Jan Nowopacký

Jan Nowopacký
Jan Nowopacký r. 1902 (foto archiv ÚČL AV ČR)
Narození	15. listopadu 1821 Nechanice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	3. července 1908 (ve věku 86 let) Slavětín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	malíř-krajinář
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Nowopacký známý také jako Jan Novopacký (15. listopadu 1821 Nechanice – 3. července 1908 Slavětín u Loun^[1]) byl český malíř, zejména krajinář.

Život

Jan Nowopacký se narodil v chudé rodině napoleonského vojáka, tkalce a lidového malíře. V mládí hrál dobře na housle a flétnu a proto jej jeho rodiče chtěli poslat na učitelská studia, nakonec zvítězilo malování a na přímluvu hraběnky Harrachové nastoupil mladý Jan v sedmnácti letech do učení k vídeňskému portrétnímu malíři Schrotzbergovi. V roce 1839 se poprvé neúspěšně pokusil dostat na vídeňskou akademii, ale pro neznalost němčiny byl odmítnut. Vrátil se do Nechanic a postupně si vzdělání doplnil. V roce 1842 odjel znovu do Vídně a na akademii byl přijat. Studoval krajinomalbu u Thomase Endera, historickou elementární kresbu u Karla Gsellhofera a malbu u Josefa Mössmera.

V době studií obdržel řadu prvních cen a roku 1848 I. dvorní cenu za obraz Zpustlý hřbitov, přijatý do dvorní galerie ve Vídni.

Se školou podnikl první cesty do Alp, Tyrolska a Štýrska a spřátelil se s krajinářem J. Zeleným (Selleným). V roce 1848 ze zúčastnil revolučních bojů ve Vídni a po porážce revoluce se z obav před následky přestěhoval do Prahy. Zde se seznámil s významnými českými malíři té doby v čele s Josefem Mánesem.

Po smrti svého otce se dostal do těžké hmotné situace, kterou vyřešil vstupem do panských služeb – v roce 1849 přijal místo učitele kreslení v rodině Paarů v Bechyni a od roku 1851 u hrabat Hoyosů v Dolním Rakousku. Tato zaměstnání jej hmotně zabezpečila a umožnila cestovat zejména po střední Itálii a Kampánii.

Po návratu do Vídně se v roce 1861 začal opět živit jako učitel malování v rodinách vysoké šlechty, vyučoval také děti císařské rodiny a od roku 1869 byl učitelem malování korunního prince Rudolfa. Tyto známosti u císařského dvora mu vynesly povýšení do rytířského stavu a jmenování kustodem – správcem císařské obrazárny ve Vídni v roce 1880. Kustodem byl až do svého penzionování roku 1895.

Skutečnost, že takřka celý svůj život strávil v cizině způsobila, že je považován za rakouského malíře. V Čechách byl objeven až na sklonku svého života a první své souhrnné výstavy v Čechách se dočkal až v roce 1902.

Od svého penzionování v roce 1895 žil na penzi v Čechách u své neteře Antonie Kučerové, dcery bratra Václava, nejdříve v Ústí nad Orlicí a později ve Slavětíně u Loun, kde také v roce 1908 zemřel. Pohřben je na tamějším hřbitově.

Dílo

Nowopacký se věnoval převážně kolorované kresbě a akvarelu. Jako dvorský umělec tvořil elegantní a empírově věcné, poněkud zjemnělé kresby, ale neubránil se jistému formalismu.^[2]

Pro jeho malbu byl významný pobyt v Itálii a zářivé jižní slunce. Od svých vrstevníků se liší jasnými a plnými tóny barev. Zařadil se do okruhu takzvané vídeňské krajinomalby šedesátých let devatenáctého století, která prvky romantické krajiny jako antické ruiny a osamělé kaple spojuje s realistickým detailem.

Vytvořil řadu kreseb pro oblíbená topografická alba, např. sérii akvarelů pro album jižní dráhy (1857). Kromě horských krajin v Albánii a Alpách maloval také na Terrasině, Capri a Tivoli. Portrétoval ženy z Frascatti a Olevana nebo poutníky z Orbita a Gaëty a pastýře z Campagně. V Římě portrétoval Führicha, Overbecka a Payna pro album Paynovy manželky.

Mimo jiné nakreslil i několik obrazů s tematikou Třebíče, v roce 1862 byl pozván do Třebíče B. Müllerem.^[3]

Galerie

• 

  Jan Nowopacký: Kovárna u Lofru – chromolitografie z roku 1845

• 

  Jan Nowopacký: Ovčí hora – chromolitografie

• 

  Jan Nowopacký: Romantická krajina s řekou a pasáčkem^{[p 1]}

• 

  Jan Novopacký, Pohled na Terst (kolorovaná kresba), 1887

Zastoupení ve sbírkách

• Národní galerie v Praze
• Galerie hlavního města Prahy
• Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
• Moravská galerie v Brně
• Památník národního písemnictví, Praha

Výstavy

• 1902 Jan Novopacký, JUV v Praze, ateliér Nowopackého ve Slavětíně
• 1904 Jan Novopacký, Slaný
• 1908 Jan Novopacký, pozůstalost, Krasoumná jednota v Praze
• 1909 Jan Novopacký, pozůstalost, Krasoumná jednota v Praze
• 1912 Jan Novopacký, Rudolfinum, Praha

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Publikace

• Jan Novopacký – obrazy, kresby, katalog 42 s., Městská knihovna Ústí nad Orlicí 2000
• Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ivo Železný, 2000
• Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN Praha, 1968 (s. 137)

Články

• Pražák V., Nechanice – obrázky z historie a života města, Garamon, ISBN 80-86472-14-0, str. 51
• Kubišta Bohumil , K výstavě Novopackého v Rudolfinu, Přehled, 11,17,1913/01/17,293

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Nowopacký na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Nowopacký
• Galerie Kroupa: Novopacký Jan (1821-1908)
• Jan Nowopacký v informačním systému abART
• Městská knihovna Ústí nad Orlicí: Jan Novopacký