Jan Nepomuk Lažanský z Bukové

Jan Nepomuk Lažanský
Tajný rada
Ve funkci: 1815 – 24. ledna 1830
Panovník	František I.
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci: 30. listopadu 1813 – 24. ledna 1830
Panovník	František I.
Předchůdce	Josef Karel Auersperg
Nástupce	Fridrich Mořic Wagemann
Císařský komorník
Ve funkci: 1805 – 24. ledna 1830
Panovník	František II./I.
Rada nad apelacemi v Čechách
Ve funkci: 1805 – 1813
Panovník	František II./I.
Dolnorakouský vládní rada
Ve funkci: 1799 – 1805
Panovník	František II./I.
Narození	8. listopadu 1774 Chyše Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	24. ledna 1830 (ve věku 55 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Choť	(1805) Alžběta Pálffyová z Erdödu (1782–1843)
Rodiče	Prokop I. Lažanský z Bukové (1741–1804) Valburga Kolowrat-Krakowská (1751–1799)
Děti	Jan Karel (1806–1878) Prokop Alois (1809–1875) Rudolf (1816–1841) Václav (1818–1853)
Příbuzní	bratr: Prokop II. Lažanský z Bukové (1771–1823) švagr: Fidelis Pálffy (1788–1864) švagr: Alois Pálffy (1801–1876)
Sídlo	Zámek Chyše, Kolowratský palác v Praze
Zaměstnání	politik, soudce
Profese	právník a soudce
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Nepomuk hrabě Lažanský z Bukové (Jan Nepomuk Alois Ignác Michael Martin říšský hrabě Lažanský z Bukové, 8. listopadu 1774, Chyše – 24. ledna 1830, Praha) byl český šlechtic a rakouský politik. Od mládí působil ve státních službách, ve své kariéře nakonec dlouhodobě zastával post nejvyššího zemského sudího v Čechách (1813–1830). Jeho majetkem bylo panství Chyše.

Pocházel ze starého šlechtického rodu Lažanských z Bukové, narodil se jako třetí syn nejvyššího kancléře Prokopa I. Lažanského z Bukové (1741–1804), matka Valburga (1751–1799) pocházela z rodu Krakovských z Kolovrat.

Vystudoval práva a v roce 1796 dosáhl titulu JUDr., po studiích působil u zemského soudu v Dolních Rakousích, v letech 1799–1805 byl dolnorakouským vládním radou. V letech 1805–1813 radou apelačního soudu v Čechách a v roce 1805 zároveň získal hodnost c. k. komořího. Od roku 1813 až do smrti byl nejvyšším zemským sudím^[1] a prezidentem zemského soudu v Čechách,^[2] v roce 1815 obdržel hodnost c. k. tajného rady.

Se starším bratrem spravoval společně panství Chyše a Struhaře (do roku 1826), zároveň byl samostatným majitelem panství Manětín a Rabštejn nad Střelou. Ve funkci nejvyššího sudího užíval jako svou pražskou rezidenci od roku 1817 Kolovratský palác v Praze.

V roce 1805 se na hradě Červený Kameň oženil s hraběnkou Alžbětou Pálffyovou z Erdődu (1782–1843) z významného uherského šlechtického rodu, jež po matce pocházela z české rodiny Krakovských z Kolovrat. Alžběta byla sestrou uherského dvorského kancléře Fidelise Pálffyho (1788–1864) nebo benátského místodržitele Aloise Pálffyho (1801–1876).

Z manželství Jana Nepomuka Lažanského a Alžběty Pálffyové se narodilo jedenáct dětí, z nichž některé zemřely v dětství. Mladší synové Rudolf (1816–1841) a Václav (1818–1853) sloužili v armádě, starší synové Jan Karel (1806–1878) a Prokop Alois (1809–1875) se rozdělili o vlastnictví velkostatků Manětín a Rabštejn.

• MÍRKOVÁ, Marie: Rodinný archiv Lažanských z Bukové (Chyše); SOA Plzeň, Plzeň, 2011; 77 s.
• ŠTĚPÁNEK, Jan: Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2017; 355 s.