Jan Kubíček (automobilový závodník)

Jan Kubíček
Jan Kubíček, automobilový závodník
Narození	1899 Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1967 Československo Československo
Národnost	česká
Povolání	automobilový závodník
Znám jako	automobilový závodník
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kubíček (1899 – 1967) byl československý motocyklový a automobilový závodník. Závodil na vozech Bugatti (1930-1937), Ford (1938, 1946) a Special Kompresor (1950-1955) jako soukromý jezdec.

Žil v Jindřichově Hradci, kde provozoval "správkárnu" automobilů. Byl uváděn v oficiálních stanicích Autoklubu Republiky Československé AKRČs pod údaji: Jindřichův Hradec: Hotel Centrál, Jan Kubíček, správk.^[1]

Závodit začal v druhé polovině 20. let 20. století na motocyklech. Začal jako voják v roce 1917 ještě Rakousko-Uherském vojsku, v armádních autodílnách v Tridentě (Trento), kde byl s Emmerich Urbanem mechanikem Ing. Petra Muchy, prvního vítěze závodu 1000 mil československých v roce 1933. Pak ještě bojoval jako sokol na Slovensku, k čemuž připojil ještě doplňovací vojenskou službu 12 měsíců za republiky.^[2]

Na motocyklových soutěžích startoval od r. 1925 do r. 1931. V roce 1928 zaznamenal na soutěžích v Táboře dvě prvenství. Jihočeský autoklub uspořádal dne 23. září 1928 Klubovní rychlostní jízdu vytrvalosti jako soutěž automobilů a motocyklů na trati dlouhé 360 km. V kategorii motocyklů do 350 cm³ zvítězil J. Kubíček na stroji FN a dosáhl maximálního možného počtu bodů 424, když porazil na druhém místě Zdeňka Michla na stroji Harley-Davidson.^[3] O 14 dnů později na I. Automotocyklové klubovní soutěži vytrvalostní Autoklubu Tábor (7. října 1928) svůj úspěch zopakoval, když opět vyhrál třídu motocyklů do 350 cm³. Tentokráte za sebou nechal Josefa Štefla na Terrotu a Františka Brožka na Premieru.^[4]

V roce 1930 začal závodit na voze Bugatti. Prvním jeho startem byl první podnik Mistrovství Evropy v závodech do vrchu, závod Zbraslav-Jíloviště v květnu 1930. Počátkem 30. let se přestěhoval do Prahy a vedl Autoškolu (Praha XII, Korunní 5). Byl uváděn jako technický úředník.^[5] Vozů Bugatti se "držel" až do roku 1937. Poslední období před II. světovou válkou (1938-9) používal k závodům automobil Ford. S tím ve speciální úpravě závodil i po válce, v letech 1946 až 1955, kdy se závody skončil.

Jan Kubíček zemřel v roce 1967 ve věku 68 let.

• Absolutní vítěz v závodě 1000 mil československých v roce 1935
• 4. místo v hlavním závodě na 1. Masarykově okruhu 1930, 7. místo na 4. Masarykově okruhu (1933)
• 2. místo při III. Grand Prix miasta Lwowa v závodě sportovních automobilů (1932)
• Absolutní vítěz závodu automobilů: I. Okruh Hradcem Králové (1933), 5. ročník Stříbrného trianglu Československa (1933), III. Lochotínský okruh (1935), Krakonošův okruh (1937-8), Českobrodský okruh (1935, 1938), Zdibský okruh (1938)

• 1x Zlatý odznak Sportovní komise Autoklubu Republiky Československé (1935)
• 2x Stříbrný odznak Sportovní komise Autoklubu Republiky Československé (1933, 1938)

