Jan Kučera (farář)

Jan Kučera (4. března 1894 Proseč – 20. února 1973 Praha) byl kazatelem Českobratrské církve evangelické.

Mezi lety 1932 a 1936 vedl jako farář sbor v Kladně.^[1] Poté působil ve sboru na pražském Smíchově (od 14. listopadu 1936 do 4. prosince 1952).^[2] Za druhé světové války křtil Židy, aby je tak ochránil před nucenou deportací do koncentračních táborů.^[1] Na Smíchově patřila mezi jeho farnice Milada Horáková, po jejímž zatčení pomohl jejímu manželovi Bohuslavu Horákovi k útěku za hranice.^[3] Ale neomezoval se jenom na svoje farníky. Stejný zdroj obsahuje svědectví o snaze pomoci (byť alespoň duchovní útěchou a rozhovorem) Prokopu Drtinovi, a Helena Klímová dosvědčuje, že pomáhal její matce ve chvíli, kdy se kvůli svému židovství dostala do bezútěšné situace.^[4]

Během kázání na Velký pátek v roce 1952 zmínil, že místem utrpení nevinných, k nimž se přiznává Kristus, je v tu dobu pankrácká věznice. Následně mu úřady odebraly státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a Kučera se dál musel živit jako dřevorubec na Českomoravské vysočině.^[1]

Reference