Jan Milíč Zelenka

Jan Radovan Milíč Zelenka
Jiná jménaMilíč (domácí jméno)[1]
Narození12. srpna 1923
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí17. června 1942
Praha, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtísebevražda (otrava cyankáli)
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov; hromadné pohřebiště obětí nacismu 1939–1945 (50°8′16,51″ s. š., 14°28′55,67″ v. d.)
BydlištěPraha – Žižkov, Biskupcova ulice číslo 4[p. 1]
Vzdělánínedokončené středoškolské
Povolánístudent reálného gymnázia v Praze–Libni
Domovské městoPraha
Rodiče
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Radovan Milíč Zelenka (12. srpna 1923 Praha – 17. června 1942 Praha) byl synem Jana Zelenky-Hajského a jeho manželky Františky Zelenkové. Celá rodina patřila k významným podporovatelům parašutistů výsadku Anthropoid. Student gymnázia Jan Milíč Zelenka nebyl přítomen razii gestapa, která se uskutečnila v poledne 17. června 1942 v bytě Zelenkových. Jeho otec se během přepadení bytu ještě stačil otrávit cyankáli, matka byla zatčena a Jan Milíč Zelenka (tou dobou ve škole) byl varován, domů se nevrátil a pozřel cyankáli večer 17. června 1942 v pražském Záběhlickém lesíku.

Život

Rodinný původ a zázemí

Jan Milíč Zelenka se narodil 12. srpna 1923 v Praze do rodiny Zelenkových. Jeho otcem byl učitel na obecné škole, obětavý vlastenec a neúnavný propagátora sokolských myšlenek Jan Zelenka-Hajský, jeho matkou byla vlastenecky smýšlející Františka Zelenková (také členka sokolské organizace). Rodiče Jana Milíče Zelenky se seznámili na plese v libockém Lidovém domě, svatbu měli 26. října 1922 v kostele svaté Markéty v Břevnově a zpočátku bydleli u rodičů Františky v Bělohorské ulici číslo popisné 240.[2]

Odchod z Prahy

V prosinci 1925 odjel Jan Zelenka Hajský z Prahy učit do pohraničí (do školy v Brandově)[3] a ve svém volném čase organizoval na Mostecku stavbu české školy v Dolním Háji u Duchcova.[4] Jeho manželka se synkem zůstala v Praze, ale po dokončení stavby školy v Dolním Háji u Duchcova v ní začal Jan Zelenka vyučovat a rodina se tam za ním přestěhovala.[4]

Návrat ze Sudet

JUDr. Josef Kalfus

Po podpisu Mnichovské dohody (30. září 1938) opustili Zelenkovi Sudety.[p. 2] Bydlení rodiny v Praze bylo po návratu ze Sudet provizorní, ale JUDr. Josef Kalfus nakonec zajistil Zelenkovým byt v Praze XI. na Žižkově v činžovním domě v Biskupcově ulici číslo 4 v prvním patře, kam se rodina přestěhovala 9. ledna 1939.[4][3][p. 1][p. 3][p. 4]

Ilegální činnost rodiny Zelenkových

Jan Zelenka-Hajský úzce spolupracoval s parašutisty, kteří připravovali a provedli atentát na Reinharda Heydricha, a kromě jiného se podílel na vyhledávání úkrytů pro ně.[3] Navíc Zelenka-Hajský dodával atentátníkům i důležité informace o Heydrichově zvycích (kdy, kudy a kam jezdí),[3] které čerpal od svého někdejšího žáka Františka Šafaříka, jenž pracoval na Pražském hradě.[3]

Františka Zelenková se synem Janem Milíčem poskytovali parašutistům ubytování. Mladý sokolský odbojář Jan Milíč vykonával obětavě funkci kurýrní spojky mezi vojáky jednotlivých paravýsadků, kteří byli ilegálně ubytováni v různých bytech po celé Praze.[5][1] Rovněž prováděl výměny německých říšských marek za protektorátní koruny. Dále obstarával a později také nosil jídlo do chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.[1] Jan Milíč Zelenka byl členem radikální (požadující odplatu) sokolské ilegální odbojové skupiny Říjen, v jejímž čele stál jeho otec.[6] Skupina Říjen byla odnoží sokolské organizace Jindra, která měla svůj název podle bývalého právníka a sokolského činovníka Jindřicha Vaníčka. Osmnáctiletý Milíč věděl dokonce o úkrytu parašutistů v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a získal pro odbojovou činnost i některé své kamarády,[6] například Karla Bacílka či Jiřího Růtu.

