Jan Kryštof z Bartensteina

Jan Kryštof z Bartensteina
Narození23. října 1689
Štrasburk
Úmrtí6. srpna 1767 (ve věku 77 let)
Vídeň
Povolánípolitik, diplomat a státní úředník
Oceněníknight of the Order of Saint Stephen of Hungary
Královský uherský řád sv. Štěpána
ChoťMarie Kordula Holler von Doblhoff
DětiJosef Filip Kryštof z Bartensteina

Marie Alžběta z Bartesteina Kryštof Innocenz z Bartensteina Tereza z Bartensteina

Barbara Marie z Bartensteina
RodičeJan Filip Bartenstein Alžběta Artopäus
RodPáni z Bartensteina
PříbuzníJakub Ulrich z Bartensteina Jáchym Z Bartensteina
FunkceSeznam rakouských ministrů zahraničí
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kryštof z Bartensteina (23. října 1689 Štrasburk6. srpna 1767 Vídeň) byl státníkem a diplomatem ve službě habsburské monarchie. Získal pro svou rodinu šlechtický titul svobodných Pánů z Bartensteina.

Život

Původ

Jan Kryštof z Bartensteina pocházel ze starého německého rodu z Durynska a Dolního Saska a vyrůstal ve Štrasburku.[1] Jeho rodina získala šlechtický titul již roku 1620.[2] Jeho otcem byl Jan Filip Bartenstein (1650–1726) a byl profesorem filozofie a ředitelem gymnázia ve Štrasburku. Jeho matka Alžběta Artopäus pocházela ze štrasburské učenecké rodiny.[3]

Rodina

V roce 1725 si vzal za ženu Marií Kordulu Holler von Doblhoff. Narodili se jim synové Josef Filip Kryštof z Bartensteina (1726–1804) a Kryštof Innocenz z Bartensteina.[4] V roce 1739 zakoupil od olomouckého biskupa panství Jindřichov ve Slezsku, které jejich rodina vlastnila až do roku 1866, kdy vymřela jedna z větví rodu po meči.[5] V roce 1757 nechala před zámkem v Jindřichově jeho manželka Kordula zbudovat kolem morového sloupu sousoší Pany Marie.[6]

Studium a první kontakty

Mladý Jan Kryštof z Bartensteina studoval jazyky, historii a právo ve Štrasburku. V roce 1709 dokončil studium historie s prací o válce Mořice Saského proti Karlovi V (" Prince vzpoura "), jeho právní studie v roce 1711 s prací na dědění dědictví .

Jako devatenáctiletý cestoval do Paříže, kde přišel do styku s benediktiny, poté se přestěhoval do Vídně. Tam se setkal s říšským dvorním radou Gottfriedem Wilhelmem Leibnizem, který ho podpořil a poradil mu, aby svou kariéru spojil se státní správou .

Kariéra ve Vídni

Znak Jana Kryštofa z Bartensteinu jako barona v letech 1732 a 1733

V roce 1715 konvertoval jako křtěný protestant ke katolické víře a hledal kariéru v rakouských státních službách. Již v roce 1719 byl povýšen do rytířského stavu a v letech 1720 a 1730 udělal velkou kariéru u habsburského císařského dvora.

Nejprve byl sekretářem, následně byl tajemník tajné konference a nejvyšší vládní autorita ve Vídni a nejbližší důvěrník a poradce císaře Karla VI. V roce 1733 obdržel povýšení do šlechtického stavu jako titul říšský svobodný pán. Vstoupil do tajné rady a stal se vicekancléřem v rakouském státním kancléřství. Po smrti Karla VI.v roce 1740 zůstal spojen s jeho dcerou a nástupkyní Marií Terezií a po léta formoval habsburskou domácí i zahraniční politiku . V roce 1744 mu byl šlechtický titul svobodný pán přiznán i pro rakouské a české země.[2]

V roce 1753 byl nahrazen Václavem Antonínem z Kounic a Rietbergu jako vedoucí zahraničních záležitostí a byl již aktivní jen v domácí politice. Následně se stal ředitelem archivu tajného domu a napsal učebnice pro korunního prince Josefa II.

Posmrtný život

Po jeho smrti v roce 1767 opustili jeho potomci rozsáhlé pozemky v Dolním Rakousku a Slezsku. Jeho vnuk Kryštof Jan Babpist svobodný pán z Bartensteina získal panství Poysbrunn a nechal ve Falkensteinu zbudovat hrobku rodu Bartensteinů.

