Jan Marius Tomeš

Doc. PhDr. Jan Marius Tomeš
Narození	20. září 1913 Olomouc Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	11. srpna 2010 (ve věku 96 let) Praha Česko Česko
Národnost	česká
Vzdělání	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	básník, esejista, historik umění
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jan Marius Tomeš (20. září 1913, Olomouc – 11. srpna 2010, Praha) byl básník, esejista, historik umění, výtvarný teoretik, překladatel. Patřil do meziválečné generace básníků, která vstoupila do literatury na přelomu 30. a 40. let 20. století. Mezi jeho nejbližší přátele patřili i jeho současníci Jiří Orten, Ivan Blatný, Josef Kainar, Kamil Bednář a další.

Život a dílo

Narodil se v Olomouci, ale dětství prožil ve městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. Jeho otec byl notář a Jan Marius část mládí pobýval také v Brně, kde měl možnost vídat básníka Jiřího Mahena a seznámit se s poezií André Bretona; také se s velkým nadšením věnoval aviatice. Přispíval často do novin a časopisů té doby, z nichž některé vycházejí dodnes: Práce, Rovnost, Literární noviny, Výtvarná práce, Výtvarné umění, Studentský časopis a další. Svoji první básnickou sbírku Klubko Ariadnino, 1942 publikoval za okupace. Po válce vyšly ještě dvě sbírky veršů Za..., 1946 a Ruby, 1947. Jeho abstraktní lyrika však nenašla odezvu u představitelů poválečného politicko-kulturního zaměření našeho státu a nemohla být publikována.

V roce 1949 se oženil a po boku své ženy Heleny prožil celý život. Neměli žádné děti. Blízkým přítelem rodiny byl básník František Halas, který je pravidelně navštěvoval v Praze i v při letních pobytech v Kunštátě a byl inspirátorem díla J. M. Tomeše jako básníka i esejisty.

Po válce vystudoval autor obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1951 do r. 1958 pracoval jako vedoucí oddělení moderního umění v Národní galerii v Praze. V roce 1952 získal titul PhDr. Od roku 1959 až do vynuceného odchodu na počátku normalizace v roce 1971 přednášel dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Byl autorem řady literárně a umělecko-historických studií, 13 zasvěcených monografií českých a 4 monografií zahraničních umělců, mnoha doprovodných textů v katalozích různých výstav a také knižních doslovů. Jeho výtvarně-teoretické komentáře k českému a světovému umění byly otištěny v domácích i zahraničních odborných časopisech. Byl také překladatelem, především, francouzské poezie a autorem řady esejů o literatuře a výtvarném umění, které vyšly souborně pod názvem Slovo a tvar, 2003. Zemřel v Praze v roce 2010 ve věku 96 let.

Ocenění

• V roce 1999 se Jan M. Tomeš stal čestným občanem Kunštátu^[1]

Spisy

Poezie

• Klubko Ariadnino, 1942,
• Za..., 1946,
• Ruby, 1947,
• Staré zahrady 1996,
• Z dálky času, 1997.

Monografie

(publikované pod jménem Jan Tomeš)

• Jan Lauda, 1952,
• Alois Bubák, 1956,
• Jan Slavíček, 1957,
• Bohumír Dvorský, 1958,
• Josef Brož, 1960,
• Pierre Auguste Renoir, 1960,
• Jaroslav Grus, 1963,
• Paul Gauguin, 1963,
• Antonín Slavíček, 1966,
• Pier Luigi Nervi, 1967,
• Oskar Kokoschka, anglicky 1967, česky 1988,
• Antonín Slavíček, 1973,
• František Tichý. Malířské dílo, 1976,
• Antonín Chittussi, 1980,
• Sochař Josef Wagner, 1985,
• Jindřich Prucha 1987,
• Jan Souček 1991.

Překlady

• Gérard de Nerval: Chiméry, 1966,
• Charles Baudlaire: Hořké propasti (výbor z Květů zla), 1966,
• Antologie surrealismu: Magnetická pole 1967,
• Edgar Degas: Osm sonetů 1972,
• Stéphane Mallarmé: Souhlas noci - část, 1977, 2002, 2 sv. vč. Mallarméovské studie: Lampa v Touronu,
• Suzanne Renaud: Tušený úsvit, 1982,
• Suzanne Renaud: K podzimu, (Vers l'automne), 1992,
• Gérard de Nerval: Chiméry a Aurélie, 2003,
• Charles Baudlaire: Z květů zla (Des Fleurs du Mal), 2009.

Výbor z esejů

• Slovo a tvar, 2003.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Marius Tomeš
• Jan Marius Tomeš ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Miloš Doležal. Ticho torza v bílé tóze. Souvislosti. 2011, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0862-6928.