Jan Petera

Jan Petera
major pěchoty Jan Petera
major pěchoty Jan Petera
Jiná jménakrycí jméno v odboji: Alois Vacek
Narození18. srpna 1881
Bílá Třemešná; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. října 1941
Praha-Ruzyně; Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven zastřelením
Vzdělánínedokončené gymnázium
Povolánívoják z povolání (důstojník)
Zaměstnavatelprvorepubliková československá armáda
TitulMajor
Politická stranaNárodně demokratická strana
DětiBožena Viková
Rodiče
  • Antonín Petera;
  • Jana Peterová
Příbuzní
  • bratr: Emanuel Petera;
  • zeť: Václav Vik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Petera (18. srpna 1881 Bílá Třemešná – 1. října 1941 Praha-Ruzyně)[1] byl za první světové války příslušníkem československých legií v Itálii, v meziválečném období byl důstojníkem prvorepublikové československé armády, za protektorátu se zapojil do řad členů ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa.

Život

Studia, první světová válka, čs. legie

Jan Petera se narodil 18. srpna 1881 v Bílé Třemešné číslo 26 (okres Dvůr Králové) do rodiny pošťáka Antonína Petery a jeho manželky Jany Peterové. Po neúspěšném pokusu o studium na gymnázium (nedokončil jej) vystřídal několik různých povolání v civilním sektoru.[2] Z povinné vojenské služby v rakousko-uherské armádě jej ze zdravotních důvodů předčasně propustili, ale po vypuknutí první světové války si na něj vojenští páni vzpomněli a po absolvování zkráceného základního vojenského výcviku u 18. pěšího pluku byl odvelen do bojů na italskou frontu. V hodnosti vojína (služebně zařazeného u 18. pěšího pluku) padl 8. června 1915 v lokalitě Freikoffel do nepřátelského zajetí.[3] V březnu 1917 si podal v italské Padule přihlášku do řad příslušníků československých legií, do nichž byl zařazen (v hodnosti vojína) 12. dubna 1918.[3] V československých legiích v Itálii sloužil u 39. pěšího pluku.[3] Svoji legionářskou karieru (registrovanou od 18. března 1917 do 31. prosince 1919) ukončil u 39. pěšího pluku v hodnosti poručíka formálně ke dni 20. prosince 1920.[3]

Mezi dvěma válkami

Po vzniku samostatného Československa a návratu do vlasti se Jan Petera stal vojákem z povolání a toto povolání vykonával až do roku 1937, kdy (v hodnosti majora) odešel do výslužby (byl penzionován).[2] V meziválečném období byl aktivním členem Sokola, Legionářského spolku a rovněž byl členem Národně demokratické strany.[2] Během mobilizace byl v roce 1938 reaktivován a nasazen zpět do vojenské služby v květnu 1938 a v září 1938.[2]

Protektorát

Práce pro oblast Hradec Králové

Po vyhlášení protektorátu (15. března 1939) se velmi brzy zapojil do řad protiněmeckých odpůrců v rámci vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa (ON). Od května 1939 až do zásahu gestapa v únoru 1940 zastával funkci náčelníka štábu a zpravodajského důstojníka krajského vojenského velitelství ON v Hradci Králové.[2] Krajské vojenské velitelství ON v Hradci Králové bylo řízeno tehdejším plukovníkem Petrem Novákem, který kolem sebe soustředil odbojovou skupinu, v jejímž nejužším vedení byl zařazen věkově nejstarší Jan Petera. (Petr Novák byl velitelem pro kraj Čechy-severozápad ale spolupracoval i s dalšími skupinami.)[2]

Majoru Peterovi plynuly z jeho funkcí (náčelník štábu Petra Nováka, zpravodajský důstojník) obdobné úkoly, ke kterým byl povinován i jeho protějšek – člen krajského velitelství Obrany národa v Pardubicích – štábní kapitán Zdeněk Tvrz. Petera se zabýval získáváním, shromažďováním a vyhodnocováním různých zpravodajsky hodnotných informací hospodářského, politického a vojenského charakteru.[2] Zároveň udržoval i kontakty na centrální velení Obrany národa v Praze a udržoval styky s dalšími partnerskými krajskými vojenskými velitelstvími ON (přednostně s nejbližšími Pardubicemi) na teritoriu Protektorátu Čechy a Morava.[2] (Komunikaci Hradeckého štábu s jemu podřízenými ilegálními složkami tj. okresními vojenskými velitelstvími a místními vojenskými velitelstvími ON měl většinou na starosti osobně plukovník Petr Novák a v tomto mu napomáhal svými „kurýrními službami“ rotmistr Oldřich Jelínek.[2])[p. 1]