• 1930

Na závodě Mistrovství Evropy Zbraslav-Jíloviště v doprovodném, národním závodě nejlepší časy měli Kubíček (Bugatti, st. č. 74) ve vozech 3:31,6 min na cestovním automobilu a v motocyklech Němec (Praga BD). V kategorii vozů do 2 500 cm³ zvítězil Jan Kubíček před Theimerem (Citroën). Kubíček za nejlepší čas dostal stříbrný vavřínový věnec od časopisu Motor News.^[6] V celkovém pořadí národního závodu zvítězil a v celkovém pořadí vč. mezinárodního závodu by obsadil svým výkonem 14. místo. Jeho čas z roku 1930 v národním závodě automobilů do 2 500 cm³ zůstal rekordem už nikdy nepřekonaným.^[7]

Na podzim 1930 (28. září) se účastnil (a úspěšně) prvního závodu na Masarykově okruhu v Brně. Startoval v hlavním závodě v kategorii nad 1 500 cm³ (st. č. 8, 17 kol, 495,4 km), v závodě, který zahájil tak slavnou éru automobilových závodů na Masarykově okruhu v letech 1930–1937. V konkurenci závodnických es jako byli Morgen, Caracciola, Nuvolari, Borzachini a Burggaller obsadil výborné 4. místo.^[8] Společně s Jiřím Lobkowiczem, který v roce 1931 dosáhl rovněž 4. místa na Masarykově okruhu, to je do dnešních dnů nejlepší umístění, kterého dosáhl český závodník v závodech Grand Prix. Ing. Gut, prodejce vozů Bugatti v Československu, o jeho jízdě napsal: "Kubíček, který tímto závodem velmi slibně začal kariéru se svojí starší Bugatti T 35B, se kterou jel tak, jak asi s ní jezdí na výlet — s blatníky, osvětlením, v čepici a fráčkem."^[9]

• 1931

Sezónu Kubíček zahájil opět na závodě Mistrovství Evropy do vrchu Zbraslav-Jíloviště v neděli 31. května 1931. Na sportovním Bugatti T35B (st. č. 144) v kategorii 2 000-3 000 cm³ obsadil 2. místo v čase 3:21,01 min, za což získal pozlacenou medaili, dojel za Charlym Jellenem z Grazu (Štýrský Hradec) rovněž na Bugatti.^[10] V celkovém pořadí závodu obsadil 17. místo, což v konkurenci takových mistrů jako byli Caracciola, Stuck, Leiningen, von Morgen, Hardegg, Zanelli, Tort a z domácích pak: Lobkowicz, Pohl, Urban-Emmrich a Schmidt vůbec nebylo zlé.^[11]

Na podzim se opět zúčastnil závodu (2. ročník) na Masarykově okruhu. V závodě hlavní kategorie (17 kol, 495,4 km) na Bugatti T35B odpadl v 9. kole pro poruchu motoru, když závod skončil pořadím 1. Louis Chiron (Bugatti T51), 2. Hans Stuck (Mercedes-Benz SSKL), 3. Heinrich-Joachim von Morgen (Bugatti T51) a 4. Jiří Kristián Lobkowicz (Bugatti T51). To byli jediní 4 jezdci, kteří byli ze 16 startujících klasifikováni. Nebýt Stucka na Mercedesu mohl být tento závod označen jako přebor vozů Bugatti, protože i 6 dalších jezdců, kteří nebyli klasifikováni, jelo na strojích Bugatti.^[12]

Na Labském poháru v jízdě do vrchu na trati Ploskovice - Horní Řepčice u Litoměřic se sešlo 13. září 1931 na 40 000 diváků. V závodních vozech do 3 l obsadil Kubíček na Bugatti 2. místo v čase 2:25,2 min za vítězem této kategorie a celého závodu Heinrichem-Joachimem von Morgenem na závodním Bugatti Typo 35B (1:54,7 min). Celkově Kubíček však skončil na 4. místě, protože se mezi ně vklínili vítěz kategorie závodních vozů do 1,5 l Zdeněk Pohl na Bugatti T37A (2:04,8 min) a vítěz kategorie závodních vozů nad 3 l Arco Zinnerberg na závodním Austro-Daimleru (2:02,8 min).^[13]

