. června 1728, Mikulov – 25. května 1808, Vídeň), 7. kníže z Ditrichštejna
• Zikmund Jakub (3. prosince 1739 – 15. března 1779)
• Norbert (5. prosince 1740 – 11. ledna 1741)
• Jan Nepomuk (29. července 1742, Praha – 19. listopadu 1811, tamtéž), manž. 1781 Marie Tereza von Attems (17. ledna 1759, Štýrský Hradec – 27. června 1840, Praha)
• Marie Valpurga (1. září 1743, Praha – 18. února 1795, Vídeň), manž. 1762 Leopold z Clary-Aldringenu (2. ledna 1736 Praha-Malá Strana – 23. listopadu 1800 Vídeň), ministr spravedlnosti Habsburské monarchie, prezident nejvyššího soudního úřadu 1780–1791
• Marie Tereza (7. září 1744 – 16. června 1769)
• Romedius (12. března 1747 – 11. září 1748)
• Leopold Leonhard (17. dubna 1748, Děčín – 22. října 1826, zámek Cibulka, Košíře, Praha), LXXIII. biskup pasovský

Podruhé se Jan Josef oženil v roce 1751 s uherskou šlechtičnou hraběnkou Marií Alžbětou Kolonicsovou z Kologradu (22. května 1732, Vídeň – 18. prosince 1754, Praha), která zemřela po třech letech manželství dva dny po porodu třetího dítěte.

• Ladislav Josef (23. června 1752 – 24. dubna 1788)
• Eleanora (říjen 1753)
• Antonín Josef (16. prosince 1754, Praha – 2. dubna 1840, Poběžovice), manž. 1789 Marie Terezie Vratislavová z Mitrovic (9. března 1766, Sedlec-Prčice – 21. ledna 1851, Praha)

Třetí manželkou Jana Josefa byla rakouská šlechtična Marie Anna hraběnka z Wildensteinu (16. září 1734, Štýrský Hradec – 18. května 1766, Praha). Ta během deseti let porodila devět potomků, pouze nejmladší dcera se dožila dospělosti.

• Karel (1. září 1757 – 11. června 1758)
• Arnošt (6. dubna 1758 – 11. února 1759)
• Arnoštka (3. prosince 1759 – 21. července 1767)
• Jindřiška (20. května 1761 – 24. února 1765)
• Evžen (2. září 1762 – 18. května 1763)
• Emanuel Kajetán (*/† 20. listopadu 1763)
• Willibald (*/† 25. ledna 1765)
• Tereza (*/† 25. ledna 1765)
• Anežka (17. května 1766 – 30. března 1786)

Počtvrté se Jan Josef oženil v roce 1767 s baronkou Alžbětou Hennigerovou ze Seebergu (2. prosince 1729 – 14. března 1800). Toto manželství už zůstalo bezdětné.

V roce 1785 rozdělil Jan Josef svůj majetek na čtyři podíly a jeho synové tak založili nové rodové linie označované podle sídel (klášterecká, děčínská, choltická, poběžovická). Druhorozený syn Prokop Josef (1735–1798) byl kvůli duševní chorobě vyloučen z nástupnictví císařským rozhodnutím v roce 1782 a žil v ústraní na zámku Jílové. Z dalších synů vynikl Leopold Leonard (1748–1826), který byl knížetem-biskupem v Pasově (1796–1803).

Přes své manželky měl Jan Josef příbuzenské vazby na řadu významných osobností habsburské monarchie, jeho švagry byli například kníže František Václav z Clary-Aldringenu (1704–1788), kníže František Oldřich Kinský (1726–1792) nebo hrabě Eugen Václav Bruntálský z Vrbna (1728–1789). Sestra Jana Josefa Marie Josefa Klára (1714–1740) byla první manželkou knížete Jindřicha Pavla II. z Mansfeldu (1712–1780).

Pokračovatelé rodu po rozdělení majetku v roce 1785:

• František Josef (1734–1800) – klášterecká větev (Klášterec nad Ohří, Žehušice, Benešov nad Ploučnicí, Pětipsy, Felixburg)
• Václav Josef (1737–1796) – děčínská větev (Děčín, Bynov, Jílové u Děčína)
• Jan Nepomuk (1742–1811) – choltická větev (Choltice)
• Antonín Josef (1754–1840) – benátecká větev (Benátky nad Jizerou, Poběžovice)

• KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Nová tiskárna Pelhřimov, Pelhřimov, 2013; 463 stran ISBN 978-80-7415-071-5

• Jan Josef z Thunu-Hohensteinu v České divadelní encyklopedii
• Rodokmen české větve Thun-Hohensteinů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)