Jan Maxmilián Dobrzenský

Jan Maxmilián Dobrzenský z Dobrzenic
Původní erb rodu
Původní erb rodu
Narození19. června 1911
Chotěboř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. února 1996 (ve věku 84 let)
Havlíčkův Brod
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníRodinný hřbitov Dobrzenských
Povoláníregionální spisovatel
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť(1945) Leopoldina Lobkowiczová (1926–2021)
Děti1. Jan Josef IV. (* 1946)
2. Zdislava (* 1947)
3. Helena (* 1948)
4. Markéta (* 1952)
5. Karel Kunata (1955–1980)
RodičeJan Josef III. Dobrzenský z Dobrzenic (1870–1947) a Rosa z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1879–1967)
RodDobřenští z Dobřenic
PříbuzníAnna Dobřenská z Dobřenic[1], Jan Dobřenský z Dobřenic[1], Leopoldina Dobřenská z Dobřenic[1] a Žofie Dobřenská z Dobřenic[1] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Maxmilián Dobrzenský z Dobrzenic, celým jménem Jan Nepomuk Maxmilian Ladislav Vojtěch hrabě Dobrzenský z Dobrzenic,[2] zjednodušeným pravopisem Dobřenský z Dobřenic (19. června 1911 Chotěboř[3] – 7. února 1996 Havlíčkův Brod)[4] byl český šlechtic z rodu Dobřenských z Dobřenic.

Původ a život

Zámek Chotěboř

Pocházel ze staré české rodiny Dobřenských z Dobřenic, která v roce 1744 získala titul svobodných pánů (baronů) a v roce 1906 byla povýšena do hraběcího stavu. Narodil se v roce 1911 jako syn císařsko-královského komořího a poslance Českého zemského sněmu Jana Josefa Dobrzenského z Dobrzenic (29. 4. 1870 Chotěboř – 13. 4. 1947 Chotěboř) a jeho manželky Rosy z Trauttmansdorff-Weinsbergu (17. 5. 1879 Gleichenberg – 2. 9. 1967 Gleichenberg).[4]

Spolu s bratry Františkem (1913–1992) a Karel Schwarzenbergem (1911–1986) a Janem Thurn-Taxisem nastoupil k Osmému pluku dragounů v Pardubicích, společně absolvovali kurz Velké pardubické.[5] Byl sportovně založený, hrál fotbal i lední hokej, byl oceňovaným armádním jezdcem na koni.[5]

V době mnichovské krize v roce 1938 byl připraven bránit hranice Československa.[6] V září 1939 podepsal Národnostní prohlášení české šlechty. Na konci druhé světové války se zúčastnil bojů o muniční sklad a odzbrojoval vojáky wehrmachtu.[6]

V roce 1947 převzal po smrti otce správu majetku. O rok později mu byl majetek zabaven. Po zabavení majetku se s rodinou pokusil opustit republiku letadlem na lince z Ostravy do Prahy. Tento pokus se nezdařil.[7] Další pokus uskutečnili v červenci při všesokolském sletu, kdy se přes Prahu přesunuli na Šumavu. Zde je převezli dva dřevorubci autem asi 2 km k hranicím s Německem. Po přechodu hranic se hlásili v Řezně v Goethe Schule.[8] Po několika týdnech se přesunuli do Frankfurtu a zde získali doklady pro další cestu. Po obdržení dokladů odcestovali do Francie.[9] Zde bydleli 3 roky a v této době pracoval Jan Dobrzenský v chemické laboratoři cukrovaru, pak ve sklárně a později jako míchač barev v továrně na nátěrové hmoty.[10] Manželka Leopoldina pracovala v notářství.[10]

V roce 1951 odcestovali lodí, kterou vypravila mezinárodní humanitární organizace pro uprchlíky, do Kanady.[10] Zde pracoval jako zemědělský dělník, prodavač travních semen a zemědělských strojů.[10] Při cestování po Kanadě sesbíral ve spolupráci s farářem z Chotěboře a panem Medunou podklady o rodu Dobrzenských. Další podklady o rodu získal od Státního ústředního archivu. V roce 1980 mu vyšlo první, samizdatové vydání jeho rodopisné knihy Z Dobřenic je cesta dlouhá.[11] Po absolvování počítačového kurzu pracoval jako programátor. V průběhu let koupili s manželkou farmu v Haliburton Highlands severně od Toronta, kde žili asi 10 let. Jan Maxmilián zde pracoval v lese a prodával dřevo.[12] V roce 1980 tragicky zahynul nejmladší syn Karel Kunata. Po roce 1989 se Dobrzenští vrátili zpět do Čech, nejprve po návratu bydleli v Chotěboři v podnájmu. Po schválení restitučního zákona si zařídili z bývalé zámecké kuchyně v přízemí byt. V roce 1992 jim byl zámek v Chotěboři i s přilehlými pozemky navrácen.

