Jan Libíček

Jan Libíček
Narození28. září 1931
Zlín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí24. května 1974 (ve věku 42 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníKrematorium Strašnice
VzděláníAMU v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Libíček (28. září 1931 Zlín24. května 1974 Praha) byl český filmový a divadelní herec. V divadle i ve filmu ztvárňoval zejména komické role, k nimž jej předurčovala jeho silná postava a baculatá, dobrácká tvář.

Životopis

Narodil 28. září 1931 ve Zlíně jako Jan Rudolf Libíček. Pocházel z rodiny strojního zámečníka a technického úředníka v Baťových závodech. To také ovlivnilo jeho vzdělání. Absolvoval učňovskou školu a vyučil se zámečníkem. Po škole pracoval asi rok v Ostravském strojírenském podniku. Později získal maturitu ve státním dělnickém kurzu pro přípravu na vysokou školu v rámci večerní školy v Praze.

Již během doby učení se u něj projevily herecké sklony. Proto, když dosáhl požadovaného středoškolského vzdělání, přihlásil se na DAMU. Díky vrozenému hereckému talentu zde získal obdiv. Zemřel náhle při natáčení filmu Jak utopit doktora Mráčka ve věku 42 let. Urna s jeho popelem je uložena v kolumbáriu v urnovém háji Krematoria Strašnice.

Divadlo

Divadelní začátky strávil v gottwaldovském (zlínském) divadle. Po dokončení DAMU (1955) působil několik let v Praze (Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, Vesnické divadlo Praha) a v letech 19591963 opět ve Zlíně.

V letech 19631968 byl členem divadelního souboru Divadla Na zábradlí, kam jej speciálně pro hru Král Ubu získal režisér Jan Grossman. Mezi jeho další významné role z této éry patří například postava ředitele Zahajovačské služby ve hře Václava Havla Zahradní slavnost nebo tulák Estragon v Beckettově dramatu Čekání na Godota.

místo kde se nachází urna s Libíčkovým popelem

Od roku 1968 až do své smrti působil v Městských divadlech pražských.[1] V MDP, na scéně Divadla Komedie, ztvárnil například postavu rytíře Falstaffa ze Shakespearovy hry Veselé paničky windsorské (1969) v režii Ivana Weisse.[2]

Divadelní role – výběr

Film

Za svůj život ztvárnil role ve více než 40 filmech, převážně komediálních. Jeho nejvýznamnější filmovou rolí byl fasádník Petrtýl v komedii Světáci z roku 1969.

Poslední Libíčkovou rolí byl vodník Alois ve filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, kterou již ale nestačil dokončit, neboť zemřel v době natáčení. Zkolaboval při natáčení scény, v níž společně s vodníkem Karlem (Vladimír Menšík) číhá na břehu Vltavy na dr. Mráčka. Přímo z natáčení scény byl převezen do nemocnice, kde zemřel na selhání ledvin. Jeho role byla později přeobsazená Zdeňkem Řehořem.

Filmografie – výběr

Televize

Televizní pořady

  • 1965 Dobrá rada pana Bartoše (TV hříčka Zdeňka Jirotky) – role: syn pana Bartoše
  • 1965 Muž, žena, Žoržík a klíč (TV inscenace) – role: zloděj Míša
  • 1968 Pražský Sherlock Holmes (TV komedie – role: policajt Dusbábek
  • 1970 Šest uprchlíků (TV groteska)
  • 1971 Třírohý klobouk (TV komedie) – Lukáš
  • 1971 Silvestrovské kousky Františka Housky (TV komedie) – role: hospodský Josef
  • 1972 O Bumbrlíčkovi (TV pohádka) – hlavní role: Bumbrlíček
  • 1972 Zbojník Ondráš (TV film) – role: zbojník Kubica
  • 1973 Tetička za všechny peníze (TV mikrokomedie) – role: poručík kriminálky Marvan
  • 1974 Muž, který se spustil (TV hudební veselohra) – role: Jeřábek, tatínek Hanky

Televizní seriály

Odkazy

Reference

  1. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8.
  2. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 201, ISBN 80-7243-121-8.

Literatura

  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 290
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 122, 265, 285.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 54–56.
  • Mirek Novák: Z trenýrek do smokingu, Praha, 2003, str. 66–70
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 407. 
  • Josef Petrů. Milý člověk Jan Libíček. Praha : Petrklíč, 2005. 167 s. ISBN 80-7229-122-X.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 272. 
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 16, 29, 32, 105, 132, 147, 177, 191, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 260, 283, 323, 332–3, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“