Jan Orel

Jan Orel
Narození17. prosince 1834
Studnice u Vyškova
Úmrtí22. června 1894 (ve věku 59 let)
Vídeň
Povolánípodnikatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Orel, též Johann Orel (17. prosince 1834 Studnice u Vyškova – 22. června 1894 Vídeň) byl obchodník, spolumajitel akciové společnosti pro průmysl a obchod se železným zbožím Moravia, čestným občanem obce Studnice, prezident Spolku obchodních cestujících Rakouska-Uherska (Verein reisender Kaufleute Oesterreich-Ungarns),[1] prezident úvěrové společnosti pro průmysl a obchod ve Vídni „Wiener Creditgesellschaft für Industrie und Handel“, na jejímž založení se v Olomouci podílel. Byl vyznamenán Řádem Františka Josefa a španělským Řádem Isabely Katolické.

Životopis

Johann Orel se narodil 17. prosince 1834 ve Studnici u Vyškova (Studnitz) rodičům Konstantinu Orlovi, tamnímu vesnickému učiteli, a Františce Orlové. Vedle Johanna měli ještě Mořice (Moriz) a Ferdinanda.[2] Po dokončení základní školy nastoupil Johann u obchodníka se železářstvím Fischera ve Vyškově (Wischau), později byl v učení u obchodníků v Brně (Maar a Staffel) a krátce u obchodníka M. Kloba v Olomouci. Své schopnosti a ambice brzy uplatnil, když v roce 1857 nastoupil jako účetní (Rechnungsführer) a pokladní u obchodní železářské firmy I. C. Machánek a spol. v Olomouci.[3]

Obchodník Ignaz Carl Machanek byl v té době již majitelem nově založené továrny na hřebíky v Hlubočku. Právě ve službách rodiny Machanků se Johann organizačně prosadil, obdržel u Machanků prokuru a během svých obchodních cest se seznámil se železářským obchodem po celé monarchii. Společně s Maxem Machankem se podílel na přeměně obou továren v Hlubočku a Mariánském Údolí na akciovou společnost. Brzy se stal obchodním ředitelem a později v roce 1869 také jejím společníkem.[4]

Ve stejném roce se ujmul vídeňské pobočky „Moravie” a jako ředitel tohoto prodejního místa se přestěhoval do Vídně a V krátkém čase pochytil, jak se ve vídeňských obchodních kruzích uplatnit. Zastával celou řadu čestných obchodních pozic: v letech 1875-1877 zastával úřad čestného cenzora (kontrolora směnek) u banky Allgemeine Depositenbank, v letech 1882-1885 u banky Niederösterreichische Escompte-Gesellschaft, v letech 1879-1894 u banky Oesterreichisch-ungarische Bank. Opakovaně byl v letech 1879-1887 zvolen členem Vídeňské obchodní a živnostenské komory.[5]

V roce 1858 se oženil a 4. července 1883 ve Vídni s manželkou oslavil stříbrnou svatbu.[6] Zemřel ve Vídni ve svém domě (Währing, Sternwartestraße 38) na srdeční onemocnění, které bylo doprovázeno zápalem plic. Jeho skonání věnovaly nekrology všechny vídeňské listy. Kondolence přicházely nejen rodině zemřelého ale i rodině Machanek. Nad úmrtím vyjadřovaly upřímnou soustrast též spousty telegramů z Olomouce, odkud přicházely i smuteční věnce. Na obchodním domě na Dolním náměstí 48 v Olomouci, sídle firmy I. C. Machanek a spol., byla vyvěšena smuteční vlajka a v den posledního rozloučení 27. července 1894 zůstal obchod uzavřen, aby se personál mohl účastnit rozloučení ve Vídni v kostele sv. Vavřince (Pfarrkirche St. Lorenz, Währinger Pfarrkirche).[7]

V době úmrtí Johanna Orla ještě žila jeho matka Fanny Orel a sourozenci Fanny (provdaná Beyer), Antonia, Moriz a Ferdinand. Bratr Moriz Orel (* 4. listopadu 1845 ve Studnici, † 3. května 1908 ve Vídni)[8] provozoval nejprve v Olomouci obchod se smíšeným zbožím,[9] od roku 1873 prodával se svou ženou Louise jako výhradní prodejce šicí stroje akciové společnosti Moravia[10][11] a nakonec působil ve Vídni jako komerční rada a zástupce generálního ředitele Rakouské alpinské montánní společnosti.[12] Od roku 1902 byl členem vídeňské zednářské lóže.[13]

Johann Orel po sobě zanechal děti:

  • Franz Orel,
  • Julius Orel,
  • Karl Orel,
  • Louise Ermer (rozená Orel), manžel Rudolf Ermer,
  • Friederike Föderl (rozená Orel), manžel Victor Föderl a
  • Rosa Orel.[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ANNO, Prager Tagblatt, 1892-01-01, Seite 8. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Digitální knihovna: Moravská orlice. František Uman, 25.11.1891, 29(271). s. [3]., Ze Sudnic u Vyškova. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1894-06-25, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ ANNO, Morawske Nowiny (Noviny). (Mährische Zeitung.), 1869-02-18, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1894-06-23, Seite 5. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1883-06-28, Seite 3. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ ANNO, Neue Freie Presse, 1894-06-24, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ ANNO, Wiener Sonn- und Montags-Zeitung, 1908-05-04, Seite 6. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ BRNĚ, Moravská zemská knihovna v. Digitální knihovna. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ ANNO, Die Neue Zeit: Olmüzer politische Zeitung, 1873-03-29, Seite 6. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ BRNĚ, Moravská zemská knihovna v. Digitální knihovna. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ ANNO, Prager Tagblatt, 1908-05-04, Seite 7. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ Günter K. Kodek: Unsere Bausteine sind die Menschen: die Mitglieder der Wiener Freimaurerlogen (1869-1938), Löcker, 10. 3. 2009, s. 254.
  14. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1894-06-25, Seite 8. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Johann Orel. ISBN 978-3-7001-3213-4 [online]. 2003 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. (německy) 
  • Nekrolog Johann Orel. ANNO, Mährisches Tagblatt, 1894-06-25, Seite 8 [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online.