Jan Machoň
| Jan Machoň | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 1971 – 1981 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Česká strana národně sociální |
| Narození | 4. února 1921 Červená Lhota  Československo |
| Úmrtí | 27. dubna 1994 (ve věku 73 let) Praha Česko |
| Choť | Hedvika Machoňová, roz. Pokorná |
| Rodiče | Jan Machoň a Františka roz. Cejpková |
| Děti | Jana a Michaela |
| Profese | politik, knihovník, spisovatel, novinář, redaktor a publicista |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Machoň (4. února 1921 Červená Lhota – 27. dubna 1994 Praha[1][2][3]) byl český a československý spisovatel, literární kritik, novinář, politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění v letech 1971-1981.
Biografie
Jan Machoň se narodil v Červené Lhotě u Třebíče do rodiny drobných rolníků. Roku 1937 dokončil měšťanskou školu v Okříškách. Ve studiu pokračoval na Státním reálném gymnasiu v Třebíči, které zakončil roku 1943 maturitou.[4][5] Za okupace působil v ilegálním kulturním spolku Vysočina, kde roku 1943 uveřejnil básnickou sbírku Úlomky porculánu[3].
Po válce vstoupil do Čs. sociální demokracie. Od roku 1945 do roku 1952 působil jako kulturní redaktor v brněnské redakci Svobodných (Lidových) novin[3][4]. Přispíval do časopisů Dnešek (Přítomnost) a List Sdružení moravských spisovatelů. Po zrušení Lidových novin pracoval v Jihlavě jako metodik krajské knihovny a věnoval se studiu regionální historie. Vrcholem jeho literárního díla jsou historické romány Vyděděnci a Život pro živé odehrávající se v době vlády krále Václava IV. a jeho konfliktů s bratrem uherským králem Zikmundem a bratrancem moravským markrabětem Joštem[3].
Roku 1954 nastoupil jako redaktor v listu Svobodné slovo v Brně[4]. Mezi lety 1970 až 1981 působil jako šéfredaktor Svobodného slova v Praze.[5][6][7] Za normalizace zaměstnal řadu novinářů propuštěných z jiných redakcí[8]. Novinář Jiří Hodač na něj vzpomínal s tím, že „Šéfredaktor Svobodného slova Jan Machoň byl možná kontroverzní, ale nade mnou někdy držel ruku. Dokázal například spolknout, že jsem nepodepsal tzv. antichartu...“[9]
Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 88 – Brno-město-sever, Jihomoravský kraj). Mandát získal i ve volbách roku 1976 (obvod Brno-město-sever). Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1981.[10][11][12]
Literární dílo
- Úlomky porculánu, sbírka básní. 8. svazek ilegální edice Vysočina 1943[5]
- Čtyřhlasý monolog, veršované pásmo pro rozhlas 1948. Náklad zlikvidován
- Město se zvedlo : Malá jihlavská trilogie, tři historické povídky. Kraj. nakl. Havlíčkův Brod 1955
- Vyděděnci (1. díl hist. románu), Kraj. nakl. Havlíčkův Brod 1957 + Blok Brno 1971
- Život pro živé (2. díl hist. románu), Kraj. nakl. Havlíčkův Brod 1959 + Blok Brno 1972
- Jasný všední den, Kraj. nakl. Havlíčkův Brod 1961 + Blok Brno 1976
- Lázeňská ouvertura (novela) Blok Brno 1966
- Život pro živé (částečně přepracované vydání knih Vyděděnci a Život pro živé v jednom svazku). Praha Melantrich 1985
Další práce
- Deset let tvorby Kamila Bednáře : literární studie. Brno 1948
- Otevřená dlaň - F.V. Kříž. Studie o autorovi. Brno 1949
- Nalezená minulost, minulost Moravy ve světle archeologie. Kraj. nakl. Brno 1951
- Hrad nad městem, brožura o brněnském hradu Špilberk, Kraj. nakl. Brno 1956
- Sto let práce a bojů novovčelnických textiláků, uspořádal podle rukopisu Prof. J. Muka, 1960
Odkazy
Reference
- ↑ Jan Machoň [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-12]. Dostupné online.
- ↑ Machoň Jan [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2012-04-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d ZEJDA, Radovan; A KOL. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč: Akcent spol. s r.o., 2000. 232 s. ISBN 80-7268-104-4. S. 108–111.
- ↑ a b c KOL. AUTORŮ. Gymnasium básníků : čítanka třebíčského gymnázia. Třebíč: Arca JiMfa, 1991.
- ↑ a b c Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 22.
- ↑ Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Prosinec 1971, roč. 52., čís. 284, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Translations on Eastern Europe, 1976 [online]. dtic.mil [cit. 2012-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-08. (anglicky)
- ↑ SEDLÁČEK, Karel; NEVOLE, Milan. Balkón: fenomén listopadu 1989. 1. vyd. [s.l.]: EVA - Milan Nevole, 2010. 31 s. ISBN 978-80-904313-1-7.
- ↑ "Česká televize není veřejnoprávní televizí", Rozhovor s Jiřím Hodačem [online]. virtually.cz [cit. 2015-03-02]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-12]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-12]. Dostupné online.
- ↑ Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 93/1971 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-04-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Machoň
- Jan Machoň v parlamentu
- Zapomenutý šéfredaktor Svobodného slova Jan Machoň Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o životě, citace z článků a knih, vzpomínky kolegů.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“