Jan Kryštof z Blümegenu

Jan Kryštof Blümegen
Moravský zemský hejtman
Ve funkci: 1773 – 1782
Panovník	Marie Terezie, Josef II.
Předchůdce	Arnošt Kryštof z Kounic
Nástupce	Ludvík Cavriani
Nejvyšší zemský komorník Moravského markrabství
Ve funkci: 1770 nebo 1771 ? – 1773
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Adam Hynek Berchtold z Uherčic
Nástupce	Leopold Clary
Předseda komerčního konsesu a směnečného a merkantilního soudu v Brně
Ve funkci: 1765 – 1773
Panovník	Marie Terezie
Nejvyšší zemský podkomoří Moravského markrabství
Ve funkci: 1765 – 1770
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Leopold Šlik
Nástupce	Hynek Schröfl z Mansberku
Narození	8. července 1722
Úmrtí	5. října 1802 (ve věku 80 let) Brno Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	1.Marie Aloisie Herbersteinová 2. Marie Antonie Blümegenová 3. Anna Marie Forgáčová, ovdovělá Hassenweiná z Festenbergu
Rodiče	Heřman Jošt Blümegen Isabela Marie Alžběta Jenovéfa z Deuringu
Příbuzní	Jindřich Kajetán Blümegen a Heřman Hannibal Blümegen (sourozenci)
Zaměstnání	politik, úředník
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
1768 hraběcí stav
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jan Kryštof hrabě (do roku 1768 svobodný pán) z Blümegenu (německy Johann Christoph Heinrich Cyrillus Felix, Graf von Blümegen 8. července 1722 – 5. října 1802 Brno), byl moravský šlechtic a rakouský úředník. V letech 1773 až 1782 stál jako zemský hejtman v čele moravského gubernia.

Původ

Narodil se do původem vestfálské rodiny Blümegenů. Jeho otec Heřman Jošt byl kancléřem kemptenského knížete-opata, poté přísedícím říšského komorního soudu ve Wetzlaru a nakonec členem říšské dvorské rady ve Vídni. Zakoupil se nejprve na dolnorakouském panství Erla, roku 1729 pak koupil také letovické panství a statek Slatinku na Moravě.
Jeho staršími sourozenci byli nejvyšší český a první rakouský kancléř Jindřich Kajetán z Blümegenu, královéhradecký biskup Heřman Hannibal Blümegen. Ze sester vynikla Marie Antonie, která se stala abatyší kláštera klarisek ve Vídni (Königinkloster).^[1]

Kariéra

Jeho kariérní postup nápadně kopíroval růst významu staršího bratra Jindřicha Kajetána, který se stal roku 1765 nejvyšším českým a prvním rakouským kancléřem. Jan Kryštof nastoupil v témže roce do úřadu zemského podkomořího na Moravě a zůstal v něm až do roku 1770, v letech 1765–1773 předsedal také komerčnímu konsesu a směnečnému a merkantilnímu soudu v Brně. Roku 1768 ho s bratrem Heřmanem Hanibalem Marie Terezie povýšila do hraběcího stavu (bratr Jindřich Kajetán dosáhl povýšení už v roce 1759),^[2] roku 1770 byl jmenován moravským zemským komořím, do roku 1773 také pracoval jako královský městský administrátor na Moravě. Vrcholem kariéry bylo působení v úřadu moravského zemského hejtmana, který stál v čele moravského gubernia, nejvyššího úřadu v zemi. Propuštěn byl společně se svým bratrem v roce 1782, oficiálně pro nepořádky ve vedení úřadu.

Od roku 1770 byl předsedou Moravsko-slezské hospodářské společnosti.

Majetek

V roce 1746 koupil velkostatek Mitrov, který však již v roce 1757 prodal. Jeho venkovským sídlem byly Vizovice, které nejprve spravoval pro svého bratra Heřmana Hannibala, po jehož smrti roku 1774 jej dostal do doživotního užívání. V roce 1788 rozdělil roku 1788 dominikální pozemky mezi poddané a zřídil s bratrem společnost pro obchod s vlnou.

Rodina

Poprvé byl ženatý (1745)^{[3] [4]} s Marií Aloisií Herbersteinovou (1731 – 23. září 1767), dcerou rady moravského apelačního soudu Augustina Ferdinanda Herbersteina. Z manželství vzešlo několik dětí, z nichž se 6 se dožilo dospělosti:

• Františka Anna (pokřtěna 6. 10. 1747)
• Jan Augustin (pokřtěn 20. 4. 1749)
• František Josef (pokřtěn 27. 3. 1750, † 1793)
• Marie Aloisie (pokřtěna 8. 4. 1751)
• Petr Alcantara Heřman (pokřtěn 12. 6. 1754, † 6. 7. 1813), prezident moravskoslezského zemského soudu, sběratel umění
• Aloisie Michaela (pokčtěna 30. 9. 1753)
• Vincencie (1755 – 10. 8. 1810), členka brněnského ústavu šlechtičen
• Kajetána (1756–1800), provdaná za markýze Karla de Ville (1741 – 1. listopadu 1778), později za hraběte Josefa Jáchyma Vraždu z Kunvaldu
• Alois František (pokřtěn 23. 1. 1762)
• Johanna Nepomucena (pokřtěna 3. 10. 1765, † 1811), provdaná od 1790 za hraběte Jana Arnošta Schaffgotsche (1742–1765)
• Amálie (pokřtěna 11. 9. 1767, † 1821), provdaná za úředníka letovické manufaktury Josefa von Hayek (1750–1830)

Manželství (1773) s vlastní neteří Marií Antonií Blümegenovou (1742–1785), stejně jako s Annou Marií Forgáčovou (1788), ovdovělou Hassenweinovou z Festenbergu (1758–1805), zůstala bezdětná.

Publikované práce

• BLÜMEGEN, Jan Kryštof. Rede bei Gelegnheit der Ernennung des Grafen Christoph von Blümegen zum Landes-Hauptmann von Mähren. Brünn: [s.n.], 1773. (ger) 

Odkazy

Reference

Literatura

• WISSGRILL, Franz Karl. Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem XI. Jahrhundert an, bis auf jetzige Zeiten. Svazek Erster Band. Wien: Franz Seizer, 1794. [6], 427, [1] s., [12]. Kapitola Johann Christoph Graf von Blümegen, s. 356. (ger) 
• Christian d'Elvert. Zur mähr.-schl. Adelsgeschichte. IX. Die Grafen von Blümegen. Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section der kais. königl. Mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. Roč. 1866, čís. 3, s. 17–21. (ger) 
• SMUTNÝ, Bohumír: Blümegen, Johann Christoph. In: Biografický slovník českých zemí. 5. sešit, Bi-Bog, VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol. (ed.) Praha : Libri, 2006, s. 571. ISBN 80-7277-309-7.
• Rede über die glückliche Wahl Ihrer Kaiserl. Königl. Apostol. Majestät Marien Theresiens, da Allerhöchst Dieselben Ihro Excellenz, den Hochgebohrenen Herrn, Herrn Christoph des Heil. Röm. Reichs Grafen von Blümegen, Ihrer Kaiserl. Königl. Apostol. Majestät wirklichen geheimen Rath als Präsidenten des Hochlöbl. Kaiserl. Königl. Landes Gubernii und Landes Hauptmann im Markgrafthum Mähren zu bestimmen geruheten. Brünn: gedruckt bey Emmanuel Swoboda, privilegirten Buchdruckern, 1773. [34] s. (ger) 

Předchůdce: Arnošt Kryštof z Kounic

Moravský zemský hejtman 1773–1782

Nástupce: Ludvík Cavriani