Jan Larisch-Mönnich

Jan Larisch-Mönnich
Jan Larisch-Mönnich
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci: 1871 – 1884
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	František Serafín Kuefstein
Nástupce	Antal Szécsen
Ministr financí Rakouského císařství
Ve funkci: 27. červenec 1865 – 21. leden 1867
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Ludwig von Holzgethan
Nástupce	Franz Karl von Becke
Slezský hejtman
Ve funkci: 1861 – 27. červenec 1865
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	nově zřízený úřad
Nástupce	Amand von Kuenburg
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci: 18. duben 1861 – 3. červen 1884
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Panská sněmovna zřízena Únorovou ústavou
C. k. tajný rada
Ve funkci: 1863 – ?
Panovník	František Josef I.
Císařský komorník
Ve funkci: 1861 – ?
Panovník	František Josef I.
Narození	30. květen 1821 Dolní Životice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	3. červen 1884 (ve věku 63 let) zámek Lamport Hall v Northamptonshire, Anglie Spojené království Spojené království
Národnost	česká
Choť	Františka Kast von Ebelsberg
Děti	Jindřich II., Rudolf, Františka
Alma mater	Vídeňská univerzita
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1873 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1026) velkokříž Císařského rakouského Leopoldova řádu
Commons	Johann Larisch-Moennich
čestný rytíř Maltézského řádu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan hrabě Larisch-Mönnich (Johann Baptist Graf von Larisch-Mönnich, Freiherr von Ellgoth und Karwin) (30. května 1821, Dolní Životice^[1] – 3. června 1884, zámek Lamport Hall, Northamptonshire, Anglie) byl český šlechtic, rakouský politik, podnikatel, velkostatkář a uhlobaron ve Slezsku. Jako potomek staré šlechtické rodiny byl majitelem velkostatku Karviná a díky rozmachu těžby uhlí ve druhé polovině 19. století se stal jedním z nejbohatších podnikatelů v Rakousku-Uhersku. Angažoval se také ve veřejném životě, byl zemským hejtmanem ve Slezsku (1861–1865), rakouským ministrem financí (1865–1867) a nakonec u císařského dvora zastával hodnost nejvyššího maršálka (1871–1884).

Životopis

Pocházel ze šlechtického rodu Larischů, respektive Larisch-Mönnichů, byl nejstarším synem hraběte Jindřicha I. Larisch-Mönnicha (1793–1859) a jeho manželky Henrietty, rozené Haugvicové (1799–1884). Narodil se na zámku v Dolních Životicích, pokřtěn byl jako Jan Křtitel Jindřich Karel Maria Felix.^[2] Dětství strávil na zámku Fryštát v Karviné. Po maturitě na gymnáziu pokračoval ve studiu práv na univerzitě ve Vídni, která ale nedokončil. V roce 1842 vstoupil do státních služeb, nejprve působil u hornorakouské zemské vlády v Linci, kde byl od roku 1844 nadpočetným krajským komisařem, v roce 1847 byl přeložen do Salcburku, kde pak setrval do roku 1849.

Veřejná činnost

V roce 1859 zdědil po otci stěžejní část rodového majetku, který ale nepřevzal hned, protože odjel do Anglie, aby studoval praktické fungování průmyslových podniků a zemědělské produkce. Po zřízení dvoukomorového parlamentního systému v Rakouském císařství byl jako majitel fideikomisu jmenován dědičným členem Panské sněmovny.^[3] Aktivně se zapojil do parlamentních debat a v roce 1861 byl zároveň zvolen poslancem Slezského zemského sněmu, byl jmenován také c. k. komořím. Ještě v roce 1861 se stal zemským hejtmanem ve Slezsku a v této funkci setrval do roku 1865^[4], mezitím získal v roce 1863 titul c. k. tajného rady.^[5] Poté byl povolán do Vídně a od 27. července 1865 do ledna 1867 byl ministrem financí ve vládě Richarda Belcrediho. Ze své funkce odešel v lednu 1867 na vlastní žádost ještě před tím, než vláda 7. února 1867 skončila.^[6] V roce 1867 rezignoval také na poslanecký mandát ve Slezském zemském sněmu a několik následujích let se věnoval především správě rodového majetku. V roce 1868 navštívil Itálii a spolu se synem obdržel audienci u papeže Pia IX. Nakonec byl znovu povolán do Vídně a v roce 1871 byl jmenován do funkce nejvyššího maršálka císařského dvora, kterou zastával až do smrti. Ačkoliv trpěl četnými zdravotními problémy, často cestoval po Evropě a pro příležitostné pobyty v Anglii si pronajal zámek Lamport Hall. Zde také během jedné ze svých cest po krátkém pobytu v nemocnici v Londýně náhle zemřel na selhání ledvin.

Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1867), byl též čestným rytířem Maltézského řádu a v roce 1873 získal Řád zlatého rouna.^[7] Jako vysoce postavený dvořan obdržel také řadu vyznamenání od zahraničních panovníků. Byl nositelem belgického Leopoldova řádu, řeckého Řádu Spasitele, perského Řádu slunce a lva, Vévodského sasko-ernestinského domácího řádua papežského Řádu Pia IX..^[8]

Majetkové a rodinné poměry

(c) Peter Haas, CC BY-SA 3.0

Po otci zdědil v roce 1859 převážnou část rodového majetku, který zahrnoval především velkostatek Karviná s rozlohou přes 8 000 hektarů půdy^[9], dále pak statek Bluszczów v dnešním Polsku. Hlavním rodovým sídlem byl v té době zámek Fryštát přestavěný empírově v první polovině 19. století.^[10][11] Součástí dědictví byly také četné průmyslové podniky s dominující těžbou černého uhlí. Pouze o vlastnictví továrny na sodu v Petrovicích u Karviné se dělil s mladšími bratry. Uhelné doly byly již natolik důležitou součástí rodinného podnikání, že v roce 1859 byla jejich správa vyčleněna z velkostatku a bylo pro ně zřízeno samostatné centrální ředitelství se sídlem v Karviné. V roce 1860 byla vyhloubena jáma Jan, později byly uvedeny do provozu další doly Jan Karel a Hlubina. Těžba uhlí v Larischových dolech představovala 11% celé produkce Ostravsko-karvinského revíru a tento podíl si rodina udržela do 20. století. V roce 1882 zaměstnávaly Larischovy doly přes 2 500 zaměstnanců. Již v roce 1860 nechal Jan Larisch postavit v Karviné nový pivovar. V Karviné vznikla také koksovna a lihová rafinerie. V roce 1871 se Jan Larisch spojil s bankéřskými rodinami Gutmannů a Rothschildů a vstoupil do společnosti První rakousko-uherská vysokopecní společnost (Österreichisch-Ungarische Hochofen-Gesellschaft), která provozovala Žofínskou huť v Ostravě.^[12]

Vysoké výnosy z průmyslového podnikání umožnily hraběti Larischovi investovat značné částky do nových rodových sídel. V letech 1867–1868 nechal postavit palác ve Vídni v ulici Johannesgasse (architekti August Sicard von Sicardsburg a Eduard van der Nüll). Honosná třípatrová stavba v novorenesančním stylu disponovala řadou přepychově vybavených komnat (od roku 1970 je palác sídlem iráckého velvyslanectví v Rakousku).^[13] V roce 1873 byl postaven nový reprezentativní zámek Solca jihozápadně od Karviné^[14], který byl určen jako sídlo pro rodinu syna Jindřicha.^[15] Zámek byl vážně poškozen za druhé světové války a později zbořen. V návaznosti na majetkový vzestup rostla i společenská prestiž Larischů, což dokládají četné významné návštěvy na jejich sídlech. Známá je například návštěva korunního prince Rudolfa v roce 1877.

Během působení ve státních službách v Linci se seznámil s rodinou velkostatkáře a bankéře Theodora Kasta (1795–1878) a v roce 1849 se oženil s jeho dcerou Františkou (1828–1902), která se později stala c. k. palácovou dámou. Z jejich manželství pocházely tři děti, dědicem majetku se stal starší syn Jindřich (1850–1918), který se již za otcova života zapojil do správy rodového majetku. Mladší syn Rudolf (1856–1858) zemřel v dětství. Nejmladší byla dcera Františka (1862–1887).^[16][17]

Na rodových podnikatelských aktivitách se podíleli také Janovi mladší bratři, kteří byli spoluvlastníky továrny na sodu v Petrovicích u Karviné a pobírali také podíly na zisku z karvinských uhelných dolů. Leo (1824–1872) navíc z otcova majetku převzal velkostatek Dolní Životice a Eugen (1835–1880) zdědil Rychvald.^[18]

Odkazy

Reference

Literatura

• MYŠKA, Milan. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny 20. století. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003. 519 s. ISBN 80-7042-612-8. Kapitola Larischové, s. 260–266. 
• ŠÚTH, Petr: Vzestup a pád impéria (1794–1945). Rod Larisch-Mönnichů v projektové výuce (diplomová práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2020; 102 s. dostupné online
• ŠÚTH, Petr: Stará šlechta v nové době. Život hraběte Heinricha Larisch-Mönnicha (1850–1918) (diplomová práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2018; 75 s. dostupné online

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Larisch-Mönnich na Wikimedia Commons
• Rodokmen rodu Larisch-Mönnichů Archivováno 14. 3. 2017 na Wayback Machine.
• Jan Larisch-Mönnich na stránkách zemského archivu Archivováno 23. 1. 2018 na Wayback Machine.
• Jan Larisch-Mönnich in: Österreichisches Biographisches Lexikon