Jan Kliment (novinář)

Jan Kliment (31. ledna 1921 – 11. února 1993)^[1] byl český filmový kritik, vedoucí kulturní rubriky deníku Rudé právo v období normalizace a zastánce ortodoxního marxleninského pohledu na umění.^[2]

Působil od roku 1945 ve stranickém tisku (šéfredaktor plzeňské Pravdy), spolupracoval na filmu natočeném z podnětu a za účasti StB o Číhošťském zázraku Běda tomu, skrze koho pohoršení přichází.^[3] Byl kulturním redaktorem Československého rozhlasu, v roce 1959 vystoupil na Banskobystrické konferenci, kde odsoudil společenskokritické tendence v tehdejší kinematografii.^[4] Většinu filmů nové vlny odmítl, koncem šedesátých let působil v týdeníku Kulturní tvorba, vyjadřujícím názory konzervativního křídla v ÚV KSČ. V květnu 1969 patřil k signatářům prohlášení Slovo do vlastních řad, v němž novináři loajální husákovskému vedení strany odsoudili ty ze svých kolegů, kteří podporovali pražské jaro 1968.^[5]

Kulturní rubriku Rudého práva vedl v letech 1969-1982, později přispíval do listu jako komentátor.^[6] V roce 1979 pořídil pro časopis Záběr rozhovor s Milošem Formanem, který přijel do Československa natáčet film Amadeus. Toto interview bylo v exilovém a samizdatovém tisku kritizováno jako Formanova úlitba režimu.^[7] V roce 1983 vyšel v Rudém právu pod titulkem "Jen legrácky nemohou stačit" jeho recenze filmu Jak svět přichází o básníky, v níž film částečně zkritizoval. Tvůrci pak tento slogan použili coby jednu z hlášek v druhém díle básnické série Jak básníci přicházejí o iluze.

Roku 1970 bylo Klimentovi uděleno vyznamenání Za vynikající práci.

Reference

Externí odkazy

• Bakalářská práce o Janu Klimentovi