Jan Maxmilián z Lambergu

Jan Maxmilián z Lambergu
Rodné jméno	Johann Maximilian Nepomuk Reichsgraf von Lamberg-Steyr
Narození	23. listopadu 1608 nebo 28. listopadu 1608 Brno
Úmrtí	15. prosince 1682 (ve věku 74 let) nebo 12. prosince 1682 (ve věku 74 let) Vídeň
Místo pohřbení	kostel sv. Augustina, Vídeň
Povolání	diplomat
Zaměstnavatel	Spolková vláda Rakouska
Choť	Jitka Rebeka Bruntálská z Vrbna (1612-1690)
Děti	Jan Filip z Lamberka Kašpar Bedřich z Lambergu Johana Terezie z Lambergu[1] František Josef z Lambergu Marie Izabela z Lambergu
Rodiče	Jiří Zikmund z Lamberka[1] a Johana Scaligerová[1]
Příbuzní	Maxmilián z Ditrichštejna (sourozenec) Karel z Lamberka
Funkce	rakouský spolkový ministr tajný rada
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Maxmilián z Lambergu (německy Johann Maximilian Nepomuk Reichsgraf von Lamberg-Steyr, 23./28. listopadu 1608, Brno – 12./15. prosince 1682, Vídeň) byl rakouský šlechtic, diplomat a dvořan. Ve službách Habsburků vynikl v mírových jednáních v závěru třicetileté války, později ve vysokých úřadech patřil k vlivným osobnostem císařského dvora. Kromě zisku hraběcího titulu (1641) rozšířil rodový majetek v různých částech monarchie, mimo jiné koupil Kunštát na Moravě.

Pocházel ze starobylého rodu Lambergů připomínaného od 14. století, mimo jiné byl synovcem pražského arcibiskupa Karla z Lamberka. Otec Jana Maxmiliána Jiří Zikmund (1565–1632) byl nejvyšším hofmistrem císařovny Anny a ze tří manželství měl celkem čtrnáct dětí. Jeho třetí manželkou a matkou Jana Maxmiliána byla Giovanna della Scala (Johanna von der Leiter, 1574–1649), vdova po Zikmundovi z Ditrichštejna. Toto blízké spojení s předním šlechtickým rodem pomohlo Lambergům v 17. století k budování prestižního postavení u dvora.

Mládí a vestfálský mír

Jan Maxmilián Nepomuk říšský hrabě z Lamberka se narodil v Brně, což souvisí s tím, že otec tehdy ve službách Rudolfa II. blízce spolupracoval s olomouckým biskupem Františkem Ditrichštejnem. Studoval práva ve Vídni a podnikl kavalírskou cestu po Evropě, navštívil Itálii, Francii a Španělsko, během studií a cest si osvojil znalost několika jazyků. Po návratu do Vídně byl jmenován císařským komořím, jako voják se pak zúčastnil několika bitev třicetileté války. Již jako říšský dvorský rada se v roce 1636 zúčastnil korunovace Ferdinanda III. římským králem a při té příležitosti byl spolu s mladším bratrem Janem Vilémem (1610-1647) povýšen do hraběcího stavu, diplom na titul říšských hrabat byl však vydán až v roce 1641.

Již od třicátých let jako člen říšské dvorské rady se Lamberg věnoval zahraniční politice, od roku 1644 byl jedním z císařských vyslanců v Osnabrücku, kde byla zahájena mírová jednání o ukončení třicetileté války. Zatímco Švédsko se tehdy snažilo zvrátit výsledek války vpádem na Moravu a později do Prahy, Lamberg absolvoval řadu náročných jednání se švédským kancléřem Axelem Oxenstiernou. Lamberg byl spoluautorem a signatářem závěrečné mírové smlouvy označované jako vestfálský mír.

Kariéra u dvora

Po návratu do Vídně se stal nejvyšším komorníkem arcivévody Leopolda, několik let pak hájil zájmy rakouských Habsburků jako vyslanec v Madridu (1653–1660), kde měl jako oblíbenec císařského dvora k dispozici nadstandardní finanční prostředky na reprezentaci. V letech 1661–1675 byl nejvyšším komorníkem císaře Leopolda I. a po nuceném odchodu knížete Václava Eusebia Lobkovice završil svou kariéru jako císařský nejvyšší hofmistr a člen tajné státní konference (1675–1682).

V roce 1662 získal pro svůj rod dědičný post nejvyššího štolby v Kraňsku, podobně v roce 1675^[zdroj?] obdržel dědičný úřad nejvyššího komorníka v Horních Rakousích. V roce 1655 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna, udělení tohoto prestižního ocenění bylo dozvukem jeho účasti na ukončení třicetileté války. V literatuře je popisován jako čestný a vzdělaný šlechtic, který neměl sklon k intrikaření a díky dlouhodobé důvěře císaře Leopolda I. patřil řadu let k významným osobnostem habsburské monarchie druhé poloviny 17. století.

Majetkové poměry a rodina

Po otci zdědil statky v Rakousku, mimo jiné Kitzbühel se zámkem Lebenberg v tyrolských Alpách, po matce převzal panství Amerang v Bavorsku. V roce 1666 získal do dědičného vlastnictví Steyr a zdejší zámek Lamberg byl později jedním z nejhonosnějších sídel v Horních Rakousích. Ze svých statků v rakouských zemích vytvořil v roce 1669 fideikomis. V roce 1678 koupil na Moravě panství Kunštát, které vzápětí předal svému synovi Kašparu Bedřichovi (1648–1686).

V roce 1635 se ve Vídni oženil s Jitkou Rebekou Bruntálskou z Vrbna (1612, Kvasice – 16. 3. 1690, Vídeň) a měl s ní deset dětí. Cílevědomou sňatkovou politikou vytvářel z rodiny vlivný aristokratický klan, pět jeho dcer se v 60. letech 17. století provdalo za významné osobnosti císařského dvora (Jindřich Vilém ze Starhembergu, Ferdinand Bonaventura z Harrachu, Jan Adam Hrzán z Harasova), ze synů dosáhl nejvyšších postů nejmladší Jan Filip (1651–1712), kardinál a kníže-biskup v Pasově.

Jan Maxmilián Lamberg zemřel ve Vídni v prosinci 1682 a i s manželkou je pohřben v kostele sv. Augustina.

Odkazy

Reference

Literatura

• Ottův slovník naučný, 15. díl; 1900, Praha (reprint 1999, Praha) ISBN 80-7203-196-1
• Kubeš, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou; 2009, České Budějovice ISBN 978-80-86829-43-2
• Hrbek, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách; 2013, Praha ISBN 978-80-7422-233-7
• Smíšek, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; 2009, České Budějovice ISBN 978-80-7394-165-9
• Štěpán, Radim: Státní zámek Kunštát; 2007, Brno ISBN 978-80-86752-54-9

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Maxmilián z Lambergu na Wikimedia Commons