Kontakty na oblast Pardubice

Petera měl s pardubickým velení ON velmi intenzivní kontakty. Nejčastěji byl ve styku se štábním kapitánem Zdeňkem Tvrzem, ale mimo něj znal prakticky celý pardubický štáb včetně štábního kapitána Jaroslava Skutila a poručíka Antonína Pulpána. Jaroslav Skutil a Antonín Pulpán byli v odboji označováni jako tzv. „cukráři“ a jich úkolem byla „špinavá práce“ (sabotážní akce v továrnách, kladení nástražných výbušnin na železnici, fyzická likvidace nepohodlných osob, apod.)[2] Petera se také dobře znal s představiteli okresního vojenského velitelství ve Vysokém Mýtě (plukovníkem Ing. Bohuslavem Závadou a majorem Bohuslavem Kohoutem).[2]

Spojení s Prahou

Jan Petera měl, prostřednictvím štábního kapitána Zdeňka Tvrze, napojení na Zemské vojenské velení Obrany národa (ZVV ON) v Praze, kde přímo komunikoval s přednostou zpravodajského oddělení Zemského velitelství - Čechy majorem Hynkem Němcem. Prahu Petera navštívil (po dohodě se Zdeňkem Tvrzem) asi čtyřikrát a s Hynkem Němcem se tu osobně setkával. V době od října 1939 do listopadu 1939 vykonával Petera zpravodajskou činnost nejen pro svoji oblast působnosti (hradecký štáb), ale i pro Pardubicko. Hynku Němcovi tak Petera předával obálky se zpravodajskými informacemi od pardubického štábu a zpětně pak přijímal obálky s pokyny pražského vedení, které předával buď veliteli krajského velitelství ON Pardubice plukovníku Josefu Taclovi nebo štábnímu kapitánovi Zdeňku Tvrzovi.[2]

Likvidace první garnitury ON

Ve dvou zatýkacích vlnách (na podzim 1939 a v únoru 1940) došlo prakticky k rozbití ON a zničení tzv. první garnitury ON. U některých zatčených funkcionářů našlo gestapo dokonce jmenné seznamy příslušníků velení a jednotek, což mělo za následek další zatýkání. Zatčení funkcionáři byli internováni v koncentračních táborech. Funkcionáři, kteří unikli zatčení, přešli buď do hluboké ilegality nebo odešli do emigrace.

Přechod do Prahy

Jan Petera zatčení v obou těchto vlnách unikl a nepolevil ve své ilegální činnosti. Pro práci v odboji získal Jan i svého bratra Emanuela Peteru. Emanuel Petera byl zaměstnán jako obchodní cestující. Z povahy své profese měl povoleno jezdit přes Švýcarsko do Francie, kam předával důležité zpravodajské informace do druhého oddělení francouzského hlavního štábu. Oba bratři Peterovi se postupně napojili na obnovující se druhou garnituru Obrany národa, která se rodila v Praze.[2] Jan a Emanuel Peterovi přenesli těžiště svého působení do Prahy–Nuslí a v odboji přijali krycí jména: Jan Petera alias Alois Vacek zatímco Emanuel Petera vystupoval pod přezdívkou Josef Tůma.[2]

Spolupráce s Balabánem v Praze

Četné úzké odbojové kontakty s pražským vedením ON umožnily Janu Peterovi proniknout do vyšších pater těžce poškozené ilegální organizace, která ale začala (coby 2. garnitura) pomalu „vstávat z popela“. Ve spolupráci s podplukovníkem Josefem Balabánem (členem a neformálním velitelem ilegální zpravodajsko–sabotážní skupiny pojmenované gestapem jako Tři králové, ačkoliv oni sami sebe označovali jako „tři mušketýry“) začal Jan Petera navazovat zpřetrhané styky s jednotlivými kraji, kde bylo třeba získat pro druhou garnituru Obrany národa vhodné vůdčí osobnosti.[2]

Skupina kolem Josefa Balabána spolupracovala úzce s železničáři. V pravidelném kontaktu s Balabánem byl i průvodčí lůžkových vagónů železniční společnosti Mitropa (na mezinárodních železničních linkách) Jan Karel. Jan Karel, který později pracoval i jako průvodčí spacích vozů u železniční společnosti Wagons-Lits, se v odboji věnoval kurýrní službě a vyvážel z protektorátu do zahraničí citlivé informace hospodářského, vojenského a politického charakteru, které svým formátem (technické výkresy, fotografie, dlouhé textové popisy) nebylo možno předávat radiotelegrafickou cestou.[2] (Jednalo se především o zpravodajsky utříděné informace „z dílny“ Josefa Balabána.)

