Jan Lohelius

Jeho knížecí Milost Jan III. Lohelius
12. arcibiskup pražský
Johan Lohelius, arcibiskup pražský (1612–1622)
Církev	římskokatolická
Předchůdce	Karel z Lamberka
Nástupce	Arnošt Vojtěch z Harrachu
Znak
Zasvěcený život
Institut	premonstrátský řád, křižovnický řád
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	opat strahovský (1586–1612) 27. velmistr křižovníků s červenou hvězdou (1612–1622) arcibiskup pražský (1612–1622)
Osobní údaje
Datum narození	1546
Datum úmrtí	2. listopadu 1622
Vyznání	římskokatolické
Povolání	Římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan III. Lohelius OPraem. O.Cr. resp. Jan Lohel (1549, Třebeň – 2. listopadu 1622, Praha) byl římskokatolický duchovní, premonstrát, opat Strahovského kláštera (1582–1612), 12. arcibiskup pražský a 27. velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou (obojí 1612–1622).

Život

Jan Lohel se narodil v západočeské vsi Třebeň synem čeledína. Ve třinácti letech nastoupil jako pacholek do služeb premonstrátského kláštera v Teplé a v roce 1573 vstoupil do tohoto řádu. Po studiích na univerzitě v Praze se vrátil do Teplé, kde se stal v roce kazatelem a subpriorem.^[1]

V roce 1578 odešel do Strahovského kláštera, kde se stal nejdříve převorem a posléze (1582) opatem. Jeho kariéra strmě stoupala, v roce 1587 se stal generálním vikářem premonstrátského řádu pro celou Svatou říši římskou a Polsko. V roce 1602 se stal pražským světícím biskupem. Vzhledem k nemoci pražského arcibiskupa Karla z Lamberka byl též faktickým správcem arcidiecéze a 14. května 1612 jej papež Pavel V. jmenoval arcibiskupem koadjutorem s právem nástupnictví. Po smrti svého předchůdce (18. září téhož roku) se tak skutečně stal 12. arcibiskupem pražským. Jeho nástupcem na postu opata Strahovského kláštera se stal Kašpar z Questenberka (1571 Kolín nad Rýnem – 28. června 1640 Praha).^[2]

Jako arcibiskup pracoval Jan Lohelius na postupném potlačování protestantismu a utrakvismu. V roce 1617 nechal zbořit kostel v Hrobě, který si protestanti postavili bez povolení na pozemku, který patřil cisterciáckému klášteru v Oseku.^[3] Po propuknutí Českého stavovského povstání byl vypovězen z Čech, do Prahy se vrátil až po bitvě na Bílé hoře. V roce 1622 zakázal na území Českomoravské provincie podávat přijímání podobojí.

Závěr života

Arcibiskup Jan Lohelius zemřel 2. listopadu 1622 v Praze a byl pochován v klášterní bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Lohelius na Wikimedia Commons
• Lohelius ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Reference

Literatura

• HOLUBÁŘ, Gotthard. Jan Lohel, arcibiskup Pražský. Blahověst: katolické hlasy pro kněžstvo i lid jazyka českoslovanského. Praha: 24. listopad 1855, díl II, svazek 1, s. 17–22. Dostupné online. 
• ONDRÁČEK, Vilém. Bl. Jan Lohel. Vítězové : měsíčník věnovaný hagiografie a katolické biografie. Olomouc: 1938, roč. V, čís. 6. 
• K. Pichert, Johannes Lohelius, Annalecta Praemonstratensia 3, 1927, s. 125–140, 264–283, 404–422.

Předchůdce: Karel z Lamberka

12. arcibiskup pražský 1612–1622

Nástupce: Arnošt Vojtěch z Harrachu

Předchůdce: Karel z Lamberka

27. velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou 1612–1622

Nástupce: Arnošt Vojtěch z Harrachu