Jan Masaryk

Jan Masaryk
5. ministr zahraničí Československa
Ve funkci: 21. červenec 1940 – 10. březen 1948
Jmenující	Edvard Beneš
Předchůdce	František Chvalkovský
Nástupce	Vladimír Clementis
1. chargé d’affaires Československa ve Washingtonu
Ve funkci: 1919 – 1920
3. československý vyslanec ve Spojeném království
Ve funkci: 1925 – 1938
Předchůdce	Vojtěch Mastný
Nástupce	Max Lobkowicz
14. ministr národní obrany Československa
Ve funkci: 1944 – 1945
Předchůdce	Sergěj Ingr
Nástupce	Ludvík Svoboda
Stranická příslušnost
Členství	nestraník
Narození	14. září 1886 Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. března 1948 (ve věku 61 let) Praha-Hradčany Československo Československo
Příčina úmrtí	defenestrace
Místo pohřbení	hřbitov v Lánech
Národnost	Češi
Choť	Frances Craneová Leatherbeeová (1925–1931)
Rodiče	Tomáš Garrigue Masaryk a Charlotta Garrigue Masaryková
Příbuzní	T. G. Masaryk (otec) Charlotta Garrigue-Masaryková (matka) Alice Masaryková (sestra) Herbert Masaryk (bratr) Eleanor Masaryková (sestra) Olga Masaryková (sestra) Anna Masaryková (neteř) Herberta Masaryková (neteř)
Alma mater	Bates College
Ocenění	Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1948) Čestné občanství města Brna (1948) Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třída, in memoriam (1991) Velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska Čestné občanství města Kopřivnice
Commons	Jan Masaryk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Masaryk (také Jan Garrigue Masaryk, 14. září 1886 Královské Vinohrady^[1][2] – 10. března 1948 Praha-Hradčany) byl československý diplomat a politik, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.

Byl mimo jiné vyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě, v první („košické“) i druhé vládě Zdeňka Fierlingera a v první vládě Klementa Gottwalda. V období 1944–1945 zastával i posty ministra národní obrany a ministra financí.^[3]

V Únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry. Několik dní poté za nevyjasněných okolností zemřel.

Narodil se 14. září 1886 ve Vlčkově vile „Osvěta“ nad Nuselským údolím na Královských Vinohradech. Na obecné škole měl dobrý prospěch, ale na malostranském reálném gymnáziu (v dnešní Hellichově ulici) se výrazně zhoršil. Školní výsledky zůstaly špatné i po přechodu na Akademické gymnázium. V roce 1906 se nedostavil k maturitě a odcestoval do USA. Zde jej podporovaly matčiny sestry a filantrop Charles R. Crane, přítel T. G. Masaryka a zastánce československé samostatnosti. Jan nejprve žil v New Yorku a přivydělával si jako poslíček a jinými špatně placenými pracemi. Od roku 1907 pracoval ve Craneově slévárně v Bridgeportu ve státě Connecticut.^[4] Jeho pracovní morálka však byla špatná.^[5] Po večerech hrával na klavír. Mezi říjnem 1912 a 1913 pobýval ve zvláštní škole ve Vinelandu ve státě New Jersey, kde mu byla diagnostikována hebefrenie (mírnější forma schizofrenie). V roce 1913 se vrátil do Čech. V letech 1915–1918 sloužil u 8. vozatajského praporu u 34. pěší divize rakousko-uherské armády v Haliči a v Uhrách a později v Itálii. Choval se jako disciplinovaný voják, staral se o koně a podle svých slov ani jednou nevystřelil. Válku skončil v hodnosti poručíka a obdržel stříbrnou medaili za statečnost 2. třídy.^[6]

Po vzniku Československa byl po nějakou dobu „čímsi mezi ceremoniářem a otcovým prostředníkem“.^[7] 1. března 1919 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí.^[8] Od roku 1919 do října 1920 působil jako chargé d’affaires ve Washingtonu. Snadno navazoval společenské styky, měl talent na jazyky a osvědčil se jako vynikající řečník. V letech 1920–1925 měl funkci osobního tajemníka Edvarda Beneše, tehdy ministra zahraničních věcí ČSR.^[9] Současně byl od prosince 1921 přidělen jako legační rada na vyslanectví v Londýně.^[10]