• 1932

V roce 1932 nezaznamenal výraznější úspěch. Přihlásil se na Velkou cenu města Lwova (19. června) a do Polska přijel se svým sportovním Bugatti T35B. Až na místě zjistil, že tato Velká cena je vypsána pouze pro závodní vozy. Z tohoto důvodu nebyl ke startu hlavního závodu připuštěn. Stejný osud stihl i krnovského továrníka Floriana Schmidta s jeho Bugatti T37A (čtyřválec, 1,5 l s kompresorem). Oba tedy startovali v závodě sportovních vozů, který se jel na poloviční vzdálenosti oproti vozům startujícím ve Velké ceně (33 kol/100,4 km).^[14] Florian Schmidt v tomto závodě zvítězil v čase 1:18,38 h (průměr 76,58 km/h)^[15] a Jan Kubíček dojel s Bugatti T 35B (osmiválec, 2,3 l s kompresorem) za ním na 2. místě. V hlavním závodě zvítězil Rudolf Caracciola na Alfa Romeo Monza. Bruno Sojka na Bugatti T 37A v závodní úpravě obsadil 6. místo a v třídě do 1,5 l 4. místo.^[16]

Účastnil se opět závodu na Masarykově okruhu (3. ročník), ale v třetím kole odpadl pro poruchu vozu,^[17] přesněji vzdal pro poruchu kola hned v počátku závodu. V závodě zvítězil "mistr" Masarykova okruhu Louis Chiron.^[18]

• 1933

Se startovním číslem 2 byl přihlášen do Grand Prix Lvova (III. Międzynarodowe Okrężne Wyścigi Automobilowe), která se konala 11. června. Startoval z první řady, ale mezi klasifikovanými jezdci nebyl. Po 38. kolech (ze 100) ze závodu odpadl.^[19]

Jan Kubíček se v tomto roce začal významněji zúčastňovat i "běžných" automobilových závodů pořádaných v Československu. Na I. Okruhu Hradcem Králové 6. července 1933 Jan Kubíček docílil na pneu Baťa nejlepšího času dne 40:00,4 min v kategorii závodních vozů přes 1,5 l (30 kol/53,1 km) a získal tak cenu J. A. Bati 5 000 Kč a řadu jiných cen. V závodních vozech mj. porazil i Bruna Sojku, který však startoval o "třídu níž" do 1 500 cm³.^[20] Trať vedoucí městem, často uličkami, kde se nedalo předjíždět, se však příliš neosvědčila, a proto k opakování závodu v dalších letech již nedošlo. Na straně druhé příjem z dávky ze zábav vynesl městu 28 000 Kč a mnohým živnostem a zaměstnancům slušný výsledek, což znamenalo, že účel závodu „přinesl své ovoce“.^[21]

V neděli 30. července se ve Zlíně uskutečnil závod motocyklů a automobilů. Měl zejména v motocyklech a malých cestovních vozech velmi početnou účast. Okruh dlouhý 6,820 km vedený z části městem se ukázal vhodnějším než okruh hradecký. V porovnání s ním byl širší a také měl povrchově lépe upravenou dráhu. Hromadné starty ani předjíždění nedělaly obtíží. V kategorii přes 1 500 cm³ zvítězil Zdeněk Pohl, Bugatti, 47:45,9 min, nejlepší čas závodních vozů, před Janem Kubíčkem, Bugatti, 49:00,1 min.^[22]

O týden později na 5. ročníku Stříbrného trianglu Československa ve Ždírci (6. srpna 1933) Jan Kubíček zvítězil v závodních vozech nad 1,5 l (30 kol/59,4 km) v čase 42:23,3 min a stal absolutním vítězem celé kategorie automobilů. Diváci se do varu dostali, když se čtyři závodní vozy (dva do 1,5 a dva přes 1,5 l) rozjely k poslednímu závodu dne. Zdeněk Pohl, z nich nejrychlejší, sice už v 2. kole odpadl, podav nový důkaz, že speciální stroj potřebuje speciální palivo, jehož Pohl neměl. Ale zbylí tři jezdci stačili (J. Hausman, B. Sojka a J. Kubíček, všichni na Bugatti) jezdili stále jeden druhému těsně v patách, chvílemi i pořadí měníce, kolo vždy za 1:24 až 1:30 min. Sotvaže zmizeli z dohledu už se zase z druhé strany vraceli. Divák prostě nevycházel z napětí, ale také bylo zmíněno, že nejeden divák nabyl dojmu, že se nebojovalo zcela fair, že totiž jednotlivci vpředu nedovolovali zadním předjeti. Není-li silnice hodně široká a v naprosto bezvadném stavu, je totiž přední jezdec vždy "neomezeným pánem" situace.^[23]

