Jan Nekovář

prof. Jan Nekovář, Ph.D.
(c) Nadační fond Neuron, CC BY 3.0
Narození	7. července 1963 Praha
Úmrtí	14. listopadu 2022 (ve věku 59 let) 12. obvod
Alma mater	Univerzita Karlova (1981–1986) Lomonosovova univerzita (1984–1985) Československá akademie věd (1987–1991)
Povolání	matematik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Kalifornská univerzita v Berkeley (1991–1993) École normale supérieure Univerzita Paříž VI Univerzita v Cambridgi Univerzita Karlova Sorbonne Université
Ocenění	Whiteheadova cena (1998) G. de B. Robinson Award (2014) Cena Neuron za významný vědecký objev (2019)
Web	webusers.imj-prg.fr/~jan.nekovar/
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Nekovář (1963 – 14. listopadu 2022 Paříž^[1]) byl český matematik působící na pařížské Sorbonně, jehož oborem byla teorie čísel (aritmetická algebraická geometrie). Celoživotně se zabýval řešením tzv. Birchovy a Swinnerton-Dyerovy domněnky, což je jeden ze sedmi Problémů tisíciletí, za jehož vyřešení je vypsána odměna 1 milionu dolarů.^[2]

Nekovář studoval od roku 1981 na Karlově univerzitě v Praze a v letech 1984/85 studoval na Lomonosově univerzitě. Po ukončení studia v roce 1986 byl rok v československé armádě a v roce 1991 získal doktorát na Československé akademii věd v Praze. Jako postgraduální student byl Miller Fellow 1991 až 1993 na University of California v Berkeley. V roce 1993 byl docentem na Karlově univerzitě, od roku 1995 docent na University of Cambridge, kde byl mimořádným profesorem v letech 2001 a 1995 až 2002 Fellow of Christ's College. Od roku 2002 působil jako profesor na univerzitě v Paříži VI.

Byl hostujícím učencem na Steklowově institutu v Moskvě (1988/89), Institutu Maxe Plancka pro matematiku (1989/90) v Bonnu, Institutu Isaaca Newtona(1998), École normale supérieure (1991), University of Minnesota, CRM v Barceloně, Tokio, Nagoya, Štrasburk, Fields Institute a Erwin Schrödinger Institute for Mathematical Physics ve Vídni.

Úspěchy a ocenění

V roce 1992 byl pozvaným řečníkem na prvním Evropském kongresu matematiků v Paříži (Hodnoty L-funkcí a p-adic cohomologie).

V roce 1998 získal Whiteheadovu cenu.

V roce 2014 získal cenu G. de B. Robinsona od Canadian Mathematical Society.

Zatím mu nebyla udělena Fieldsova medaile (ekvivalent Nobelovy ceny v oboru matematika), ačkoliv některá česká média uvádí, že ji v roce 2014 získal.

V roce 2019 převzal v Národním muzeu v Praze cenu Neuron za významný vědecký objev v oboru matematika.^[3]

Dílo

• s Kevinem Buzzardem, Davidem Burnsem (ed.): L-funkce a Galoisovy reprezentace. London Mathematical Society Lecture Note Series 320, Cambridge University Press 2007 (zde Nekovar Systémová metoda Eulera pro CM body na křivkách Shimura).
• Selmerové komplexy. In: Asterisque. Svazek 310. 2006.
• Beilinsonovy dohady. In: Motives. Seattle, WA, 1991, s. 537–570 (Proc. Symp. Pure Math. 55 / I. Amer. Math. Soc., Providence, 1994).
• Na p-adic výškových párováních. In: Séminaire de Théorie des Nombres. Paris, 1990–1991, s. 127–202 (Progress in Mathematics, 108. Birkhäuser 1993).
• Kolyvaginova metoda pro Chow skupiny odrůd Kuga-Sato. In: Invent. Math., 107, 1992, str. 99–125.
• Počty tříd kvadratických polí a Shimurova korespondence. In: Mathematical Annals. 287, 1990, str. 577–594.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Nekovář na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Nekovář na Wikimedia Commons
• Osobní stránka Archivováno 27. 7. 2011 na Wayback Machine.
• Projekt matematické genealogie