Jan Podveský
| Monsignore Jan Podveský | |
|---|---|
| Kaplan Jeho Svatosti | |
| Církev | římskokatolická |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1934 Brno |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 10. října 1909 |
| Místo narození | Bučovice,  Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 15. května 1994 (ve věku 84 let) |
| Místo úmrtí | Kuřimská Nová Ves,  Česko |
| Místo pohřbení | hřbitov, Kuřimská Nová Ves |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Podveský (10. října 1909 – 15. května 1994) byl římskokatolický kněz pronásledovaný komunistickým režimem, od roku 1992 nositel titulu kaplan Jeho Svatosti.
Život
Narodil se v Bučovicích v roce 1909, a v roce 1934 byl v Brně vysvěcen na kněze. Jeho působištěm se staly Jaroměřice nad Rokytnou, kde působil až do roku 1951. Za 2. světové války se angažoval v protinacistickém odboji.
V roce 1951 došlo ke známému „případu Babice“, do kterého bylo zataženo i několik nevinných kněží. Jelikož po zatčení babického faráře Drboly byl P. Podveský administrátorem ex currendo babické farnosti, pohřbíval také některé ze zastřelených funkcionářů (při pohřbu zastřeleného Josefa Roupce mluvil ministr Kopecký, který svévolně svou řečí přerušil pohřební obřady, načež P. Podveský odešel od hrobu[1], což bylo vyloženo jako urážka ministra). Krátce poté byli P. Podveský a jeho tehdejší kaplan Josef Valerián zatčeni.
V roce 1952 byl P. Podveský odsouzen na 16 let za údajnou velezradu. Propuštěn byl v roce 1963, protože ve vězení se mu rapidně zhoršilo zdraví. Vrátil se do rodných Bučovic. Od roku 1966 mu bylo dovoleno zastupovat nemocného kněze v Letonicích. O rok později byl v Letonicích ustanoven farářem. Zde se mu velice dařilo, a proto se jej církevní tajemník snažil odstranit. P. Podveský přišel o státní souhlas, a byl vypovězen z okresu Vyškov. Na zásah kapitulního vikáře[2] se podařilo ustanovit jej od 1. dubna 1974 na faru do Brna-Obřan. V roce 1975 odešel do důchodu. Na důchod se odstěhoval do Kuřimské Nové Vsi (farnost Deblín), kde vykonával duchovní správu v místním filiálním kostele až do své smrti v roce 1994. V Letonicích mu byla odhalena pamětní deska.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ TV MIS. Svědectví o Babicích - Internetová televize TV-MIS.cz [online]. TV MIS [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Farnost Letonice. Mons. Jan Podveský - nenápadný mučedník [online]. Farnost Letonice [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.
- ↑ KINCL, Milan. Pamětní deska Jan Podveský [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Životopis na stránkách farnosti Letonice
- Svědectví o Babicích
- Ať žije ducha tvého zář – pořad o Mons. Podveském na Radiu Proglas
- cirkev.cz Archivováno 16. 6. 2020 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“