V roce 1925 se stal čs. vyslancem v Londýně. Neměl snadný úkol, Britové tehdy ČSR považovali za umělý a nestabilní stát. Masaryk měl charisma a byl schopný řečník a zábavný společník, ovšem tyto vlastnosti mu málo prospěly, pokud si měl získat přístup do vysokých konzervativních kruhů. V roce 1938 za mnichovské krize pak musel tyto nedostatky pracně dohánět.^[11] 25. září 1938 předal Masaryk Chamberlainovi oficiální nótu, učiněnou sice jménem čs. vlády, ale koncipovanou na základě instrukcí prezidenta Beneše. Touto nótou se pokoušel ještě na poslední chvíli, ovšem bezúspěšně, zvrátit britskou politiku appeasementu.^[12]

Po mnichovské dohodě Masaryk na funkci vyslance rezignoval – formálně požádal ministerstvo o svolení k odchodu do výslužby a od 1. ledna 1939 nastoupil dovolenou; 30. prosince 1938 odplul do USA.^[13] Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se přesunul do Londýna.^[14] V roce 1940 se stal ministrem zahraničí londýnské exilové vlády.

Pokračoval ve veřejných vystoupeních a přednáškách v Anglii a USA o nutnosti systému kolektivní bezpečnosti, nebezpečí nacismu a mezinárodního postavení Československa za války a po ní. Jako i další prominentní exulanti spolupracoval s českým vysíláním BBC „Volá Londýn“ a svými relacemi si získal velkou popularitu. Masaryk byl zastáncem vysídlení Němců z Československa. Navštěvoval naše letce na letištích v jejich boji o Anglii.

Ve Velké Británii měl k dispozici londýnský apartement na 58 Westminster Gardens, ale často pobýval i v Buckinghamshire ve Wingrave, v rezidenci členů a zaměstnanců Benešovy vlády, nebo u Benešů v jejich rezidenci v Aston Abbotts.

V roce 1945, 26. června, v San Francisku za ČSR podepsal Chartu Spojených národů.^[15] V roce 1946 vedl jako ministr československou delegaci na Pařížské mírové konferenci, konané od července do října. V srpnu 1946 se stal prvním předsedou tehdy právě v Lucemburku založené Světové federace sdružení pro Spojené národy (World Federation of United Nations Associations, WFUNA).^[16] Za války i po ní se s velkým nasazením zasazoval o zlepšení podmínek Židů.^[17]

Po válce se Masaryk smířil s orientací Československa na Sovětský svaz. Nová orientace na Východ byla způsobena zklamáním ze „zrady“ západních spojenců v Mnichově i špatnou zkušeností s německým sousedem a stále živými vzpomínkami na německou okupaci.^[18] 21. března 1945 v Moskvě v rozhovoru s Klementem Gottwaldem vyjádřil loajalitu a ochotu přizpůsobit zahraniční politiku politice SSSR.^[19] 30. července 1945 se Masaryk vrátil z exilu do Prahy.^[20] Ministrem zahraničí zůstal i ve třech poválečných vládách Národní fronty (ve druhé Fierlingerově a v první a druhé Gottwaldově).

Po nějakou dobu doufal v úlohu ČSR coby „mostu mezi Východem a Západem“ a v demokratizaci SSSR. Byl ovšem zklamán nekompromisními sovětskými požadavky projevenými především v červenci 1947 Stalinovým nesouhlasem s účastí Československa na Marshallově plánu. Tehdy měl Masaryk po návratu z Moskvy v červenci 1947 spontánně pronést k Ivanu Herbenovi větu: „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek.“ Zmiňuje to aspoň Ladislav Karel Feierabend ve svých pamětech.^[21] Ministr spravedlnosti Prokop Drtina výrok nepotvrdil a vyjádřil se k němu: „Jestli to tak skutečně chápal, pak měl dle mého mínění z toho vyvodit důsledky“.^[22] Jisté je jen, že Masaryk ze svého úřadu neodstoupil. Snažil se být loajální k Benešovi i ke Gottwaldovi, ale postupně se dostával do neřešitelné situace.