Budování regionálních sítí v rámci druhé garnitury ON

Podplukovník Josef Balabán požadoval (v rámci spolupráce na obnově regionálních struktur ON) po majoru Janu Peterovi, aby navštívil oblasti, kde se dříve nacházela velitelství (a sítě) Obrany národa a aby zde zmapoval, co a kdo zde ještě zbyl z doby před únorovým zásahem Němců a aby současně vysondoval možnosti vybudovat od základu nové struktury regionálních sítí (a velitelství) ON. Petera začal pardubickou oblastí, kde bydlela jeho dcera Božena s manželem Václavem Vikem. Peterův zeť Václav Vik znal činnost a cíle Obrany národa, před německou okupací Čech, Moravy a Slezska sloužil u stejného pluku jako poručík Antonín Pulpán (velitel tzv. pardubických „cukrářů“). V červenci 1940 navázal Petera (prostřednictvím loajálního českého policejního důstojníka Dolejše) kontakt s Václavem Vikem a současně získal spojení i na poručíka Pulpána, se kterým se následně setkal v pražské restauraci Havránek. Zemské vojenské velitelství v Praze tak získalo (prostřednictvím Jana Petery) bezprostřední a aktuální informace o situaci na Pardubicku.[2] Znovuobnovením ilegální krajské organizace ON na Pardubicku nakonec Jan Petera pověřil poručíka Antonína Pulpána.[2]

Prostřednictvím Josefa Balabána se Jan Petera v pražských Vršovicích seznámil se štábním kapitánem Zahradníkem (v odboji zastupoval Josefa Balabána). Zahradník po Peterovi požadoval zjistit nějaké informace o trhavinách, které do Prahy přivezl (to ještě před zatýkací vlnou gestapa na jaře 1940) pardubický „cukrář“ štábní kapitán Jaroslav Skutil. V pražském ústředí ON nikdo z jeho členů nevěděl, kde byly tyto výbušniny nakonec ukryty.[2] Jan Petera sice v listopadu 1940 ztratil kontakt s poručíkem Pulpánem, ale prostřednictvím dcery Boženy Vikové poslal Pulpánovi lístek se vzkazem. Odpověď od Pulpána ale nedorazila, neboť byl v listopadu 1940 zatčen gestapem a s jeho zajištěním tak činnost ON na Pardubicku ustala.[2]

V oblasti Královéhradecké ON byl Jan Petera napojen na své bývalé kolegy majora Josefa Matohlínu a na štábního kapitána Albína Sládka. K dalším regionům, kde získával přehled o stavu tamní sítě Obrany národa patřila Plzeň (kontakt přes Sígra); Tábor (kontakt přes Kmotka); Mladá Boleslav (kontakt přes odbojáře praporčíka Blažka, který Peteru seznámil s J. Kotěrou).[2] (Cestovní náklady mohl major Jan Petera hradit z hotovosti 6000 Korun, které na tyto účely obdržel od podplukovníka Josefa Balabána).[2]

  • Spolupracovníci v odboji (III.)
  • poručík Antonín Pulpán
    poručík Antonín Pulpán
  • štábní kapitán Jaroslav Skutil
    štábní kapitán Jaroslav Skutil
  • major Josef Matohlína
    major Josef Matohlína
  • štábní kapitán Albín Sládek
    štábní kapitán Albín Sládek