Před "Brnem" zajel do Šternberku na závod do vrchu Ecce Homo. Ve sportovních vozech přes 2,0 l 10. září 1933 zvítězil na Bugatti v čase 5:53,6 min, zajel si i třídu závodních vozů, kde pohoršil čas na 5:58,1 min. V celkovém pořadí závodu obsadil 4. místo, když celkovým vítězem se stal Zdeněk Pohl na Bugatti v čase 5:47,0 min.^[24] Na Masarykově okruhu 17. září startoval opět v kategorii silných vozů nad 1,5 l a obsadil 7. místo (4. ročník). To byla jeho poslední účast v předválečných závodech na brněnském okruhu. V samotném závodě zvítězil potřetí "mistr" Masarykova okruhu Louis Chiron na Alfa Romeo B/P3 ze stáje Scuderia Ferrari.^[25]

Na závěr sezony se účastnil 24. září závodů do vrchu Semmering v Rakousku (Internationales Semmering-Rennen). Startoval v kategorii sportovních vozů 2 000-3 000 cm³ se start. č. 151, ale o výsledku Jana Kubíčka z Jindřichova Hradce není nic známo.^[26] Celkovým vítězem 19. ročníku závodu do vrchu Semmering se stal Ital Luigi Premoli na voze B.M.P. a Zdeněk Pohl v třídě závodních vozů do 3,0 l skončil s Bugatti na 2. místě.^[27]

Za svoje výkony v roce 1933 obdržel stříbrný odznak sportovní komise AKRČs, který mu byl předán 16. prosince na slavnostním večírku konaném v sídle autoklubu v Opletalově ulici.^[28]

• 1935

Závodit opět začal v roce 1935. Stále startoval na obstarožním Bugatti T35B z roku 1930, jehož prvým majitelem byl Miloš Bondy.^[2] Rok 1935 se stal nejúspěšnějším v jeho kariéře závodníka. V zahajovacím závodě československé sezóny 1935 startoval 27. dubna v závodě do vrchu Jenerálka v Praze. V kategorii závodních automobilech do 3 000 cm³ zvítězil a celkově obsadil 2. místo za Zdeňkem Pohlem na MG Magnette NE.^[29] Okruhovou sezonu zahájil 5. května na II. ročníku Českobrodského okruhu. Na okruhu dlouhém 26 km v závodě na 6 kol (156 km) zvítězil v kategorii automobilů v čase 1:59:16 h.^[30]