Razie v bytě Zelenkových

Oskar Fleischer – velitel zásahu v bytě Zelenkových

Po atentátu na Heydricha (27. května 1942), následné zradě Karla Čurdy (16. června 1942) a den před rozhodujícím bojem parašutistů v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje na Novém Městě pražském (18. června 1942) provedlo gestapo kolem poledne 17. června 1942 razii v bytě Zelenkových.[p. 1]

Přepadové komando gestapa přijelo směrem od Petschkova paláce do Biskupcovy ulice číslo popisné 1837/4 v několika autech a jeho příslušníci vběhli do prvního patra, kde bydlel řídící učitel V. obecné chlapecké školy v Praze–Vršovicích[1] Jan Zelenka.[2] Zatýkání řídil kriminální inspektor III. oddělení, referátu III A pražského gestapa Oskar Fleischer, který byl pro svoji krutost přezdíván „Řezník“[5]

Smrt Jana Zelenky-Hajského

Poté, co přepadové komando gestapa vyrazilo dveře a vtrhlo do bytu Zelenkových,[3] zahájilo prohledávání pokojů s cílem najít Jana Zelenku-Hajského, který se ale před jejich příchodem zamkl v koupelně a spolkl kapsli s cyankáli aby jej nedostali živého.[4] Němci se pokusili dveře koupelny rozstřílet, ale Zelenka zavolal, že vyjde ven neozbrojen.[p. 5] Za okamžik sice vyšel, ale to už se sesunul k zemi a zemřel.[4] Přivolaný lékař MUDr. Ladislav Dopita, který bydlel nedaleko Zelenkových ve druhém patře činžovního domu v Biskupcově ulici 1713/25, konstatoval již pouze smrt.[3]

Zatčení, věznění a smrt Františky Zelenkové

Celé zatýkací akci byla přítomna Františka Zelenková, ale připravený jed v tabletě nepozřela a v nestřežené chvíli pilulku podala v bytě přítomnému lékaři MUDr. Ladislavu Dopitovi s tím, aby ji schoval.[4] Františka byla zatčena, vyslýchána a vězněna. Psychický šok z prožité události u ní vyvolal záchvat, byla v traumatickém šoku a zmatená. Při výsleších neposkytla gestapu žádné užitečné informace.[3] V nepřítomnosti byla německým stanným soudem odsouzena 29. září 1942 k trestu smrti.[1] Františka Zelenková byla zavražděna střelou do týla v koncentračním táboře Mauthausen v 11.00 hodin v sobotu 24. října 1942 ve skupině 262 československých vlastenců, kteří byli ten den (v čase od 8.30 do 17.42 hodin) zbaveni života stejným způsobem.

Smrt Jana Milíče Zelenky

Karel Bacílek (rok 1939)

V době protektorátní studoval jediný syn Zelenkových Jan Milíč v VII. C reálného gymnázia v Praze–Libni.[1][p. 6] Spolu s Jiřím Růtou a Karlem Bacílkem pomáhal Jan Milíč (stejně jako oba jeho rodiče) parašutistům ze skupin Anthopoid, Silver A, Out Distance, Intransitive a Tin.[7] Student Jan Milíč nebyl v době zásahu gestapa doma, ale na hodině angličtiny ve škole, kde se od spolužáka Jiřího Růty (21. března 1923 – 24. října 1942)[p. 7] dozvěděl o razii gestapa v Biskupcově ulici.[1] Takto varován se domů již nikdy nevrátil. Autobusem linky „A“ přijel do zastávky „Husův háj“ u Slatinského lesíku (Záběhlického lesíku), protože toto místo dobře znal ze svých dřívějších výletů.[1] Večer 17. června 1942 pak u cesty v „Husově háji“ (stejně jako jeho otec) rozkousl ampuli s kyanidem draselným.[1][7][1][p. 8]