Masaryk byl jedním ze tří ministrů, kterým byly komunisty v září 1947 poštou zaslány krabičky s výbušninou (tzv. Krčmaňská aféra). Tím, že v únoru 1948 nepodal demisi, de facto pomohl legalizovat vládu komunistů. V kabinetu bylo 26 členů, k demisi bylo třeba 13 hlasů, jeden hlas chyběl - Masarykův.^[23]

Dne 5. ledna 1925 se Jan Masaryk oženil s Frances Craneovou (celým jménem Frances Anita Crane Leatherbee, 1887–1954), dcerou podnikatele Charlese R. Cranea (1858–1939) a sestrou Richarda Cranea (12. 8. 1882 – 3. 10. 1938), amerického velvyslance v Praze. Frances měla z prvního manželství tři děti (Charles Leatherbee, Robert Leatherbee Jr. a Richard Crane Leatherbee). Bezdětné manželství s Masarykem ovšem skončilo během pěti let, v roce 1931 se rozvedli. Masaryk se dlouho stýkal s americkou spisovatelkou a hudební kritičkou Marcií Davenportovou (9. 6. 1903 – 16. 1. 1996) a slíbil jí, že pokud odejde do exilu, ožení se s ní.^[24]

Při únorové krizi Masaryk odmítl rezignovat spolu s ostatními nekomunistickými členy Gottwaldovy vlády. Dne 7. března 1948 se Jan Masaryk zúčastnil velké přehlídky Sokolů na Staroměstském náměstí a týž den k večeru jel na hrob svého otce do Lán. Dne 8. března byl na vzpomínkovém večeru Národního divadla a 9. března byl přítomen při audienci nového polského velvyslance v Benešově vile v Sezimově Ústí.^[25]

Nad ránem 10. března 1948 byl Masaryk nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci. Jeho smrt je dodnes záhadou. Existují celkem tři hypotézy: podle jedné šlo o vraždu (Masaryk byl z okna vyhozen), podle druhé o sebevraždu (Masaryk z okna sám vyskočil) a podle třetí verze o nehodu, když se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu a z této římsy spadl.

Po roce 1989 vzniklo několik filmů, které se zabývaly obdobím 1938–1948, které bylo klíčové jak pro stát, který Jan Masaryk zastupoval, tak pro Jana Masaryka samotného.

Interpreti:

• Jiří Bábek – České století (Robert Sedláček, 2013)
• Karel Roden – Masaryk (Julius Ševčík, 2016)
• Robert Jašków – Milada (David Mrnka, 2017)
• Roman Luknár – Toman (Ondřej Trojan, 2018)

Pamětní stříbrnou medaili Jana Masaryka uděluje velvyslanec nebo generální konzul České republiky, v zastoupení ministerstva zahraničních věcí, osobnostem z řad zahraničních Čechů i zahraničních příslušníků za šíření dobré pověsti České republiky ve světě.^[26][27]