Životního úspěchu dosáhl ve dnech 15.-16. června 1935, když zvítězil v absolutním pořadí v III. (a posledním) ročníku závodu 1000 mil československých. V roce 1935 se jelo na mírně upravené trase Praha – Kolín – Německý Brod – Jihlava – Velké Meziříčí – Brno – Břeclav – Bratislava s tím, že účastníci závodu jeli z Prahy do Bratislavy a zpět do Prahy bez přerušení dvakrát. Byl z Brna vynechán úsek Slavkov – Hodonín – Sekule a byl nahrazen úsekem Mikulov – Lednice – Břeclav – Lanžhot – Kúty. Tím se trasa závodu zkrátila na 1 540,4 km. Celkem tedy téměř 1 600 kilometrů ostré jízdy bez odpočinku. Posádka Jan Kubíček-Jaroslav Smažík (st. č. 9) startovala na voze Bugatti T35B (osmiválec 2 262 cm³) upraveném, do cestovní podoby. Kubíček auto doplnil předepsanými světlomety, blatníky z vozu Aero 30, sklápěcí textilní stříškou, náznakem jakýchsi dvířek a vymontoval z vozu kompresor, který byl propozicemi zakázán. Do čela závodu se dostali již v I. etapě u Kolína, ale před Brnem klesli na 4. místo, aby se do čela dostali až v předposledním III. úseku u Břeclavi, odkud vydrželi v čele až do cíle v Praze. Kubíček se Smažíkem zvítězili v čase 15 hodin 46 minut 12 vteřin, tedy průměrnou rychlostí 97,68 km/h. Stejně jako absolutní vítězové dvou předchozích ročníků ani Kubíček svého spolujezdce v průběhu závodu za volant nepustil.^[31] Získal cenu města Bratislavy, která je místem výroby pneumatik Matador a na kterých Kubíček absolvoval celý závod.^[32] Na cenách utržil 8 250 Kč, což bylo méně než jiní, pomalejší. Netržil za výstroj tolik, jako jiní; zvláště ne za pneumatiky, svíčky, baterii atp.. Ale tím spokojenější byl se svým úspěchem.^[2]

III. Lochotínský okruh 1935 byl jakousi dohrou za 1000 mil a současně zakončením předprázdninové sezony. Pro plzeňský okruh Kubíček stroj znovu celý rozebral, ale nemusel vyměňovat ani pístní kroužek. Pouze namontoval zpět kompresor. Okruh 4,3 km, skoro v rovině, diváků velmi mnoho — Plzeň opět ukázala své pochopení pro sport. V automobilech byl absolutním vítězem Kubíček, jenž tak doplnil svůj úspěch z 1000 mil za 39:21,5 min před Theimerem (Bugatti) 43:04,6 min a ing. Proskowetzem (Bugatti) 43:12,6 min.^[33]

Na Brandýském okruhu (18. července) získává opět I. místo v absolutním pořadí^[34] a své jezdecké umění ukázal též při exhibici na ostravském okruhu. Při tomto exhibičním závodu konaném 22. září a sledovaném 20 tisíci diváky jel Kubíček na Bugatti 11 kol proti Ivanu Hodačovi a Janíkovi (oba na Aero), kteří jeli jen 10 kol. Kubíček handicap v 7. kole vyrovnal a projel cílem jako vítěz v čase 36:27,5 min. V 7. kole dosáhl Kubíček největší rychlosti 95.2 km za hodinu.^[35]

Sportovní Komise Autoklubu RČs. udělila zvláštní uznání nejúspěšnějším čs. jezdcům. Zhodnotila výsledky, docílené československými jezdci ve sportovních podnicích automobilových i motocyklových sezony 1935, domácích i zahraničních, a usnesla se udělit zlaté odznaky 3 jezdcům. Jsou to: Jan Kubíček, Antonín Vitvar a Z. Houška.^[36]

• 1936

Sezonu zahájil Jan Kubíček 3. května 1936 startem na 3. ročníku Českobrodského okruhu. Nezadařilo se mu, protože odpadl ve 3. kole a jak tisk poznamenal bylo to proto, že jeho starý vůz nevydržel námahu závodu (defekt pístu).^[37] Na IV. Lochotínském okruhu 24. května o tři týdny později Jan Kubíček opět nedojel, již ve 2. kole vzdal pro poruchu.^[38] Zkusil to ještě na III. Brandýském okruhu 16. srpna, ale dojel jen do prvé zatáčky, asi 500 m od startu.^[39] Řekl si asi 3x a dost. Další závody v tomto roce už neabsolvoval a zahájil přípravy na další sezónu.^[40]

Zásadním způsobem přestavěl svoji "bugattku", vyměnil jí totiž motor. Od roku 1937 startoval sice s karoserií Bugatti ale s motorem Ford o objemu 2,3 l.

• 1937

Prvním startem sezony 1937 byla jeho účast na novém závodu u Prahy, na 1. ročníku Zdibského okruhu, který se konal 25. dubna. Závod na okruhu 4,3 km dlouhém se jel na 10 kol (43 km). Jan Kubíček na "syrovém" voze Bugatti-Ford nezklamal a dojel celkově na 2. místě za Bruno Sojkou na originálním Bugatti a svoji třídu přes 1 500 cm³ vyhrál.^[41]

Na Českobrodském okruhu se závod poprvé konal na ideální betonové státní silnici s ostrou zatáčkou do Tismic. Tato silnice byla stavěna před válkou jako strategická, počítalo se, že dojde k válečnému konfliktu. Trať byla zkrácena na 7,65 km a vedla z Č. Brodu do Tismic, Nové Vsi a zpět do Č. Brodu. V závodě konaném 23. května v třídě automobilů přes 2 000 cm³ zvítězil Kubíček na voze označeném jako Ford-Special.^[42] Odborný časopis Auto k tomu poznamenal, že Kubíček vyhrál na voze vyzbrojeném sériovým motorem nákladního automobilu.^[43]

V náročném závodě 500 km slovenských, který se konal 20. června se absolutním vítězem v kategorii automobilů stal Jan Kubíček na automobilu Bugatti s motorem Ford časem 5 hodin,12 minut, 3 vteřiny. Závod se jel na 5 kol po trase na okruhu Bratislava – Malacky – Baba – Pezinok – Bratislava.^[44] Na 5. ročníku Lochotínského okruhu (29. srpna 1937) v kategorii automobilů přes 1 500 cm³ bez kompresoru vyhrál Jan Kubíček v čase 54:19,7 min. V celkovém pořadí obsadil 2. místo za Zdeňkem Pohlem na Bugatti (53:19, 6 min), který jel v kategorii automobily s kompresorem přes 1 500 cm³. Trať závodu měřila 86 km/20 kol (okruh 4,3 km). Automobily do a přes 1 500 s kompresorem a přes 1 500 cm³ bez kompresoru jely společný závod ^[45] Koncem léta, 5. září se Kubíček zúčastnil 13. ročníku závodu automobilů a motocyklů do vrchu Ecce Homo. S Bugatti-Ford zvítězil ve skupině sportovních vozů v čase 5:50,30 min. V celkovém pořadí skončil na 7. místě, když celý podnik vyhrál krnovský Florian Schmidt na Bugatti T51A s kompresorem (5:14,70 min).^[46]

V roce 1937 a 1938 se úspěšně zúčastnil závodů automobilů a motocyklů na Krakonošově okruhu, který patřil v předválečném Československu mezi nejvýznamnější motoristické podniky, hned po závodech na Masarykově okruhu a po závodě 1000 mil československých. Závod konaný 1. srpna 1937 (V. ročník) se jel jenom na 5 kol, tzn. závod měřil 110 km. Absolutním vítězem ve třídě motocyklů byl Antonín Vitvar a v kategorii automobilů Kubíček. Šestý ročník se konal 31. srpna 1938. Ve třídě motocyklů zvítězil A. Vitvar na Jawě, ve třídě automobilů J. Kubíček na Bugatti-Ford. Absolutním vítězem závodu se stal Jan Kubíček, vítěz třídy sportovních automobilů přes 1,5 l, na voze Bugatti s motorem Ford (osmiválec 2 262 cm³ do V s kompresorem) v čase 1:10:21,8 h, na druhém místě skončil Jiří Pohl na MG (vítěz třídy do 1,5 l) v čase 1:11:47,2 h.^[47] O rok později 31. srpna 1938, v posledním předválečném 6. ročníku tohoto závodu, v hlavním závodě seniorů přes 1,5 l zvítězil Jan Kubíček na Bugatti-Ford za 1:06:43,4 h, do 1,5 l to byl Bruno Sojka na Bugatti za 1:07:24,0 h a do 1,1 l Josef Štiller na voze Z 4. Absolutním vítězem Krakonošova okruhu v roce 1938 se stal Jan Kubíček před Brunem Sojkou. Ve více než hodinovém závodě Kubíček porazil Sojku o 41 vteřin.^[48]