Po smrti Jana Milíče Zelenky

Jan Milíč Zelenka po otravě cyankáli

Nález těla

Mrtvé tělo Jana Milíče Zelenky bylo nalezeno ještě téhož dne (17. června 1942) večer kolem 22.00 hodiny[6] dvěma náhodnými chodci Václavem Literou a Václavem Březinou[9] v Husově háji poblíž domu číslo popisné 1730.[4][2][p. 9] Místo nálezu zemřelého prohledali přivolení policisté a lékař. Byla vyrozuměna německá kriminální služba.[2] Milíčovo mrtvé tělo bylo převezeno do německého Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky, kde bylo podrobeno pitvě, při níž byla konstatována sebevražda neznámým jedem.[2] Student Jan Milíč Zelenka byl ztotožněn na základě u něj nalezeného osobního průkazu číslo 69448, vydaného 29. ledna 1940.[2]

Identifikace

Identifikace mrtvých parašutistů (po skončení boje v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici) probíhala před kostelem na rohu ulic Václavská a Resslova.[6] Před polednem 18. června 1942 byla z lazaretu SS přivezena zpět mrtvá těla parašutistů Jana Kubiše a Josefa Bublíka.[11] Gestapo ani německé kriminální orgány si ale nebyly jisty identitou mladého muže nalezeného předchozí večer v Záběhlickém lesíku. Domnívali, že se může jednat též o parašutistu, a proto bylo Milíčovo tělo převezeno Němci z Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky za účelem potvrzení totožnosti na místo identifikace a položeno na chodník vedle sedmi mrtvých bojovníků (ležících na kobercích) z krypty kostela.[6][9]

K vlastní identifikaci mrtvých před kostelem byli přivezeni mnozí zatčení odbojáři – spolupracovníci parašutistů. Mezi nimi byla například Hana Krupková.[9] Identifikaci prováděli i s Němci spolupracující parašutisté Karel Čurda a Viliam Gerik.[9][p. 10][p. 11]

Místo uložení

Ostatky Jana Milíče Zelenky pak byly (po pitvě a identifikaci) vhozeny do neoznačeného společného hrobu na hřbitově v Ďáblicích.[1][2][p. 12]

Klasifikace nebyla dokončena. V druhém pololetí zameškal 176 hodin. V poznámce: Dotaz o příčině nepřítomnosti vrácen poštou jako nedoručitelný. Proto byl žák dnem 30. června 1942 dle odst. 6. paragrafu 2 školního řádu vyškrtnut ze seznamu žáků.

 , Uzavření studia Jana Milíče Zelenky na libeňském reálném gymnáziu, [12][2]

Připomínky

  • K připomenutí mladého sokolského odbojáře byla v Husově háji ve Slatinském lesíku (v místě, kde si vzal život) v Praze 10–Záběhlicích umístěna (a slavnostně odhalena v roce 2020)[6] pamětní deska věnovaná Janu Milíči Zelenkovi.[1][13][14] Za zbudováním pomníku stáli: Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova; 54. ZO Spořilov - Českého svazu bojovníků za svobodu a Obec baráčníků Roztyly. Lem kamenné desky byl ozdoben vzorem výšivky ve stylu národního dekorativismu. Výšivka byla převzata ze sletové sokolské haleny Milíčovo matky Františky Zelenkové.[1] Na pamětní desce je nápis: JAN MILÍČ ZELENKA / *12.8.1923 +17.6.1942 / Zde zemřel dobrovolně rozkousnutím ampule s kyanidem draselným před / zatčením gestapem. / Plnil obětavě spojku pro paravýsadek / Antropoid, odbojové skupiny / Jindra a Říjen // Čest jeho památce.[15][p. 13]
  • K 75. výročí Operace Anthropoid bylo u kostela svatého Cyrila a Metoděje odhaleno sedm kamenů se jmény mrtvých parašutistů.[6] K nim dne 18. června 2018 (v místě uložení Milíčova těla)[16] přibyl i kámen osmý se jménem Jana Milíče Zelenky.[6] Jedná se o kovovou desku s textem: „Jan Milíč Zelenka / Říjen / *12. 8. 1923 †17. 6. 1942“, která se nachází na rohu Resslovy a Václavské ulice na adrese Václavská 308/22 120 00 Praha 2 (GPS souřadnice 50° 4' 31.8936" N, 14° 25' 2.262" E).[16]