• Úsměvy Jana Masaryka. Praha: Melantrich, 1969. 
• Jan Masaryk – úvahy o jeho smrti. Příprava vydání Kremličková Ladislava. Praha: ÚDV, 2005. (Svědectví). Dostupné online. ISBN 80-86621-10-3. 1. vydání, neprodejné. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 442–443. 
• BASS, Ludvík. Akta Masaryk. Praha: GEMINI 99, 2002. 220 s. ISBN 80-902757-3-7. 
• BOHÁČ, Lubomír, Jan Masaryk a podceněné vyšetřování. In: Listy 2/2004. Dostupné online Archivováno 6. 3. 2019 na Wayback Machine.
• DAVENPORTOVÁ, Marcia. Jan Masaryk – Poslední portrét. Praha: Panorama, 1991. ISBN 80-7038-251-1. Překlad části anglického originálu Too Strong for Fantasy, New York, 1967. 
• FISCHL, Viktor. Hovory s Janem Masarykem. Praha: Mladá fronta, 1991. ISBN 80-204-0222-5. 
• HAVEL, Jan. Smrt Jana Masaryka očima kriminalisty. Vizovice: Lípa, 1998. Dostupné online. ISBN 80-86093-12-3. 
• KETTNER, Petr; JEDLIČKA, I. M. Proč zemřel Jan Masaryk?. Praha: Horizont, 1990. ISBN 80-7012-035-5. 
• KOSATÍK, Pavel; KOLÁŘ, Michal. Jan Masaryk – Pravdivý příběh. Praha: Mladá fronta, 1998. ISBN 80-204-0736-7. Kniha se soustřeďuje na život Jana Masaryka, ne na okolnosti jeho smrti. 
• LOCKHART, Robert H. B. Jan Masaryk – Osobní vzpomínky. Překlad Petr Honzík. Krnov: Vladimír Kořínek, 2003. ISBN 80-903184-2-8. 
• MASARYK, Jan. Volá Londýn. Praha: Práce, 1948. Dostupné online. 
• MASARYK, Jan. Ani opona, ani most. Praha: Vladimír Žikeš, 1947. Dostupné online. 
• STERLINGOVÁ, Claire. Případ Masaryk. Praha: Agentura LepreZ, 1991. 318 s. ISBN 80-900821-0-6. 1. české vydání CCC Books, Mnichov 1972. Překlad anglického originálu The Masaryk Case, Harper & Row, 1969. 
• SUM, Antonín. Otec a syn – Tomáš Garrigue a Jan Masarykové ve vzpomínkách přátel a pamětníků. Praha: Pragma, 2000. ISBN 80-7205-812-6. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 345–346. 
• VANĚK, Vladimír. Jan Masaryk. Praha: Torst, 1994. ISBN 80-85639-30-0. 
• PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie. Karviná: Paris, 2019. ISBN 978-80-87173-47-3. 
• Audiokniha Jan Masaryk, načetl Jan Šťastný, vydala Audiotéka, 2017
• JANDEČKOVÁ, Václava. Svědectví o smrti Jana Masaryka. Nová odhalení odkrývají pochybná "fakta" a odsouvají staré "pravdy". Praha: Academia 2021. ISBN 978-80-200-3183-9.

• 1943 Švejk bourá Německo (Schweik's New Adventures), úvodní slovo Jan Masaryk online na youtube
• 1968 Mnichov 1938 (dokument ČSSR), svědectví Jana Masaryka a Prokopa Drtiny online na youtube
• 1998 Jan Masaryk (televizní dokumentární/životopisný film), režie Jaroslav Brabec, csfd
• 2016 Masaryk (hraný film), režie Julius Ševčík, csfd

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Masaryk na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Masaryk
• Osoba Jan Masaryk ve Wikicitátech
• Autor Jan Masaryk ve Wikizdrojích
• Digitalizovaná díla Jana Masaryka v Národní digitální knihovně.
• Krok do prázdna Jana Masaryka, dokumentární pořad ČT, (dostupné online), 29. 2. 2012
• Jan Masaryk na stránkách MZV ČR
• Heslo „Masaryk“ Archivováno 30. 8. 2007 na Wayback Machine. v databázi encyklopedie Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri, Praha 1998
• Výpověď znalce: Masaryka zavraždili, 10. 3. 2005, MF Dnes (zpráva o výpovědi psychiatra Cyrila Höschla pro ÚDV a agentky NKVD Jelizavety Paršinové)
• Jan Masaryk se proti vůli KSČ stal obětí ruských agentů, míní historik Pernes
• Přítelkyně Jana Masaryka Archivováno 10. 1. 2016 na Wayback Machine. pořad Českého rozhlasu Plus věnovaný Marcii Davenportové, obsahuje množství podrobných informací o životě Jana Masaryka v posledních dnech.