Ve Vídni je od roku 1873 po něm pojmenována ulice: Bartensteingasse v blízkosti parlamentu.

Politik a diplomat

Diplomatické úspěchy a porážky

Pragmatická sankce

Jan Kryštof z Bartensteina Byl ve svém době považován za jednu z nejvlivnějších osobností a nejjasnějších myslí na vídeňském dvoře. Jako kvalifikovaný diplomatický mistr byl nápomocen v politickém prosazování Karla VI. V roce 1713 byla vydána pragmatická sankce.Toto vyhlášení mělo za cíl zajištění nedělení vlastnictví Habsburků v ženské linii rodu. V roce 1723 ji přijalo i Maďarsko. Pragmatická sankce byla ratifikována v roce 1731 Anglií.

Dohazovač

Po nástupu Marie Terezie na trůn posílil jeho vliv na nejistou mladou arcivévodkyni a královnu Českého království a Maďarska oproti služebně starším ministrům u dvora. Velmi úspěšný byl ve vyjednávání manželství Marie Terezie s Františkem Štěpánem Lotrinským. Je mu také přičítáno, že zabránil manželství vladařky s nenáviděným následníkem španělského trůnu Karlem. Zasloužil se o výměnu díky, které František Štěpán postoupil své Lotrinské vévodství Francii za Toskánsko.Díky jeho snaze a úsilí byl František Josef zvolen císařem Svaté říše římské. Tento diplomatický úspěch mu zajistil celoživotní loajalitu císařovny a královny Marie Terezie a je považován za největší úspěch jeho kariéry.

Bělehradský mír

Jan Kryštof z Bartensteinu byl méně úspěšný v jiných zahraničních politických rozhodnutích, jeho prosazení obnoveného vstupu Rakouska do války na straně Ruska v roce 1737 proti Turkům vedla k porážce a podepsání v míru Bělehradě v roce 1739.

Rakouská válka o nástupnictví a Slezské války

Nejdůležitějšími roky v životě Jana Kryštofa z Bartensteina v politické činnosti jsou pravděpodobně první léta panování Marie Terezie, kdy Habsburská monarchie přijala jak pruskou invazi do Slezska (Slezské války). Rakousko bylo nuceno bojovat o rakouské dědictví s Bavorskem a Saskem s podporou Francie(Rakouské války o nástupnictví), které je se dostalo do existenční krize. Jan Kryštof z Bartensteinu podporoval nezkušenou královnu,která odmítala jakýkoliv územní postoupení a přísně a trvala na nedělitelnosti svých zemích.

Byl královniným zahraničním konzultantem. Její jménem byl zřejmě nejvýznamnějším politickým novinářem Hofburgu během první a druhé slezské války, který představoval politické a právní postavení Habsburků v mnoha oficiálních pamfletech nad zahraničními reprezentace byly distribuovány v mnoha tisících kopií[7] .

Poslední roky v domácí politice

Z vlivu na formování zahraniční politiky byl později nahrazen Václavem Antonínem z Kounic. Maria Terezie mu svěřila vnitřní správu svých zemí a rozvoj nového celního tarifu. Vedl rakouskou zdravotnickou službu a byl jmenován členem dvorní delegace, který reguloval záležitosti obyvatelstva přistěhovalců ze Srbska. V poslední době se stal vedoucím tajného soukromého archivu, který byl založen v roce 1749, a napsal historickou učebnici pro mladého dědice trůnu Josefa: ručně psaných čtrnácti svazků textu a šesti svazků doplňků od Karla Velikého k Rudolfu II.

Závěr

V diplomatických kruzích byl Jan Kryštof z Bartensteina dobře známý pro svou vysokou politickou erudici, ostrý jazyk a arogantní chování. Marii Terezii v každém případě soudila, že byl "velkým státníkem" a zdůrazňovala " že samá vděčí za zachování této monarchie." Bez něj by všechno šlo na zem.“[8] Jako diplomat byl vždy loajální Rakousku a hrál rozhodující roli v nové identitě habsburského mnohonárodního státu jako sebejistá hegemoniální moc .

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Christoph von Bartenstein na německé Wikipedii.

