Jan Pavel I.

Blahoslavený Jan Pavel I.
263. papež
Fotografie
Církev	římskokatolická
Zvolení	26. srpna 1978
Uveden do úřadu	3. září 1978 (intronizace)
Pontifikát skončil	28. září 1978
Předchůdce	Pavel VI.
Nástupce	Jan Pavel II.
Heslo	„Humilitas“ „Pokora“
Znak
Svěcení
Jáhenské svěcení	2. února 1935 světitel Giosuè Cattarossi
Kněžské svěcení	7. července 1935 světitel Giosuè Cattarossi
Biskupské svěcení	27. prosince 1958 světitel Jan XXIII. 1. spolusvětitel Girolamo Bartolomeo Bortignon 2. spolusvětitel Gioacchino Muccin
Kardinálská kreace	5. března 1973 kreoval Pavel VI.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Biskup Vittorio Veneto (1958-1969) Patriarcha Benátek (1969–1978)
Zúčastnil se	Druhého vatikánského koncilu papežské konzistoře v březen 1973 Konkláve 1978
Osobní údaje
Rodné jméno	Albino Luciani
Země	Vatikán Vatikán
Datum narození	17. října 1912
Místo narození	Forno de Canale, Itálie Itálie
Křest	17. října 1912
Datum úmrtí	28. září 1978 (ve věku 65 let)
Místo úmrtí	Apoštolský palác, Vatikán Vatikán
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Bazilika svatého Petra
Národnost	Italská
Rodiče	Giovanni Luciani a Bortola Tancon
Příbuzní	Antonia Luciani (sourozenec)
Podpis
Svatořečení
Začátek procesu	17. červen 2003
Beatifikace	4. září 2022 Svatopetrské náměstí, Vatikán beatifikoval papež František
Svátek	26. srpna
Atributy	papežský oděv
Seznam papežů nosících jméno Jan Pavel multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Jan Pavel I. (17. října 1912 Forno de Canale – 28. září 1978 Vatikán), rodným jménem Albino Luciani, byl v pořadí 263. papež. Byl zvolen 26. srpna 1978 a zemřel 28. září téhož roku, takže jeho pontifikát byl jedenáctý nejkratší v historii. Byl prvním papežem v dějinách, který si zvolil dvě jména (obě po svých předchůdcích na papežském stolci, které oba zažil: po sv. Janu XXIII. a sv. Pavlu VI.)^[1] a také prvním papežem, který si za jméno sám doplnil číslici „I.“

Život

Dětství a raná kariéra

(c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5

Narodil se ve Forno de Canale (dnes Canale d'Agordo) v oblasti Belluno (severní Itálie). Knězem se stal 7. července 1935. Studoval teologii, doktorát získal na prestižní Papežské Gregoriánské univerzitě v Římě.

Později byl vicerektorem semináře diecéze Belluno (1937–1947). Učil zde předměty dogmatika, morální teologie a kanonické právo. V roce 1948 byl vybrán jako pobočník generálního vikáře diecéze, o deset let později se stal generálním vikářem (1958). Ještě týž rok jej však Jan XXIII. jmenoval biskupem v diecézi Vittorio Veneto.

Zúčastnil se druhého vatikánského koncilu (1962–1965). 15. prosince 1969 jej papež Pavel VI. jmenoval patriarchou Benátek. Tentýž papež jej 5. září 1973 povýšil mezi kardinály. Papežem byl zvolen 26. srpna 1978. Zvolil si jméno Jan Pavel I., protože hodlal navázat na dílo svých předchůdců, papežů Jana XXIII. a Pavla VI.

Papežství

Povahově byl podobný sv. Janu XXIII. – i on měl přátelské vystupování a smysl pro osobitý humor.^[zdroj?]

Přes velmi krátké trvání svého pontifikátu Jan Pavel I. stihl udělat několik změn. Zrušil užívání majestátního plurálu My v papežských proslovech a dokumentech a omezil velkolepé tradice doprovázející uvedení papeže do úřadu. Kladl velký důraz na tu část povinností papeže, která je vyjádřena v titulu Servus servorum Dei (služebník služebníků Božích).

Představoval konzervativce v otázkách morálky, ale reformátora a pokrokáře v oblasti církevních struktur a pojetí poslušnosti v církvi. V obou oblastech připravoval nové encykliky, ale vznikly pouze malé zlomky přípravných textů, které krom výše uvedených zobecnění nedovolují udělat si přesnější představu o jeho plánech.

Každopádně jeho plány narážely na odpor některých kardinálů Kurie, kteří mu vyčítali malý smysl pro zodpovědnost, nedostatek diplomatických zkušeností a přílišné volnomyšlenkářství.

Smrt

Jeho pontifikát ukončila náhlá smrt v noci z 28. na 29. září 1978. Jako její příčina bylo stanoveno srdeční selhání. Tělo bylo balzamováno, což znemožnilo pitvu; Vatikán to odůvodnil tak, že jeho zákony pitvu papeže zakazují.

Nesporným faktem je, že Jan Pavel I. měl zdravotní potíže již dříve a v posledních dnech si stěžoval na velmi namáhavý program. V době úmrtí mu nebylo ani 66 let, nižšího věku se před ním z papežů dožil až Řehoř XIV. v 16. století.

Spekulace o jeho smrti

Brzo po jeho smrti se objevily pověsti, že nebyla přirozená – většinou se naznačuje, že byl otráven; zesílily poté, co byl za jeho nástupce vybrán poněkud konzervativnější Karol Wojtyła. (Viz též níže Odraz v umění.)

Beatifikační proces

Roku 2003 byl zahájen jeho beatifikační proces.

Dne 4. září 2022 byl při nedělní mši svaté ve Vatikánu Jan Pavel I. papežem Františkem blahořečen.^[2]

Odraz v umění

Krátký pontifikát Jana Pavla I. je volně umělecky zpracován ve filmu Kmotr III (1990), kde se papežem tohoto jména stane postava kardinála Lamberta. Krátce po svém zvolení se stane obětí spiknutí špiček tehdejší církve s vysokými politickými kruhy a sicilskou mafií.

Odkazy

Reference

Literatura

• David A. Yallop: Ve jménu Božím: tajemná smrt třiatřicetidenního papeže Jana Pavla I. (In God's Name). Praha, Knižní klub 1994 – prosazuje konspirační teorii o otravě

Související články

• Seznam benátských patriarchů
• Seznam světců a mučedníků katolické církve
• Seznam papežů vládnoucích nejkratší dobu

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Pavel I. na Wikimedia Commons
• Osoba Jan Pavel I. ve Wikicitátech
• Stručný životopis
• Albino Luciani: Dopisy slavným osobnostem (Illustrissimi)
• K výročí volby mého předchůdce: vzpomínka Jana Pavla II. po 25 letech
• Zpráva na webu Rádio Vatikán o zahájení Lucianiho beatifikace
• Oficiální vatikánské stránky – dostupné v několika světových jazycíh
• https://web.archive.org/web/20110425000013/http://www.fondazionepapaluciani.com/albino_luciani
• http://www.papaluciani.com/ – fanouškovské stránky (v několika světových jazycích)