Jan Lang
| Jan Lang SJ | |
|---|---|
| Církev | římskokatolická |
| Zasvěcený život | |
| Institut |  |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 20. června 1919 |
| Místo narození | Rajhrad Československo |
| Datum úmrtí | 21. března 2007 (ve věku 87 let) |
| Místo úmrtí | Londýn Spojené království |
| Národnost | česká |
| Povolání |  |
| Řády a ocenění | Řád Tomáše Garrigue Masaryka _BAR.svg){kind=small} II. třídy (1991) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Lang (20. června 1919 Rajhrad – 21. března 2007 Londýn) byl český katolický kněz a jezuita.
Život
Mládí prožil v Rajhradě, gymnázium studoval na Velehradě.[1] Jeho následná teologická studia přerušila německá okupace. Byl uvězněn v Terezíně, kde onemocněl při zdejší epidemii tyfem, po propuštění vážil necelých 40 kilogramů. Po skončení druhé světové války odjel dokončit přerušená studia do Anglie. Studia ukončil po komunistickém puči.[1] V té době přicházela do Anglie řada uprchlíků, o které se začal starat.
Jeho nejvýznamnějším dílem se stala spolupráce na založení náboženského, kulturního a sociálního střediska Velehrad v Londýně v roce 1964. Byl předsedou londýnského charitativního sdružení Velehrad, které pomáhalo emigrantům řešit jejich problémy. Velehrad se v následujícím období stal společenským a náboženským střediskem krajanů z Čech, Moravy a Slovenska v Anglii. [2] Jeho sídlo bylo v západní části Londýna, ve čtvrti Notting Hill, v ulici Ladbroke Square 22. [2]Součástí práce byla také organizace táborů pro děti emigrantů, demonstrace před československým velvyslanectvím, poutě či společenská setkání [1]Přispíval rovněž do českých relací BBC. Spolupracoval také na vydávání Věstníku Cyrilometodějské ligy. Věstník byl později přejmenován na Nový život a od roku 1954 vycházel jako krajanské náboženské periodikum v Římě.
V roce 1991 se stal nositelem Řádu Tomáše Garrigue Masaryka II. třídy.
Odkazy
Reference
Literatura
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 150–151.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Monochrome version of the IHS emblem of the Jesuits.
The design of the emblem is attributed to Ignatius of Loyola (1541).
- the cross is here drawn as formy fitchy; this is not necessarily part of the design, early modern depictions sometimes show a plain cross, or various baroque ornamentations
- the three nails are sometimes shown as piercing a heart
- the alternating straight and wavy rays are found in historical specimens, but not necessarily, and sometimes with two or three straight rays separating wavy rays.
- the number of rays is often 32 as here, but sometimes also 12, 16 or 24.
- the emblem is sometimes surrounded by the inscription et vocatum est nomen eius Iesus (Luke 2:21)
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).