Jan Křesadlo

PhDr. Václav J. K. Pinkava, CSc.
(Jan Křesadlo)
Rodné jméno	Václav Jaroslav Karel Pinkava
Narození	9. prosince 1926 Praha Československo Československo
Úmrtí	13. srpna 1995 (ve věku 68 let) Colchester Spojené království Spojené království
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	spisovatel, psycholog, překladatel, hudební skladatel, malíř, básník, autor sci-fi a hudebník
Děti	Václav Z. J. Pinkava Eva Pinkavová Jan Pinkava Pavel Pinkava
Citát
NON DICI SED ESSE
Web	kresadlo.cz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Jaroslav Karel Pinkava, píšící pod pseudonymem Jan Křesadlo (9. prosince 1926 Praha – 13. srpna 1995 Colchester), byl český spisovatel, básník, psycholog a polyhistor.

Životopis

Po středoškolském studiu na Benešově gymnáziu v Praze, ze kterého byl za protektorátu dočasně vyloučen za zesměšňování němčiny, studoval na obchodní akademii a po návratu na gymnázium v roce 1945 maturoval (1947) s vyznamenáním z řečtiny. Začal studovat na Filozofické fakultě UK anglistiku, ale roku 1949 mu bylo studium znemožněno, když byl v rámci politických studijních prověrek vyšetřován a souzen za údajnou přípravu ozbrojeného povstání. Pro nedostatek důkazů byl osvobozen soudy tří instancí po dvojím odvolání prokurátora. Byl však jakožto „třídní nepřítel“ vyloučen ze studií. Po tříletém období coby pomocný dělník na pstruhové farmě v Liběchově a po vojenské službě jako prostý vojín u Domažlic pokračoval v roce 1952 ve studiu psychologie na FF UK, kde promoval v roce 1954. V témže roce mu zemřela matka. Oženil se v roce 1957. Začal pracovat jako klinický psycholog v ambulanci pro sexuální deviace U Apolináře. Roku 1968 získal doktorát.^[1]

Byl členem poloilegálního uměleckého sdružení SPOMAKO (Spojené malostranské kostely), kde působil ve společnosti dirigenta Josefa Hercla, shakespearovského překladatele Břetislava Hodka, Václava Vytvara, Otto Alberta Tichého, dómského varhaníka u sv. Víta Ottoo Nováka a dalších.

Po srpnové invazi do Československa emigroval do Británie se svou ženou a čtyřmi dětmi. Pracoval jako klinický psycholog, vedoucí oddělení. Po předčasném odchodu do důchodu v roce 1982 se naplno věnoval umělecké tvorbě. Za svou prvotinu, román Mrchopěvci, kterou vydalo nakladatelství '68 publishers, obdržel cenu Egona Hostovského.

Svůj pseudonym si vybral částečně i proto, že ve svém občanském jménu postrádal ryze české ř. Pseudonymy měl v oblibě, například přesmyčkový Jake Rolands (autor rodokapsu), dále J. K. Klement (překladatel), Juraj Hron (slovácký autor), Ferdinand Lučovický z Lučovic a na Suchým dole (skladatel), Kamil Troud (ilustrátor), a další.

Skládal hudbu, složil mimo jiné Glagolskou mši. Mimo uměleckou činnost a svůj občanský obor úspěšně publikoval v matematické logice, kde vynalezl celou třídu vícehodnotových logik.

Coby tzv. renesanční muž, polyhistor, rád si kladl náročné překážky a úkoly. Se svou dcerou přeložil do angličtiny Seifertův Věnec sonetů a k tomu si dopřál i vlastní polemický Vzdorověnec.

Vydal sbírku básní v sedmi jazycích, nazvanou Sedmihlásek. Celkem napsal přes sto sonetů (včetně několika sonetových věnců).

Následující ukázka je pro Křesadla typická, má bizarní a pitvorné téma a vtipně kombinuje klinickou zkušenost psychologa s erudicí přírodovědce a znalce filosofie (téma transmigrace duše mezi člověkem a psem nastolil již Pythagoras, což zde kontrastuje s ironickou narážkou na materialistického filosofa Thomase Hobbse):

Kouzelný zákrok

(památce Edwarda Leara)

Kulhavě kráčí soudruh Hobsa,

na hlavě klobouk cylindřitý:

V předtuše příští kalamity

svou duši začaroval do psa

stylem Encheliophiopsa

jenž v řiti sumýše je skrytý.

Nemá již pocity a city,

může si zpívat hejsa hopsa.

Tak spokojeně městem kráčí,

svou duši na řetěze veda:

I kdyby přepadli ho rváči

nepostihne ho žádná běda

neb bezduchost mu trpět nedá,

což ke štěstí mu zcela stačí.

Za své vrcholné literární dílo v předmluvě tohoto díla sám označil knihu ΆΣΤΡΟΝΑΥΤΙΛÍΑ, Astronautilía-Hvězdoplavba, netypický vědecko-fantastický román čítající přes 6500 veršů v homérské starořečtině s paralelním českým překladem. Tato kniha vyšla teprve krátce po jeho smrti.

Jeho ostatky jsou uloženy pod pomníkem od jeho syna Jana Pinkavy na vinohradském hřbitově v Praze.

