Jan Otokar Fischer
prof. PhDr. Jan Otokar Fischer, DrSc. | |
---|---|
Narození | 30. listopadu 1923 České Budějovice Československo |
Úmrtí | 4. ledna 1992 (ve věku 68 let) Praha Československo |
Povolání | překladatel, pedagog, spisovatel, literární historik, učitel, vysokoškolský učitel a romanista |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | Francouzská literatura |
Rodiče |
|
Příbuzní |
|
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Otokar Fischer (30. listopadu 1923 České Budějovice – 4. ledna 1992 Praha) byl český vysokoškolský pedagog, romanista, profesor dějin francouzské literatury, překladatel, akademik Československé akademie věd.
Biografie
Jeho otec Otokar Fischer byl profesorem germanistiky na Univerzitě Karlově. Jeho matkou byla malířka Vlasta Vostřebalová-Fischerová. Rodiče se ale záhy rozvedli. Maturoval na smíchovském gymnáziu v roce 1941. Poté abiturientsky studoval obchodní akademii a věnoval se také studiu jazyků. Na učitelském ústavu složil zkoušky z francouzštiny, angličtiny, španělštiny, italštiny, portugalštiny a rumunštiny.
Po konci války vystudoval španělštinu, francouzštinu a angličtinu na Filosofické fakultě University Karlovy. Již za studia působil na fakultě jako lektor. Studium zakončil doktorátem v roce 1949 prací o španělské filologii. Poté se stal odborným asistentem. Na počátku 50. let vedl volné kurzy portugalštiny, než byl obor lusitanistika plně akreditován a pověřenou osobou se stal Zdeněk Hampl. V roce 1951 se habilitoval. V roce 1956 obhájil titul kandidáta věd prací o francouzském básníku Bérangerovi. V roce 1963 získal doktorát věd za práci Problémy francouzského kritického realismu. Ve stejném roce byl jmenován profesorem. Od roku 1958 vedl katedru romanistiky na FF UK. Od roku 1974 vedl současně oddělení západních literatur Ústavu české a světové literatury Československé akademie věd. V roce 1984 se stal členem korespondentem ČSAV a na základě voleb na 56. valném shromáždění členů ČSAV byl v prosinci 1988 jmenován řádným členem – akademikem ČSAV.[1]
Literární dílo
Ve svém díle se zabýval především francouzským realismem 19. století (např. Honoré de Balzac, Stendhal). Dále je autorem monografií a učebnic o dějinách světové a francouzské literatury.
Spisy
- 1985-1987 Světová literatura I-IV, Praha : SPN,
- 1979 Kritický realismus. Balzac, Stendhal a základní otázky realismu, Praha: Svoboda
- 1967 Béranger - nejslavnější francouzský písničkář, Praha: Svoboda
- 1966, 1976, 1979 Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století I-III, Praha : Academia
- 1966 Slovník spisovatelů. Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko, kolektiv autorů pod vedením Otakara Nováka, Praha : Odeon
- 1960 Francouzská literatura, Praha : Orbis,
Překlady
- 1982 Smích a písně Montmartru, výbor francouzských próz, aforismů a písní
- 1977 Pierre-Jean de Béranger: Na křídlech refrénu
- 1970 Stendhal: Energické múzy, spolu s Janem Binderem, Jiřím Pecharem
- 1963 Pierre de Marivaux: Hra lásky a náhody a jiné komedie
- 1962 Honoré de Balzac Kabinet starožitností (Le cabinet des antiques)
- 1959 Stendhal: Povídky a novely
- 1957 Honoré de Balzac: Spekulant (Mercadet ou le faiseur)
- 1952 William Makepeace Thackeray: Vznešená bída (A Shabby Genteel Story), spolu s Jarmilou Fastrovou
- 1951 Stendhal: Výbor z díla
- 1949 César Arconada: Řeka Tajo (Río Tajo)
- 1949 Jorge Amado: Rytíř naděje : Život Luise Carlose Prestese (Vida de Luis Carlos Prestes)
- 1949 Jorge Amado: Pot (Suor)
Odkazy
Reference
- ↑ Noví akademici ČSAV. Rudé právo. 29. 12. 1988, roč. 69, čís. 306, s. 1. Dostupné online.
Literatura
- BLAHYNKA, Milan, et al. Čeští spisovatelé 20. století: Slovníková příručka. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. Kapitola „Jan O. Fischer", s. 122–124.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Otokar Fischer
- Jan Otokar Fischer v Databázi českého uměleckého překladu
- https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/137567/
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“