Galerie

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b c Současná adresa bydliště rodiny Zelenkovy: Biskupcova 1837/4, 130 00 Praha 3 - Žižkov; poblíž dnešní žižkovské Ohrady.[2][3]
  2. ↑ Pramen[2] uvádí, že stěhování do vnitrozemí absolvovala Františka Zelenková spolu se synkem Janem Mílíčem z důvodů bezpečnosti ukrytá ve stěhovacím voze. Vůz poskytl i s řidičem JUDr. Josef Kalfus.[2]
  3. ↑ Na stejné adrese (Praha – Žižkov, Biskupcova ulice číslo 4) ve stejném činžovním domě bydlel také poštovní úředník Václav Růta s manželkou Marií Růtovou a synem Jiřím Růtou. Za podporu parašutistů a protiněmecký odboj byli všichni tři popraveni v KT Mauthausen dne 24. října 1942.
  4. ↑ Šikmo přes ulici v protějším domě, na adrese Biskupcova 1745/7, Praha 3 bydleli Marie a Alois Moravcovi, kteří spolu se svými syny Vlastimilem a Miroslavem patřili rovněž do okruhu významných podporovatelů parašutistů při přípravě atentátu na Reinharda Heydricha.[4]
  5. ↑ Údajně poslední slovy Jana Zelenku-Hajského byla: „Pánové, nestřílejte! Vycházím ven. Jsem neozbrojen.“[3]
  6. ↑ Pamětníci popisovali Jana Milíče Zelenku jako vysokého, sportovně založeného mladíka, vždy veselého se smyslem pro humor.[2]
  7. ↑ Jiří Růta studoval ve třídě VIII B. (třídní profesorka Jarmila Sperglová).[8][2]
  8. ↑ Prameny[3][6] tvrdí, že se Jan Milíč Zelenka otrávil v Kunratickém (Krčském) lese.[3][6]
  9. ↑ Nedaleko pražské ulice „Nad elektrárnou“,[10] která získala svoje jméno až po druhé světové válce v roce 1947, se rozkládal lesík označovaný jako „Hus Hain“ (Husův háj). Dnes je místo zcela změněno v důsledku výstavby Jižní spojky a kolejiště seřaďovacího nádraží.[9]
  10. ↑ Nad mrtvými před kostelem se nechal vyfotografovat Karl Hermann Frank. Pro německé důstojníky byl k občerstvení připraven koňak a obložené chlebíčky.[9]
  11. ↑ Dr. Hans-Ulrich Geschke (šéf řídící úřadovny gestapa v Praze) uvedl ve zprávě 29. června 1942: „Ohledáním čtyř mrtvol, vytažených ze sklepa, bylo prokázáno, že žádný z těchto mužů nebyl zabit působením palby Waffen-SS, nýbrž že se všichni zabili tím, že si sami vpálili ránu do hlavy; dva z agentů použili navíc ještě jedu.“[11]
  12. ↑ Naprosto identicky bylo zacházeno i s tělem a tělesnými ostatky Jana Zelenky–Hajského a Marie Moravcové.[2][9]
  13. ↑ Název výsadku Anthropoid je na pamětní desce uveden chybně.[15]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m VLASÁK, Jan. Pamětní deska Janu Milíčovi Zelenkovi (Akce Sokol 1941) [online]. web: Spořilov info, 2020-10-23 [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n ČVANČARA, Jaroslav. „Ni zisk, ni slávu“ (Příběh Jana Zelenky-Hajského a jeho sokolské ilegální skupiny Říjen) [online]. web: ÚSTR; Paměť a dějiny; ročník 2012, číslo 2, 32 stran textu + fotografie; rubrika: studie a články, 2012 [cit. 2022-12-24]. Ke stažení ve formátu *.pdf; citace ze stran: 16 až 20, 30 až 32. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l „Pánové, nestřílejte!” zvolal odbojář [online]. web: Místa paměti národa cz [cit. 2022-12-23]. Současná adresa bydliště rodiny Zelenkovy: Biskupcova 1837/4, 130 00 Praha 3 - Žižkov. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h VLČKOVÁ, Daniela. Pomáhal Gabčíkovi i Kubišovi. Jan Zelenka Hajský, sokol, který se raději otrávil [online]. web: Lidovky cz, 2017-05-15 [cit. 2022-12-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Františka Zelenková), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 422. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j Jan Milíč Zelenka (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Prahy 2 (osobnosti) [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b ČVANČARA, Jaroslav; JANÍK, Vlastislav, Ing. Heydrichiáda v ulicích Prahy 3. Příprava vydání Pavla Víšková; redakce Jindra Svitáková. Praha 3: Městská část Praha 3, 2017. 52 s. S. 18, 36, 41, 42. 
  8. ↑ Archiv školy U Libeňského zámku 3/1, Praha 8 – Libeň. Školní katalog pro školní rok 1941–1942.
  9. ↑ a b c d e f g h PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Jan Milíč Zelenka), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 387, 422, 654, 709. 
  10. ↑ Nad elektrárnou (ulice v Praze) [online]. web: Mapy cz [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b ČADILOVÁ, Michaela. 80 let operace Anthropoid [online]. web:, 2022 [cit. 2022-12-26]. Legionářský směr speciál Anthropoid; rok 2022; str 51. Dostupné online. 
  12. ↑ Zápis ve školním katalogu VII. C (třídní profesorka Eliška Blažková) libeňského gymnázia z 9. července 1942.
  13. ↑ Pomník Jan Milíč Zelenka [online]. web: Mapy cz [cit. 2022-12-26]. GPS souřadnice: 50.0578022N, 14.4790608E. Dostupné online. 
  14. ↑ Pomník Jana Milíče Zelenky v Záběhlicích [online]. web: Drobné památky, 2021-01-17 [cit. 2022-12-26]. Přibližná poloha: 50.057802, 14.479062. Dostupné online. 
  15. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Pomník Jan Milíč Zelenka [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (VETS), 2021-12-27 [cit. 2022-12-26]. GPS souřadnice: N50°3'28.2 E14°28'44.75; Umístění: Praha 10, Nad Elektrárnou, asi 100 m na jih od čp. 1734/13, přístupno i z ulice Na Botiči 200 m po pěšině do svahu. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Jan Milíč Zelenka, nárožní dům Resslova, Václavská 308/22 (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Prahy 2 (místa; pamětní desky) [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 

