Jan Kašpar II. Cobenzl

Jan Kašpar II. hrabě Cobenzl
JohannCasparIIGrafCobenzl1731.jpg
Nejvyšší císařský komorník
Ve funkci:
1724 – 1740
PanovníkKarel VI.
PředchůdceRudolf Zikmund Sinzendorf
NástupceFerdinand Leopold Herberstein
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1722 – 1724
PanovníkKarel VI.
PředchůdceAdam František ze Schwarzenbergu
NástupceJeroným Colloredo-Waldsee

Narození30. května 1664
Úmrtí30. dubna 1742 (ve věku 77 let)
Vídeň
RodičeJohann Philipp II. Graf Cobenzl
DětiJohann Karl Philipp Graf Cobenzl
Guidobald Cobenzl
PříbuzníJohann Ludwig von Cobenzl (vnuk)
Profesepolitik
CommonsJohann Kaspar von Cobenzl (1664–1742)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kašpar II. hrabě Cobenzl (Johann Caspar III. Reichsgraf von Cobenzl) (30. května 1664, Wippach, dnes Vipava, Slovinsko30. dubna 1742, Vídeň) byl rakouský šlechtic, politik a dvořan. Od mládí působil ve správě korunních zemí habsburské monarchie, později zastával vysoké funkce u císařského dvora ve Vídni, kde byl nakonec dlouholetým nejvyšším komořím (1724–1742). Získal Řád zlatého rouna. Důležité posty ve státní správě zastávali ve dvou následujících generacích i jeho potomci.

Životopis

Zámek Hošperk (Haasberg, Slovinsko) koupený r. 1717 od Eggenbergů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Cobenzlů původně z Korutanska, narodil se jako druhorozený syn Jana Filipa II. Cobenzla (1635–1702), který byl zemským hejtmanem v Gorici. Narodil se na zámku Wippach (Vipava v dnešním Slovinsku), který patřil rodině jeho matky Johanny, rozené Lanthieri (1640–1678). Od mládí se pohyboval u dvora, v roce 1690 doprovázel Josefa I. ke korunovaci do Augsburgu. O rok později byl jmenován císařským komořím a v roce 1692 se stal členem říšské dvorské rady.[1] V letech 1704–1715 byl zemským hejtmanem v Gorici, od roku 1704 byl zároveň tajným radou a téhož roku získal potvrzení hraběcího titulu dědičně. Poté následovala funkce zemského hejtmana v Kraňsku (1715–1722) a nakonec zakotvil v nejvyšších dvorských úřadech ve Vídni. V letech 1722–1724 byl nejvyšším dvorským maršálkem. V této funkci se v roce 1723 zúčastnil korunovace Karla VI. na českého krále v Praze.[2] Z následujících let jsou doloženy jeho kontakty s vysokou českou šlechtou (Kinští, Černínové z Chudenic).[3] Od roku 1724 až do smrti nejvyšším dvorským komořím a v roce 1731 obdržel Řád zlatého rouna. Kromě toho byl držitelem čestných dědičných úřadů v různých korunních zemích, byl dědičným truksasem a sokolníkem v Gorici a v roce 1719 po vymřelém rodu knížat z Eggenbergu převzal dědičné číšnictví v Kraňsku. Zemřel ve Vídni, pohřben je ve Štýrském Hradci. Rodový majetek rozšířil v roce 1717, kdy od kněžny Marie Karolíny Eggenbergové, rozené Šternberkové, koupil panství Hošperk (Haasberg) s honosným zámkem a Logatec (Loitsch) v dnešním Slovinsku.

Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla Juliana Bucellini (1675–1706), dcera dvorského kancléře hraběte Julia Bucelliniho, po ovdovění se podruhé oženil v roce 1707 s hraběnkou Karolínou Rindsmaulovou (1682–1756), dámou Řádu hvězdového kříže. Z prvního manželství pocházelo deset dětí, z nichž synové Leopold Karel a Julius zemřeli předčasně. Z druhého manželství se narodilo dalších osm dětí, z nich byl významným pokračovatelem rodu Jan Karel (1712–1770), dlouholetý zplnomocněný ministr v Rakouském Nizozemí. V další generaci pocházeli z rodu dva významní diplomaté éry napoleonských válek, Jan Filip Cobenzl (1741–1810) a Jan Ludvík Cobenzl (1753–1809).

Odkazy

Reference

  1. Jan Kašpar II. Cobenzl in: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 116
  2. VÁCHA, Štěpán a kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; Nakladatelství Paseka, Praha, 2009; s. 201, 207 ISBN 978-80-7432-002-6
  3. VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Nakladatelství Academia, Praha, 2014; s. 407, 763 ISBN 978-80-200-2364-3

Literatura

  • Ottův slovník naučný, 5. díl; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 475 (heslo Cobenzl) ISBN 80-7185-102-7
  • Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Cobenzl s. 279–280 dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce