Jan Lažanský

Jan Lažanský
poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1889 – 1907
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1887 – 1901
Ve funkci: 1908 – 1913
Stranická příslušnost
Členství	Str. konz. velkostatku
Narození	22. dubna 1857 Baden Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	6. listopadu 1932 Manětín Československo Československo
Choť	Ida Schwarzenbergová
Rodiče	Prokop Alois Lažanský a Sidonie Lažanská z Bukowé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Lažanský (22. dubna 1857 Baden – 6. listopadu 1932 Manětín^[1][2]) byl český velkostatkář, šlechtic z rodu Lažanských a politik, za Rakouska-Uherska na přelomu 19. a 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Byl majitelem panství Manětín a Kalec (uváděno též Manětín a Rabštejn^[3]). Byl čestným rytířem maltézského řádu a komořím. Roku 1886 se oženil s Idou Schwarzenbergovou,^[1] sestrou Bedřicha Schwarzenberga. Měli syna Karla, který roku 1914 padl na srbské frontě,^[2] respektive podlehl epidemii úplavice.^[3] Dcera Teresie Seilernová se provdala za hraběte Josefa Seilerna a žila v Lešné na Moravě.^[3] Další dcera Vilemína zemřela po první světové válce následkem těžkého porodu.^[3]

Byl veřejně a politicky aktivní. Působil jako okresní starosta.^[2] Byl předsedou manětínské Občanské besedy.^[3]

Od doplňovacích voleb v roce 1887 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou (nesvěřenecké velkostatky).^[4] Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1889 a zemských volbách v roce 1895. Byl členem Strany konzervativního velkostatku.^[1] Do sněmu se po několikaleté přestávce vrátil ještě v zemských volbách v roce 1908.^[5]

V 90. letech se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 získal mandát za velkostatkářskou kurii v Čechách. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1901.^[6]

Profiloval se jako konzervativec. V zákonodárných sborech nevynikal jako výrazný řečník, ale trvale hlasoval s českou politickou reprezentací.^[3] Souhlasil s českým historickým právem a identifikoval se s českým národním hnutím. Už dlouho před první světovou válkou zavedl na svých panstvích české úřadování.^[2]

Po odchodu z Říšské rady byl jmenován kurátorem Ústavu šlechtičen na Hradčanech v Praze.^[3] Žil střídavě v Praze ve svém paláci na Malé Straně a v Manětíně. Své velkostatky na severním Plzeňsku si podržel i po vzniku republiky, ovšem československá pozemková reforma jejich výměru výrazně redukovala.^[3]

Od mládí trpěl krátkozrakostí a v posledních dvou letech života téměř ztratil zrak.^[3] Zemřel v listopadu 1932.^[2]

Odkazy

Reference