Jan Kolář (inženýr)

Ing. Jan Kolář
Jan Kolář (foto Teherán, 1923)
Narození	1. května 1883 Babice (okres Uherské Hradiště)
Úmrtí	30. března 1934 (ve věku 50 let) Bratislava
Povolání	inženýr
Choť	Františka Kolářová-Vlčková[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kolář (1. května 1883 Babice – 30. března 1934 Bratislava)^[2] byl český inženýr, autor vzpomínek z Ruska, Ázerbájdžánu a Persie.

Narodil se v Babicích, v dětství se s rodiči stěhoval. Ve dvaceti letech odešel do Gdaňsku, po studiích techniky byl zaměstnán u firmy AEG v Berlíně. V roce 1910 odešel do Petrohradu, kde přijal zaměstnání technického správce závodu akciové společnosti na výrobu armatur. Zde setrval do vyhlášení války Rusku Rakousko–Uherskem, které se tak připojilo k Německu (6. srpna 1914).^[3]

Dne 22. srpna 1914 vstoupil v Petrohradu do České družiny (předchůdce Československých legií v Rusku)^[2] a odjel do Kyjeva, kde se konal výcvik odvedenců. Ze zdravotních důvodů však výcvik nedokončil a vrátil se na léčení do Petrohradu. Zde byl přidělen k válečnému průmyslu, dojížděl do Finska a Švédska, kde nakupoval stroje a materiál. Ve druhém roce války přesunul do Batumi, kde sídlil hlavní závod vyrábějící ve válečném režimu granáty. V září 1917 odjel do Baku pro propustku do Petrohradu, tu však získal až. 28. října 1917, kdy vypukla bolševická revoluce. Ve všeobecném zmatku se nedostal dál, než na severní Kavkaz a vrátil zpět k břehům Kaspického moře. V Baku nalezl v soukromých strojírnách pro naftový průmysl a setrval zde čtyři roky. Zažil velký pogrom na Azery, rozpoutaný bolševiky po prvotním uchvácení moci v březnu 1918.

Po chaotickém období, kdy se v Baku vystřídala britská a turecká vojska (během jejich přítomnosti vznikly muslimské pogromy na křesťanské Armény) nastalo pro Baku v roce 1919 hospodářský příznivé období. Po zhroucení Děnikinovy armády se Baku ocitlo 26. dubna 1920 v moci bolševiků. Jak Kolář, který se tuto zprávu dozvěděl ve městě Gjandža, byl jedním z mála, kteří získali povolení odcestovat bez majetku do Persie.

I v Persii byl svědkem pokusů o sovětizaci. Zemi opustil 21. června 1923 a po komplikované cestě se mu v Istanbulu podařilo získat československé dokumenty. Do Československa se dostal až 26. prosince 1923.^[4]

Ve vlasti pracoval v leteckých dílnách v Olomouci, ve Zbrojovce Brno a v muniční továrně v Bratislavě.^[3]

Okolo roku 1930 se v Bratislavě oženil s Františkou Vlčkovou, pozdější spisovatelkou.^[5]

Jediným dílem Jana Koláře je nedokončená kniha vzpomínek Na vlnách revoluce v zemi věčných ohňů, která zachycuje jeho život od roku 1910 v Petrohradu (přes pobyt v Batumi, Baku a Persii) až do odjezdu z Bejrútu do Československa v roce 1923. Knihu po autorově smrti dokončila a k vydání připravila jeho manželka Františka. Vydala ji Československá grafická unie v roce 1936 s obálkou Zdeňka Buriana; vyšla pouze v jednom vydání.

Paměti Jana Koláře přeložil do perštiny íránský překladatel žijící v Praze Reza Mirchi;^[5][6] knižně byl překlad vydán v roce 2005.^[7]

• Dějiny Ázerbájdžánu
• Dějiny Persie
• Kádžárovci
• Rezá Šáh Pahlaví