Jan Koula

Jan Koula
Jan Koula v roce 1895
Narození	7. února 1855 Český Brod Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	18. května 1919 (ve věku 64 let) Bubeneč Československo Československo
Místo pohřbení	Městský hřbitov Český Brod
Vzdělání	Polytechnický ústav Praha Akademie výtvarných umění Vídeň
Povolání	architekt vysokoškolský pedagog etnograf
Děti	Jan E. Koula
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Koula (9. února 1855, Český Brod^[1] – 18. května 1919, Bubeneč, dnes Praha^[2]) byl český architekt, muzejník, designér, výtvarník-kreslíř, organizátor výstav a etnograf.

Narodil se v Českém Brodě jako syn řezníka Františka Kouly a Karolíny, rozené Bednaříkové, matka pocházela z rodiny tamního koželuha. Absolvoval vyšší reálku, pražskou Polytechniku (obor pozemní stavitelství a architektura) a studia ukončil na vídeňské Akademii. Jako absolventskou práci vytvořil projekt lázeňské budovy, který nebyl realizován. Na pražské Polytechnice se později stal profesorem stavitelského umění ("Baukunst"), architektonického a ornamentálního kreslení, a v letech 1902—1903 jejím rektorem.

Obesílal architektonické soutěže (mj. na dostavbu Staroměstské radnice, Letenský průkop, nebo na Čechův most).

Systematicky v několika dílnách realizoval své návrhy na výrobky uměleckého řemesla v tradici lidového umění (majolika, nábytek, textil, šperk, aj.).

V letech 1892–1917 byl kurátorem sbírek národopisu a historické archeologie a po předčasném penzionování prof. Bohumila Matějky také přednostou téhož oddělení Národního muzea v Praze. Jako první systemizoval tamní sbírky uměleckého řemesla, a zasloužil se o jejich četné akvizice. Zveřejnil řadu článků o umělecko-řemeslných památkách (zejména v časopisu Památky archeologické a místopisné), pravidelně recenzoval výstavy současného umění v Rudolfinu, v Umělecké besedě a v Topičově salónu. Podílel se na organizování dvou nejvýznamnějších pražských výstav uměleckých památek, a to Všeobecné zemské jubilejní výstavy v roce 1891 a Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895. Roku 1906 byl hlavním organizátorem české sekce reprezentační výstavy o hospodářství a kultuře Rakousko-Uherska, konané v Londýně^[3].

Jako uznávaný znalec v oboru památek, architektury a lidového umění byl zván do dozorčích rad a výborů mnoha akcí, k nejvýznamnějším patřily výbor pražského magistrátu pro asanaci staré Prahy, Jednota pro dostavbu pražské katedrály nebo komise pro dostavbu a vybavení hradu Karlštejna. Dále se věnoval spolkovému životu, byl spoluzakladatelem a 1904–1908 předsedou Klubu Za starou Prahu. Působil též v Komisi pro soupis památek Prahy,^[4] kde zajišťoval zpracování grafických příloh soupisných listů.

S manželkou Annou, rozenou Macasyovou (1861—1937) měl dceru Viktorii (1883—1943) a syna Jana (1896—1975), pozdějšího architekta a publicistu.^[5][6]

Koula byl bytostným architektem, designérem a zejména schopným podnikatelem ve stavebnictví i v užitém umění. V architektuře se zprvu přikláněl k historismu, později spojoval prvky dekorativní výzdoby historické architektury s folklórem a secesí. V novorenesanční architektuře byl souputníkem i spolupracovníkem Antonína Wiehla, se kterým spolupracoval na výzdobě fasády Staroměstské vodárny na Novotného lávce u Karlova mostu (1883). Koula na této budově Městské vodárny staroměstské v Praze (od 12. 5. 1936 Muzeum Bedřicha Smetany) navrhoval sgrafita spolu s Mikolášem Alšem a Františkem Ženíškem.^[7][8] V rámci asanace prosazoval pokračování Čechova mostu na letenské straně otevřeným průkopem. Za jeho postoje v době asanace jej například kritizoval Vilém Mrštík v eseji Bestia triumphans.^[9]

Vytvořil četné kresby předmětů uměleckého řemesla pro edici Soupisů památek uměleckých a historických v Království českém. Samostatně vydal monografii Památky uměleckého průmyslu v Čechách (I. díl 1882, II. díl 1888).

• úprava interiérů paláce rodiny Lannů v Hybernské ul. čp. 1030/II, v Praze - Nové Město (1880)
• novorenesanční sokolovna v Českém Brodě (1884)
• Česká chalupa na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze (spolupráce s Antonínem Wiehlem, 1891)
• Rychta na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze (1895)
• novorenesanční Suchardova vila v Slavíčkově ul. čp. 151 v Praze-Bubenči (1895–1896)
• vlastní rodinná vila v lidovém slohu v Slavíčkově ul. čp. 153 v Praze-Bubenči (1896)
• novorenesanční dům Adolfa Heyduka v Písku (1899)
• vlastní činžovní novobarokní dům čp. 1073/I v Pařížské třídě 1 v Praze na Starém Městě (1902)
• dům na Staroměstském nám. čp. 608/I v Praze na Starém Městě (1904–1905)
• úpravy Staroměstské radnice čp. 1/I a sousedního domu U Minuty čp. 3/I v Praze
• projekt na Čechův most v Praze (1906–1908)
• úpravy Strakovy akademie v Praze na Malé Straně
• Pavilón pro Maroldovo panorama Bitvy u Lipan v Královské oboře v Praze (1908, zřítil se 1929)
• rekonstrukce historické renesanční radnice v Plzni (1907–1912), návrh a vlastnoruční realizace její sgrafitové výzdoby^[10]

• Písemnosti, plány a fotografie profesního zaměření jsou uloženy v archivu Národního technického muzea v Praze.

• Jan Koula - vlastimil a novorenesančník - Západočeské muzeum v Plzni, 2019, autoři Jan Mergl a Lenka Merglová Pánková^[10]

• 
  Jan Koula - Soutěžní návrh na průkop letenského svahu (1906-9)
• 
  Jan Koula - Návrh na průkop letenského svahu

• Čechův most. In: Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2016-02-13]. Dostupné online. 
• VEJRYCH, Jan. Soutěžné návrhy na přestavbu a dostavbu radnice kr. hl. města Prahy. Praha: Spolek architektů a inženýrů v království Českém, 1903. Dostupné online. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Koula na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Koula
• Architekti v českých zemích – Jan Koula Archivováno 13. 9. 2019 na Wayback Machine.