Jan Karas
| Jan Karas | |
|---|---|
| Narození | 2. dubna 1924 Němětice |
| Úmrtí | 24. února 1993 (ve věku 68 let) |
| Povolání | farář |
| Zaměstnavatel | Českobratrská církev evangelická |
| Nábož. vyznání | Českobratrská církev evangelická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Karas (2. dubna 1924 Němětice – 24. února 1993) byl český teolog a kazatel v Církvi českobratrské evangelické.[1]
Životopis
Prvního září roku 1950 se stal výpomocným kazatelem sboru Libiš, jemuž byl svěřen Kostelec nad Labem. Přibližně po roce, 22. dubna 1951, byl ordinován, ale i nadále sloužil v libišském sboru. Vydržel zde až do 30. dubna 1952 a následujícího dne se stal vikářem a od 15. června 1952 farářem v Libčicích nad Vltavou. Zůstal zde až do konce dubna 1968, i když mezi 20. říjnem 1953 a 22. prosincem 1955 absolvoval základní vojenskou službu. Od 1. května 1968 až do 31. října 1985 byl farářem ve sboru Českobratrské církve evangelické v Praze Kobylisích.[1] Za jeho působení se sboru povedlo vybudovat nový sborový dům,[2] jenž je jedním z mála církevních staveb otevřených v Československu mezi lety 1948 a 1989.[3] Od 1. ledna 1986 Karase v Kobylisích vystřídal Jiří Štorek.[4] Sám Karas odešel k 1. listopadu 1985 do důchodu.[1]
Jeho vnukem je český herec a režisér Vít Karas.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c BROŽ, Miroslav. Seznam kazatelů a kazatelek Českobratrské církve evangelické 1969–1999. In: BROŽ, Miroslav. Církev v proměnách času: 1969–1999. 1. vyd. Praha: Kalich, 2002. ISBN 80-7017-697-0. Heslo Jan Karas, s. 359.
- ↑ BOUČEK, Jan. Dějiny sborového domu. Praha: Jan Bouček, 2012. 1 s.
- ↑ KOHOUT, Michal; ŠLAPETA, Vladimír; TEMPL, Stephan. Praha – architektura 20. století. 2. vyd., v češtině 1. vyd. Praha: Zlatý řez, 1998. 220 s. ISBN 80-901562-3-1. Heslo Sbor evangelické církve, s. 149.
- ↑ BROŽ, Miroslav. Seznam kazatelů a kazatelek Českobratrské církve evangelické 1969–1999. In: BROŽ, Miroslav. Církev v proměnách času: 1969–1999. 1. vyd. Praha: Kalich, 2002. ISBN 80-7017-697-0. Heslo Jiří Petr Štorek, s. 389.