Jan Podstatzky-Lichtenstein

Jan Nepomuk Podstatský z Lichtenštejna
Narození13. srpna 1937 (86 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť(1967) Anita, roz. de Lorgeril (* 1945)
Děti1. Karl-Alois (* 1968)
2. Michael-Johannes (* 1970)
3. Marie Josefa (1972–1972)
4. Franz Philipp (* 1974)
RodičeAlois Podstatzky-Lichtenstein (1905–1982) a Josefa Harrachová (1905–2000)
Příbuzníbratr: František Karel Podstatzky-Lichtenstein (1933–2016)
sestra: Maria Leopoldina Podstatzky-Lichtenstein (1936–2021)
děd: František Maria Harrach (1870–1937)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Podstatzký-Lichtenstein, celým jménem Johann Nepomuk Anna Maria Hypolit (* 13. srpna 1937 Janovice u Rýmařova[1]) je hrabě z rodu Podstatských.

Život

zámek ve Velkém Meziříčí

Jako dítě měl domácí učitele. Do školy ve Velkém Meziříčí začal chodit po válce.[2]

Po komunistickém puči odcestoval s matkou a sourozenci vlakem v březnu 1948 do Rakouska ke příbuzným. Po týdenním pobytu pokračovali přes Švýcarsko do severní Itálie.[2] Otec za nimi dorazil o několik měsíců později poté, co nelegálně překročil hranice.[2] V Itálii se ubytovali u hraběte Federica Fedrigottiho a strávili tam přibližně rok.[3] Nakonec se rodina vydala do Chile. Rodině se tam ovšem nedařilo, proto se odstěhovali zpět do Evropy. Jan zůstal v Chile trochu déle, navštěvoval tam totiž bankovnický kurz a utrpěl těžká zranění při havárii na motorce.[4] Po návratu do Evropy žil hlavně ve Francii, Německu a Španělsku. Deset let pracoval pro Ottu Habsburského v době, kdy se utvářelo Evropské společenství.[5] Byl zaměstnán u dokumentačního centra Panevropské unie.[4] Od roku 1971 pracoval ve Vaduzu, v Mnichově, kde působil v bankovním ústavu a jako manažer velké stavební firmy ve Španělsku, kde se věnoval prodeji nemovitostí.[4][5] Po dobu 27 let bydlel poblíž Valencie.[4]

Po Sametové revoluci mu byl navrácen majetek v restituci – společně se sestrou a bratrem spravoval zámek ve Velkém Meziříčí a také velkou oboru ležící mezi Dolními Heřmanicemi a Velkým Meziříčí.

Ovládá češtinu, tu se musel naučit znovu, protože ji v cizině zcela zapomněl. S manželkou mluví francouzsky, se synem španělsky, s bratrem anglicky a pokud se sešli všichni sourozenci, mluvili německy.[3]

Rodina

V St. Laurent de la Salle ve Francii se 7. 10. 1967 oženil s Anitou de Lorgeril (* 9. 8. 1945 Nantes). Manželka přivezla z Francie do Čech nábytek a sbírku porcelánu.[6] Narodili se jim 3 synové, dcera zemřela jako novorozenec.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 306. 
  2. ↑ a b c DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 79. Dále jen Osudy českých šlechticů. 
  3. ↑ a b Osudy českých šlechticů, s 81
  4. ↑ a b c d Osudy českých šlechticů, s 82
  5. ↑ a b Hrabě Jan Podstatzký: Ve volbách byli pouze dva schopní kandidáti
  6. ↑ Osudy českých šlechticů, s 84

Literatura

  • VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2000. 432 s. ISBN 80-7185-327-5. Kapitola 12. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Velké Meziříčí, kastelo.jpeg
Autor: Aisano, Licence: CC BY-SA 3.0
Renesanční zámek Velké Meziříčí.