Poslední rozloučení se konalo v kostele v Chotěboři, pochován byl na tamějším rodinném hřbitově.[5]

Rodina

Po válce se 22. srpna 1945 v Dolních Beřkovicích oženil s Leopoldinou Lobkowiczovou (princeznou z Lobkowicz) (14. listopadu 1926 Dolní Beřkovice – 18. března 2021 Haliburton, Kanada),[13] dcerou Leopolda z Lobkowicz a Františky Montenuovo.[4] Ženil se v armádní uniformě.[6] Manželka v Kanadě napsala knihu Fragmenty snu, která popisuje osudy skotských, irských a anglických kolonizátorů v Peterbourough County, a ještě jednu o katolických italských přistěhovalcích v kanadském protestantském prostředí.[14] Jako důchodkyně vedla letní kurzy pro důchodce.[15] Byla čestnou a devoční dámou suverenního Řádu maltézských rytířů.[13] Narodilo se jim pět dětí:

  • 1. Jan Josef IV. (* 14. 6. 1946 Praha), velkopřevor Českého velkopřevorství řádu sv. Lazara a velmistr Řádu sv. Lazara
    • ⚭ (29. 3. 1974 Paříž) Diana Hoppenot (* 27. 8. 1945 Montfort l'Amaury)
  • 2. Zdislava (* 23. 5. 1947 Praha), analytička počítačových systémů[6]
    • ⚭ (22. 5. 1971 Richmond Hill, Ontario, Kanada, rozvedeni po 1974) Edward James Crombie (* 8. 2. 1946 Brantford, Ontario, Kanada)
  • 3. Helena (* 21. 10. 1948 Eu, Francie), pracovala u mezinárodní společnosti filmových producentů[6]
  • 4. Markéta (* 14. 9. 1952 Toronto, Ontario), socioložka[6]
  • 5. Karel Kunata (4. 6. 1955 Toronto – 27. 7. 1980 Newmarket), zemřel na následky automobilové nehody,[pozn. 1] pohřben v Haliburtonu v Kanadě.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Pětadvacetiletý Karel Kunata se vracel od svých rodičů zpět na univerzitu. Podnapilá šestnáctiletá dívka, která vyjela z vedlejší silnice, narazila za deštivého dne do auta, které řídil Karlův přítel.[14]

Reference

  1. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Dobrzenských 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-12-20 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Chotěboři (1891-1913) , sign. 5979, ukn 3511, str. 511. Dostupné online.
  4. ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 115. 
  5. ↑ a b c Návraty české šlechty, s. 419
  6. ↑ a b c d e f Návraty české šlechty, s. 420
  7. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 400. Dále jen Návraty české šlechty. 
  8. ↑ Návraty české šlechty, s. 402
  9. ↑ Návraty české šlechty, s. 403
  10. ↑ a b c d Návraty české šlechty, s. 404
  11. ↑ Návraty české šlechty, s. 405
  12. ↑ Návraty české šlechty, s. 412
  13. ↑ a b Zemřela hraběnka Leopoldina Dobrzenská. Z Československa utekla v bedně [online]. Echo24.cz, 2021-03-27 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 413
  15. ↑ Návraty české šlechty, s. 414

Literatura

  • DOBRZENSKÝ, Jan Maxmilián. Z Dobřenic je cesta dlouhá. 3. vyd. Havlíčkův Brod: Hejkal, 1996. 61 s. ISBN 80-901646-8-4. 
  • VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. Kapitola 17. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zámek Chotěboř 20.jpg
Autor: Pohled 111, Licence: CC BY-SA 4.0
Autor fotografie Jiří Zelenka. Zámek Chotěboř.Raně barokní zámek italského typu dal postavit hrabě Vilém Leopold Kinský na počátku 18. století na místě gotické tvrze. Ulice Rigerova 1.Město Chotěboř. Okr. Havlíčkův Brod. Kraj Vysočina. Czech Republik.
Horona hr.png
Autor: Tomasz Steifer, Gdansk, Licence: CC BY 2.5
Counts Crown