Jan Pavlík
| Jan Evangelista Pavlík SJ | |
|---|---|
| Narození | 23. října 1920 Olomouc  Československo |
| Úmrtí | 28. listopadu 2008 (ve věku 88 let) Brno Česko |
| Místo pohřbení | Velehrad |
| Národnost | česká |
| Povolání |  |
| Znám jako |  |
| Nábož. vyznání | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Evangelista Pavlík (23. října 1920 Olomouc – 28. listopadu 2008 Brno) byl český katolický kněz a jezuita, bývalý provinciál České provincie Tovaryšstva Ježíšova (1971–1991).
Život
Jan Pavlík byl na kněze vysvěcen 19. června 1943, působil na různých farách na jižní Moravě a v roce 1947 vstoupil do noviciátu jezuitského řádu. V roce 1950 byl v rámci Akce K nezákonně internován a posléze poslán k PTP. Po návratu ze služby u PTP mu stát znemožňoval kněžskou činnost. Od ledna 1954 pracoval v Ostravě jako stavební dělník. S dalšími jezuity v Ostravě si vyměňoval a rozmnožoval náboženskou literaturu a v provizorních podmínkách se pokoušeli o život v řeholní komunitě. Zároveň tehdy P. Pavlík organizoval tajné studium jezuitských kleriků a duchovně vedl skupinu mladých věřících. Dne 12. srpna 1955 byl zatčen. Při vykonstruovaném procesu byl označen za „organizátora rozsáhlé ilegální organizace mimořádné nebezpečnosti“ a jednoho z hlavních představitelů „páté kolony Vatikánu“.[1] Dne 5. ledna 1956 byl odsouzen Krajským soudem v Ostravě v procesu Pavlík a spol. za velezradu na 10 let vězení.[2] Prošel koncentráky při uranových dolech na Jáchymovsku, poté byl vězněn v Leopoldově a na Mírově. Propuštěn byl na amnestii 11. května 1960.
V roce 1971 se stal provinciálem jezuitů a tento úřad zastával až do roku 1991. Po sametové revoluci zahájil obnovu organizace české provincie. V letech 1991–1998 působil také jako spirituál kněžského semináře v Olomouci. Od roku 1998 působil na Velehradě, kde byl také 4. prosince 2008 pohřben.
Publikace
- Budou vás vydávat soudům : dějiny české provincie v době komunistického útlaku v letech 1950-1990. Praha : Societas, 1995. 225 s.
- Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814. Olomouc : Refugium Velehrad-Roma, 2011. 798 s. ISBN 978-80-7412-067-1.
Odkazy
Reference
- ↑ VLČEK, Vojtěch. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2004. 597 s. ISBN 80-7266-179-5. S. 207–210. Dále jen Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem.
- ↑ Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem, s. 438.
Literatura
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Pavlík
- Zemřel P. Jan Pavlík
| Provinciál české provincie Tovaryšstva Ježíšova | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: František Šilhan | 1971–1991 Jan Pavlík | Nástupce: Josef Čupr |
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Monochrome version of the IHS emblem of the Jesuits.
The design of the emblem is attributed to Ignatius of Loyola (1541).
- the cross is here drawn as formy fitchy; this is not necessarily part of the design, early modern depictions sometimes show a plain cross, or various baroque ornamentations
- the three nails are sometimes shown as piercing a heart
- the alternating straight and wavy rays are found in historical specimens, but not necessarily, and sometimes with two or three straight rays separating wavy rays.
- the number of rays is often 32 as here, but sometimes also 12, 16 or 24.
- the emblem is sometimes surrounded by the inscription et vocatum est nomen eius Iesus (Luke 2:21)