Literatura

  • ČVANČARA, Jaroslav; JANÍK, Vlastislav, Ing. Heydrichiáda v ulicích Prahy 3. Příprava vydání Pavla Víšková; redakce Jindra Svitáková. Praha 3: Městská část Praha 3, 2017. 52 s. S. 18. 
  • ČVANČARA, Jaroslav; STEGBAUER, Jiří. Akce atentát. 1. vyd. Praha: Magnet-Press, 1991. 126 s. Dostupné online. ISBN 80-85110-77-6. S. 73. Dokumentární fotografie s textem podávají svědectví o atentátu na říšského protektora R. Heydricha. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Milíč Zelenka na Wikimedia Commons
  • Jan Zelenka Hajský (3. 3. 1895 - 17. 6. 1942) [online]. web: Háj u Duchcova, 2019-10-19 [cit. 2022-12-26]. Fotografie Jana Milíče Zelenky, jeho otce, matky a jeho příbuzných. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Josef Kalfus.jpg
Josef Kalfus (1880-1955). Český politik a ekonom.
Oskar.Fleischer.Before.1946.jpg
Oskar Fleischer (* 7. prosince 1892 – ???) byl před druhou světovou válkou šéfem úřadovny gestapa v Annabergu v Sasku a též členem drážďanského Abwehru. Po okupaci Československa působil jako kriminální inspektor III. oddělení, referátu III A pražského gestapa, kde proslul svojí brutalitou. Měl na svém kontě největší počet zatčených. Byl velitelem týmu gestapa pověřeného Hansem-Ulrichem Geschkem dopadením Tří králů. Oskar Fleischer byl jeden z nejkrutějších členů pražského gestapa, přezdívaný též "Řezník". Zasloužil se o dopadení pachatelů atentátu na Reinharda Heydricha a byl za to povýšen. Na československé listině válečných zločinců figuruje pod číslem 343. Po druhé světové válce se mu podařilo uprchnout do západního Německa. Nebyl nikdy odhalen. Ještě v 60. letech dvacátého století žil údajně v SRN. Fotografie pravděpodobně z doby před rokem 1946.
Jan Zelenka Hajsky V Sokolskem.png
Jan Zelenka (krycím jménem Hajský; * 3. března 1895, Kamenný Újezd – 17. června 1942, Praha) byl učitel, starosta sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy, bojovník proti nacismu, jeden z nejbližších spolupracovníků operace Anthropoid.
Karel Bacilek 1920 1949 Foto RP 1939.jpg
Fotografie Karla Bacílka (1920–1949) ze žádosti o vydání řidičského průkazu z roku 1939
Pomník Jana Milíče Zelenky v Záběhlicích-06-2021-praha.jpg
Autor: The photonaut, Licence: CC BY-SA 4.0
Jan Milíč Zelenka commemorative plaque in Zabehlice, Prague
Operace Anthropoid - Karel Čurda.jpg
Karel Čurda, jeden z atentátníků z operace Operace Anthropoid Čtete pozorně: Tato fotografie atentátníků na zastupujícího říškého protektora Reinharda Heydricha byla vytvořena vládou Velké Británie, a vzhledem k tomu, že ani jeden z atentátníků nepřežil konec roku 1942 (mimo Čurdy, který byl popraven roku 1947, ale i tak se jedná o událost více jak 50 let starou), splňuje tato fotografie veškeré podmínky Britského autorského práva pro vládní výtvory (Crown Copyright) a proto neexistuje jediný důvod, proč se nedá zařadit jako Public Domain.
Hana.Krupkova.(1921-1997).rok1941.gif
Hana Krupková (* 31. května 1921 v Chotěboři - 16. dubna 1997 v Puchheimu (Německo)) rozená (Zýková) se v roce 1940 (jako devatenáctletá) seznámila v Pardubicích s Václavem Krupkou. Krupka byl původně vojákem z povolání v prvorepublikové československé armádě. Po obsazení republiky, nastolení Protektorátu Čechy a Morava a rozpuštění armády byl pracovně zařazen do Východočeského elektrárenského svazu. Po svatbě žili manželé Krupkovi v Pardubicích. Hana se prostřednictvím svojí kamarádky Taťány Hladěnové dostala do kontaktu s velitelem para-výsadku Silver A (Alfréd Bartoš) a spolu se svým manželem Václavem začala členům tohoto výsadku pomáhat. Krupka a jeho manželka Hana se později dostali do rukou gestapa vinou parašutisty Karla Čurdy (příslušník výsadku Out Distance). Ten zradil své kamarády a gestapu prozradil i jména lidí, kteří výsadkářům pomáhali. Hana Krupková tehdy vsadila na své ženské vnady a "byla po vůli" vyšetřovateli - kriminálnímu radovi pražského gestapa Wilhelmu Schultzemu. Tím zachránila život sobě i svému manželovi, který se o tom dozvěděl až po skončení druhé světové války. Po druhé světové válce byla Hana Krupková několikrát vyslýchána, vězněna a za spolupráci s gestapem (působila za války jako konfidentka gestapa v jinonické továrně Walter) nakonec odsouzena ke třem letům žaláře. V květnu 1947 se Václav Krupka se svojí těhotnou manželkou rozvedl a dále pokračoval ve své kariéře vojáka z povolání. Při neúspěšném pokusu o emigraci do Německa se Hana Krupková dostala do hledáčku Státní bezpečnosti (StB) a důmyslnou "zpravodajskou" hrou byla nakonec přinucena (v únoru 1949) podepsat spolupráci s StB. Přibližně šest let (1955 až 1961) pracovala pro StB pod změněnou identitou jako Jana Králová v Dopravním podniku v Praze. Po srpnu 1968 legálně přesídlila do Spolkové republiky Německo (SRN) a provdala se tam. Její bývalý manžel Václav Krupka zemřel v roce 1994 v Praze. Hana Krupková - Schusterová (Šusterová) zemřela v německém Puchheimu (na předměstí Mnichova) o tři roky později (1997). Fotografie z roku 1941, kdy bylo Haně Krupkové 20 let.
Jan Milic Zelenka Pam Deska Vaclavska 308 22.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
K 75. výročí operace Anthropoid bylo u kostela svatého Cyrila a Metoděje odhaleno sedm kamenů se jmény mrtvých parašutistů. K nim dne 18. června 2018 (v místě uložení Milíčova těla) přibyl i kámen osmý se jménem Jana Milíče Zelenky. Jedná se o kovovou desku s textem: „Jan Milíč Zelenka / Říjen / *12. 8. 1923 †17. 6. 1942“, která se nachází na rohu Resslovy a Václavské ulice na adrese Václavská 308/22 120 00 Praha 2 (GPS souřadnice 50° 4' 31.8936" N, 14° 25' 2.262" E).
Frantiska Zelenkova 1901 1942.png
Františka Zelenková (rozená Hoffmannová) (* 4. října 1901 Praha – 24. října 1942 popravena v KT Mauthausen) byla manželkou sokolského aktivisty a odbojáře Jana Zelenky-Hajského. Synem manželů Zelenkových byl Jan Milíč Zelenka (* 12. srpna 1923 Praha – 17. června 1942 Praha). Celá rodina Zelenkových pomáhala parašutistům.
Pomník Jana Milíče Zelenky v Záběhlicích (Q107162340) 01.jpg
Autor: Noe, Licence: CC0
Pomník v obci Praha – záznam č. 42882.
Pamětní deska na Žižkově.jpg
Autor: Dezidor, Licence: CC BY 3.0
Pamětní deska na Žižkově, Biskupcova 4
Jan Radovan Milic Zelenka 1923 1942.png
Jan Radovan Milíč Zelenka (* 12. srpna 1923 Praha – 17. června 1942 Praha) byl synem Jana Zelenky-Hajského (1895–1942) a jeho manželky Františky Zelenkové (1901–1942). Celá rodina patřila k významným podporovatelům parašutistů výsadku Anthropoid. Student gymnázia Jan Milíč Zelenka nebyl přítomen razii gestapa, která se uskutečnila v poledne 17. června 1942 v bytě Zelenkových. Jeho otec se během přepadení bytu ještě stačil otrávit cyankáli, matka byla zatčena a Jan Milíč Zelenka (tou dobou ve škole) byl varován, domů se nevrátil a pozřel cyankáli večer 17. června 1942 v pražském Záběhlickém lesíku.
Jan Milic Zelenka Zesnuly.png
Jan Milíč Zelenka (1923–1942) po otravě cyankáli (kyanidem draselným)
Viliam Gerik (1920-1947).jpg
Viliam Gerik (1920-1947),