Bibliografie

• Dvanáct bajek – Twelve fables, Tartaros, Praha 2011, ISBN 978-80-903720-6-1
• Jak to bylo s Foltýnem, Tartaros, Praha 2009 (spolu s původním textem Karla Čapka Život a dílo skladatele Foltýna), ISBN 978-80-903720-5-4
• Skrytý život Cypriána Belvy, Tartaros, Praha 2007, ISBN 978-80-903720-2-3
• Rusticalia – variace na cizí themata, Tartaros, Praha 2006, ISBN 80-903720-1-5
• Kravex₅, aneb Potíže stavu beztíže, Periplum, Olomouc 2002, ISBN 80-86624-07-2
• Průvodce inteligentního laika džunglí současné psychologie a psychiatrie – (zejména vzhledem k tzv. duševním poruchám a psychologickým problémům), Periplum, Olomouc 2001, ISBN 80-902836-1-6
• Jan Křesadlo (k vydání připravil Václav Z. J. Pinkava) Knihovna M. J. Sychry, Žďár nad Sázavou 2000
• Dům – mravoučná bajka, Votobia, Olomouc 1998, ISBN 80-7198-308-X
• Království české a jiné polokatolické povídky, Votobia, Olomouc 1996, ISBN 80-7198-308-X
• Astronautilía, é, hé Mikroodysseía hé kosmiké / Hvězdoplavba, aneb Malá kosmická odysea – překlad z řeckého originálu neznámého autora, Ivo Železný, Praha 1995, ISBN 80-237-2452-5
• La Calle Neruda – fantastická fraška, zhruba v tradici V. Rady a J. Žáka, Ivo Železný, Praha 1995, ISBN 80-237-0272-6
• Instrukce, Insinuace a Invektivy, TVAR 7, Praha 1995
• Obětina – románový triptych, Ivo Železný, Praha 1994, ISBN 80-7116-798-3; Národní divadlo, Praha 2006, ISBN 80-7258-242-9
• (Jake Rolands):Ranč U Kotvy a Hvězdy, Ivo Železný, Praha 1993, ISBN 80-7116-986-2
• Vertikální spílání, Pražská imaginace, Praha 1993, ISBN 80-7110-130-3
• Dvacet snů, Host, Brno 1992, ISBN 80-85233-10-X
• Girgal – Eskapáda na způsob science fiction, Ivo Železný, Praha 1992, ISBN 80-7116-257-4
• Zámecký pán aneb Antikuro, Ivo Železný, Praha 1992, ISBN 80-7116-127-6
• Zuzana a dva starci, Ivo Železný, Praha 1992, ISBN 80-7116-263-9
• Vara Guru – Román se zpěvy, '68 Publishers, Toronto 1989, ISBN 0-88781-194-9; Ivo Železný, Praha 1991, ISBN 80-7116-006-7
• Slepá bohyně, Art-Servis, Praha 1990 (sešitový Bestseller, č. 6); Slepá bohyně a jiné příběhy, Tartaros, Praha 2006, ISBN 80-903720-0-7
• Fuga Trium, '68 Publishers, Toronto 1988 ISBN 0-88781-170-1; Host, Brno 1990, ISBN 80-85233-00-2
• Sedmihlásek – výbor veršů, Rozmluvy, Purley 1988
• (J. K. Klement & Eva Stucke) A Wreath of Sonnets, Larkwood Books, '68 Publishers, Toronto 1987, ISBN 0-88781-189-2
• (Václav Pinkava) Introduction to Logic for Systems Modelling, Abacus Press, Cambridge Massachusetts 1986, ISBN 0-85626-431-8
• Mrchopěvci, '68 Publishers, Toronto 1984 ISBN 0-88781-127-2 ; Ivo Železný, Praha 1990; Mrchopěvci / GraveLarks, Maťa, Praha 1999, ISBN 80-86013-81-2; GraveLarks, Jantar, London 2015 ISBN 978-0-9933773-0-3
• (Václav Pinkava): Organismy jako automaty – kniha pro lékaře, biology, psychology a všechny zájemce o kybernetiku, Státní zdravotnické nakladatelství, Praha 1969

Odkazy

Reference

Literatura

• MARCINIAKOVÁ, Hanna; JIRSA, Tomáš. „Chlípění.“ Nevyslovitelnost těla a průzkum chlípnosti v Mrchopěvcích Jana Křesadla a Chlípnicích Michała Witkowského. In: VAŇKOVÁ, Irena; WIENDL, Jan. Tělo, smysly, emoce v jazyce. Tělo, smysly, emoce v literatuře. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace, 2012. Opera litterarum bohemicarum studentium magistrorumque, sv. 9. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-16. ISBN 978-80-7308-443-1. S. 153–161. Archivováno 16. 6. 2020 na Wayback Machine.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Křesadlo na Wikimedia Commons
• Osoba Jan Křesadlo ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Křesadlo
• Rozsáhlé česko-anglické webové stránky o Janu Křesadlovi
• Talent jako závazek^{[nedostupný zdroj]} Pořad Českého rozhlasu Plus, vzpomínky blízkých na Václava Pinkavu, citace z literatury.
• Jan Křesadlo v informačním systému abART