• 1938

5. ročník Českobrodského okruhu se konal 24. dubna 1938 a v automobilech přes 1 500 cm³ (10 kol/76,5 km) vyhrál J. Kubíček, na Fordu Special za 42:21,3 min.^[49] II. ročník Zdibského okruhu o 14 dnů později, 8. května. V kategorii automobilů přes 2 000 cm³ a v celkovém pořadí závodu zvítězil J. Kubíček na Fordu Special za 28:42,9 min.^[50]

Posledním závodem, kterého Jan Kubíček před válkou zúčastnil byl IV. ročník Zlínské osmy. Soutěž spolehlivosti a pravidelnosti nazvaná Zlínská osma se konala 15. května. Byla spojená i se zkouškou výkonnosti do vrchu Březnice. Soutěž se konala na 2 okruzích tvořících "osmu", první byl dlouhý 29 km a druhý 22 km. Startovalo celkem 98 soutěžících, v automobilech přes 2 000 cm³ zvítězil Rojt na Studebadkeru. Mimo soutěž v této kategorii jeli Kulich na voze Praga-Lady a Kubíček na voze Ford spec.^[51]

Za svoje výkony v roce 1938 Jan Kubíček obdržel od sportovní komise AKRČs již podruhé stříbrný odznak.^[52]

• 1946-1955

Jan Kubíček závodil i po II. světové válce. To už mu bylo přes 47 let. Na Hradeckém okruhu (30. června 1946) v závodních vozech přes 1 500 cm³ zvítězil Zdeněk Pohl na Bugatti v nejlepším času dne před Janem Kubíčkem na Fordu Spec.^[53]

V září 1950 startoval závodě sportovních automobilů na trati Velké ceny Československa na voze Special Kompresor, ale nebyl klasifikován. Startoval i v II. okruhovém závodu Ecce Homo 1. července 1951. Na stejném voze a se stejným výsledkem. Nebyl klasifikován. Dvou úspěšných výsledků dosáhl na okruhu v Liberci (14. června 1953) a okruhovém závodě Ecce Homo (28. června 1953). To vždy obsadil 3. místa v závodních vozech. Ještě v roce 1954 na okruhovém závodě v Mladé Boleslavi (30. května) obsadil v závodních vozech 3. místo a 11. července v závodech do vrchu Ecce Homo 4. místo. Zřejmě jeho posledním závodem, kde se umístil, byl závod mistrovství republiky v Jičíně (Velká cena Prachovských skal) 8. srpna 1954. V tomto závodě obsadil 13. místo.^[54][55]

• SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Praha 1973: Olympia, s. 320, příloh 88
• HANÁK, Pavel. 75 let Masarykova okruhu ve fotografiích, Brno 2005, AMK Automotodrom Brno, s. 176
• ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena: Historie automobilových závodů , Praha 2001, Computer Press, s. 150, S. 5-30, ISBN 80-7226-449-4
• MIROSLAV, Gomola. Ecce homo Šternberk : stoletá historie 1905-2005. V Brně: AGM CZ 286 s. s. ISBN 8085991349
• KOTRBÁČEK, Jaroslav. Svět malých cen. Historie motocyklových okruhů na Královéhradecku, 1. vyd., Hořice v Podkrkonoší, 2006, 243 s.
• VÁGENKNECHT, Jaroslav. Historie motoristického sportu - Nová Paka. Computer Press, 2008 (1.) - brož., 136 s., S. 16-24, ISBN 978-80-251-2086-6
• WOHLMUTH, Jiří. Moravské a slezské závody a okruhy. Grada Publishing, 2020, 352 s., ISBN 978-80-271-2515-9

• Bugatti
• Masarykův okruh
• Závod do vrchu Ecce Homo
• Krakonošův okruh

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kubíček na Wikimedia Commons
• Českobrodský okruh pokračuje v tradici autokaleidoskop.cz
• 1000 mil československých meziválečná historie 1933-35
• Hradecký okruh na museumcrr.cz