  1. BLKÖ:Bartenstein, Johann Christoph Freiherr von – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné online. 
  2. a b Bartenstein, Johann Christoph, svobodný pán, 1696-1767 - Portaro - katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-16. 
  3. BIOGRAPHIE, Deutsche. Bartenstein, Johann Christoph Freiherr von - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné online. (německy) 
  4. Family tree of Johann Christoph von Bartenstein. Geneanet [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Historie - Oficiální stránky Obce Jindřichov. www.obecjindrichov.cz [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné online. 
  6. Sousoší Panny Marie - Oficiální stránky Obce Jindřichov. www.obecjindrichov.cz [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-04. 
  7. Vgl. zur publizistischen Tätigkeit Bartensteins vor allem den von Reinhold Koser bearbeiteten ersten Band der Preußischen Staatsschriften aus der Regierungszeit König Friedrichs II.
  8. Zitiert nach: Franz Herre, Maria Theresia, Köln 1994, S. 47.

Literatura

  • Alfred von Arneth: Johann Christoph Bartenstein a jeho čas. V: Archiv pro rakouské dějiny 46 (1871), reprint, syn K. Gerolda, Vídeň 1871 (plný text).
  • Alfred von Arneth: Maria Theresa, svazek I–VI, Vídeň, 1863–1875.
  • Alfred von Arneth: In: Obecná německá biografie (ADB). pruh 2, Duncker & Humblot, Leipzig 1875, s. 1; 87–93.
  • Max Braubach: Původ a počátky Johanna Christofa von Bartensteina, v: Sdělení Institutu pro rakouský historický výzkum 61 (1953), s. 99.
  • Max Braubach: In: Nová německá biografie (NDB). pruh 1, Duncker & Humblot, Berlin 1953, ISBN 3-428-00182-6, S. 599 f. (Digitalizované).
  • G. Klugenstein: Kaunitz contra Bartenstein, v: Příspěvky k nedávné historii Rakouska, ed. H. Fichtenauem a E. Zöllnerem.
  • F. Walter: Muži kolem Marie Terezie, Vídeň, 1951, s. 19–38.
  • Constantin von Wurzbach In: Biografická encyklopedie říše Rakouska. první Theil. Tisk univerzitní knihy L. C. Zamarski (dříve JP Sollinger), Vídeň 1856, s. 1; 163 (digitalizovaný).

Film

Politický osud Jan Kryštofa z Bartensteinu u jeho vrcholu je představen v roce 1981 ve filmu: Jak měsíc přes oheň a krev.[1]

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Austria Bundesadler.svg
Coat of arms of Austria: Coat of arms of Austria, depicting the black eagle. (Not official Version with several mistakes in colours, dimensions and other.)
Freiherr von Bartenstein (173X) – Gerd Hruška.png
Autor: HruskaHeraldik (Gerd Hruška), Licence: CC BY-SA 4.0
Wappen des habsburgischen Staatsmanns und Diplomaten Johann Christoph von Bartenstein (1689–1767), verliehen anlässlich seiner Erhebung in den Reichsfreiherrenstand 1732 (nach anderer Quelle 1733). Zeichnung von Gerd Hruška (http://ghruska.weebly.com/). Für weitere Informationen zu dieser Standeserhebung siehe AustroAristo.com (http://www.austroaristo.com/)
Bartensteingasse 01.JPG
Autor: Buchhändler, Licence: CC BY-SA 3.0
Straßentafel mit Zusatzschild, Bartensteingasse, Wien-Innere Stadt
Wien HHStA Stiegenhaus Peyfuss Gründung des Archivs 1749.jpg
Wien, Haus-, Hof- und Staatsarchiv am Minoritenplatz (Maria Theresia von Österreich; links die Herolde von Österreich, dem römisch-deutschen Reich, Böhmen, Ungarn und Burgund; rechts der erste Hausarchivar Taulow von Rosenthal, der erste Archivdirektor Johann Christoph Freiherr von Bartenstein und Staatskanzler Wenzel Anton Fürst Kaunitz (im Ornat des Ordens vom Goldenen Vlies), Kaunitz zeigt auf den Reichskanzleitrakt der Wiener Hofburg; siehe Artikel von Thomas Just, S. 200f.)
Gruft Bartenstein Vrints.JPG
Autor: Christoph Schüller, Licence: CC BY-SA 4.0
Gruft der Bartenstein-Vrints am Friedhof von Falkenstein
Gruft Bartenstein Vrints, Detailansicht.JPG
Autor: Christoph Schüller, Licence: CC BY-SA 4.0
Allianzwappen , Gruft der Bartenstein-Vrints am Friedhof von Falkenstein