První heydrichiáda

Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy (27. září 1941) bylo vyhlášeno od 28. září 1941 první stanné právo v jehož rámci byl major Jan Petera zatčen 1. prosince 1941.[2] Dne 1. října 1941 byl odsouzen stanným soudem (při řídící úřadovně gestapa v Praze) k trestu smrti.[5] V jízdárně bývalých dělostřeleckých kasáren v Praze–Ruzyni byl téhož dne (1. října 1941) popraven zastřelením.[5][p. 2]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Rotmistr Oldřich Jelínek patřil do „Novákova štábu“, kde měl funkci „kurýra“, ale pomáhal při formování sítě okresních skupin ON na Náchodsku, Českoskalicku a Jaroměřsku. Po zatčení gestapem 8. února 1940 jej vyšetřovatelé „zlomili“ a z Jelínka se jim podařilo „vytěžit“ cenné informace, které německým represivním složkám pomohly najít jak cestu k dalším členům ilegální organizace, tak i k získání kompromitujících materiálů ukrytých na pile v Hradci Králové. Kromě toho sám Oldřich Jelínek přiznal gestapu svůj vlastní podíl na získávání a uskladňování zbraní, účast při zakládání organizace ON a rozšiřování ilegálních letáků (nejspíše časopisu V boj). Dne 18. prosince 1942 byl rotmistr Oldřich Jelínek v Berlíně odsouzen lidovým soudem k trestu smrti, který byl vykonán 6. dubna 1943 ve Stuttgartu.[4]
  2. ↑ Dne 1. října 1941 bylo v Ruzyňských kasárnách v Praze popraveno těchto dvanáct vysokých důstojníků Obrany národa:[6][7]
    • Divizní generál Mikuláš Doležal (6. 12. 1889 - 1. 10. 1941);
    • Brigádní generál in memoriam Josef Dvořák (20. 12. 1891 - 1. 10. 1941);
    • Brigádní generál in memoriam Josef Malý (3. 2. 1893 - 1. 10. 1941);
    • Plukovník pěchoty Bohdan Kasper (6. 7. 1891 - 1. 10. 1941);
    • Divizní generál in memoriam Oleg Svátek (3. 2. 1888 - 1. 10. 1941);
    • Plukovník generálního štábu in memoriam František Ambrož (5. 11. 1892 - 1. 10. 1941);
    • Plukovník generálního štábu in memoriam František Dědič (6. 8. 1890 - 1. 10. 1941);
    • Plukovník pěchoty in memoriam Ladislav Preininger (2. 7. 1895 - 1. 10. 1941);
    • Plukovník generálního štábu in memoriam František Coufal (7. 1. 1892 - 1. 10. 1941);
    • Major pěchoty Jan Petera (18. 8. 1881 - 1. 10. 1941);[1]
    • Podplukovník generálního štábu in memoriam Otmar Růžek (17. 3. 1901 - 1. 10. 1941);
    • Divizní generál in memoriam Václav Šára (27. 3. 1893 - 1. 10. 1941)
    • a několik dalších odbojářů.[6][7]

Reference

  1. ↑ a b Major pěchoty Jan Petera (* 18. srpna 1881, Bílá Třemešná číslo 26 okres Dvůr Králové – 1. října 1941, popraven zastřelením v kasárnách v Praze–Ruzyni) [online]. Find a Grave com [cit. 2024-01-11]. Bydliště: Hradec Králové, Slezské předměstí 401. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w RICHTER, Tomáš. Činnost Obrany národa ve východních Čechách v době nacistické okupace. , 2010 [cit. 2024-01-14]. 123 s. diplomová. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. Vedoucí práce PhDr. Jan Němeček, DrSc.. s. 84, 85, 86, 87. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d Jan Petera (* 18. srpna 1881 Bílá Třemešná, okres Dvůr Králové nad Labem); vzdělání gymnázium; zaměstnání: průmyslník [online]. Legie 100; Krev legionáře, Československá obec legionářská (ČsOL) [cit. 2024-01-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ RICHTER, Tomáš. Činnost Obrany národa ve východních Čechách v době nacistické okupace. , 2010 [cit. 2024-01-16]. 123 s. diplomová. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. Vedoucí práce PhDr. Jan Němeček, DrSc.. s. 65, 66. Dostupné online.
  5. ↑ a b STAHLÍK, Eduard. Naši hrdinové očima Eduarda Stehlíka: pplk. Otmar Růžek [online]. Konzervativná noviny cz, 2021-04-04 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Otmar Růžek, s. 248, 301. 
  7. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 233, 595. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Brig. gen. Josef Tacl.jpg
Brig. gen. Josef Tacl, důstojník československé armády
Albin Sladek (1889 1943).jpg
Štábní kapitán Albín Sládek (* 1. března 1889 Jedousov – 26. února 1943 Bystrá v Orlických horách) byl legionář a voják z povolání. Za druhé světové války se zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa.
Zdenek Tvrz (1902 1942).jpg
Zdeněk Tvrz (* 4. října 1902 Velká Lhota – 2. září 1942 Berlín- Plötzensee) byl štábní kapitán generálního štábu československé armády, člen krajského velitelství Obrany národa v Pardubicích, popravený nacisty, podplukovník generálního štábu in memoriam.
Bohuslav Zavada (1890 1942) uniform.jpg
Brigádní generál Ing. Bohuslav Závada (* 17. ledna 1890 Býškovice – 26. srpna 1942 Věznice Plötzensee) byl československý legionář, důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Josef Matohlina (1897 1943).jpg
Josef Matohlína (* 8. března 1897 Zdolbunov – 8. října 1943 Drážďany) po absolvování průmyslové školy v Oděse narukoval na frontu první světové války. Po návratu do Československa v období mezi válkami sloužil jako důstojník v prvorepublikové československé armádě. Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do protiněmeckého odporu v rámci odbojové organizace Obrana národa, kde aktivně působil v rámci ilegálního Krajského vojenského velitelství pro severovýchodní Čechy. V únoru 1940 byla rozbita první garnitura Obrany národa a major Josef Matohlína přešel do ilegality. Poprvé byl zatčen v květnu 1941 v Novém Hrádku, ale podařilo se mu ze zajetí uprchnout. Podruhé byl zatčen v prosinci 1941 v Litomyšli, následně byl vyslýchán a vězněn v Drážďanech. V červenci 1943 byl odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 8. října 1943 v Drážďanech. Po druhé světové válce v roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodností podplukovníka a plukovníka.
Bohuslav Kohout.jpg
Autor: Neznamý / unknown, Licence: CC BY-SA 4.0
Služební fotografie škpt Bohuslava Kohouta z r. 1936
Jaroslav Skutil (1910 1940).jpg
Jaroslav Skutil (* 24. května 1910 Pardubice – 1. října 1940 Elton u Peterborough, Northamptonshire, Británie) byl voják z povolání, za Protektorátu Čechy a Morava člen vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa (důstojník pro komunikaci a spoje ve štábu krajského velitelství Pardubice). Během zátahu gestapa na členy Obrany národa v únoru 1940 se štábnímu kapitánu Jaroslavu Skutilovi podařilo zatčení uniknout a z protektorátu se dostal do Anglie. Po odchodu do exilu byl zařazen k 311. československé bombardovací peruti RAF jako nadporučík. Zahynul tragicky při cvičném orientačním letu 1. října 1940.
Josef.Balaban.1894-1941.jpg
Generálmajor in memoriam Josef Balabán (* 1894 – 1941) byl příslušníkem československých legií v Rusku, československý voják, za protektorátu příslušník odbojové organizace Obrana národa a její zpravodajsko-sabotážní skupiny známé jako Tři králové.
Antonin Pulpan (1910 1942).png
Antonín Pulpán (* 17. února 1910 Slatiňany – 12. září 1942 Berlín–Plötzensee) byl důstojníkem v prvorepublikové československé armádě. Po nastolení Protektorátu Čechy a Morava se poručík Antonín Pulpán zapojil do protiněmeckého odporu v řadách ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (východočeská organizace působící na Pardubicku), kde měl na starosti zpravodajské úkoly jakož i diverzní a sabotážní činnost. Pulpán byl zatčen gestapem 29. listopadu 1940, k trestu smrti za přípravu k velezradě, napomáhání nepříteli a zemězradu byl odsouzen Lidovým soudním dvorem 22. dubna 1942. Rozsudek byl vykonán 12. září 1942 oběšením v Berlíně–Plötzensee.
Jan Petera (1881 1941).jpg
Jan Petera (* 18. srpna 1881 Bílá Třemešná – 1. října 1941 Praha-Ruzyně) byl za první světové války příslušníkem československých legií v Itálii, v meziválečném období byl důstojníkem prvorepublikové československé armády, za protektorátu se zapojil do řad členů ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa.
Hynel Nemec (1902 1942) AI.jpg
Hynek Němec (* 5. dubna 1902 Volyně – 19. srpna 1942 Věznice Plötzensee) byl československý důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Jan.Karel.(1909-1942).mobilizace.1938.gif
Jan Karel (* 1909 Vídeň - † 1942 popraven zastřelením v Praze na Kobyliské střelnicí) pracoval za protektorátu jako průvodčí lůžkových vagónů železniční společnosti "Mitropa" na mezinárodních železničních linkách. Později pracoval i jako průvodčí spacích vozů u železniční společnosti Wagons-Lits. V protiněmeckém odboji se věnoval kurýrní službě. Pracoval především pro Josefa Balabána, jehož zpravodajský materiál většinou převážel. Na fotografii Jan Karel v době mobilizace v září 1938.